Fajný rok jen s fajnýma lidma

Tož matička Země se nám zase o kousek odkutálela a my u té příležitosti trochu zpráskáme nebe fajnýma petardama.

Vánoční stromeček na náměstí Frenštát pod Radhoštěm

Ještě jsem zažil virtuální dobu kamennou. Rozdíl mezi dneškem a patnáct let starým včerejškem je vysoký

Jak se díváte na dnešní dobu, které dominují internet a dotykové displeje? Jako člověk poměrně mladý jsem však moc rád, že jsem zažil ten určitý čas spojený s dobou „kamennou,“ kdy jsem chodil ven s kamarády, v zimě jsme bruslili, váleli jsme jeden druhého ve sněhu, nebo jsme zkoušeli pevnost ledu v řece (na vlastní nohu). Dnes nic z toho děti nedělají – ano, chybí jim to podstatné – zima se vším všudy. Dnes, těsně po Vánocích, o sněhovou vločku jaksi nezakopnete. Jediné zasněžené místo vidím na hoře Radhošť vypínající se vysoko nad Frenštátem… Ale o tom má další moudra zabalená v tomto příspěvku nejsou.

Cítíte to stejně?

Vánoční svátky. Po roce k nám opět přispěchaly a signalizují blížící se konec roku. Vánoce ale nemají být zastávkou, kde by se člověk měl ohlížet za sebe. Možná ani ne před sebe. Měl by se zastavit v okamžiku, který je právě nyní. Měl by se ohlédnout kolem sebe a užít si těch, které má rád a být jim na blízku. Jen s milovanými mají tyto okamžiky smysl. Chtěl bych Vám všem popřát mnoho zdraví a snad i bohatého Ježíška, byť si myslím, že pravé bohatství pod stromkem nikdy nenaleznete. To je vždy kolem něj. V tvářích rodiny a přátel.

Hezké svátky a děkuji, že mě čtete.

Třeba si uděláte čas a budete si chtít přeíčst mou e-knihu První poločas

Mohli by nás mimozemšťané změnit?

Jsou tak zářivé, jsou tak jasné, jsou jich kvanta. A ještě více. Koho občas nefascinuje pohled upřený tam nahoru, tam do toho nekonečna s rozesetými hvězdami. Je tam ještě někdo takový, kdo se dívá na oblohu a přemýšlí, jestli kolem nějakého z těch svítivých objektů rotuje planeta podobná té naší? Pokud ano, pokládají si její obyvatelé stejnou otázku? „Jsme tam sami?“ Převratná by byla odpověď, ať už „ne,“ ve vesmíru nikdo jako my není, nebo „ano,“ někde tam v té černočerné tmě je i někdo další. Škoda jen, že jasné rozhřešení nemáme a možná ani nikdy mít nebudeme, ale kdo ví. Vesmír je moc velký a my zase tak malí. Lidstvo v porovnání s vesmírem samotným není ani kapka v moři. Nejsme nic, přesto jsme výjimeční v drobném jezírku, které už známe – nenalezli jsme žádný jiný život než ten na té naší krásné modré planetě překypující životem. Své pohledy mácháme v onom jezírku, ale za „rohem,“ pár světelných let opodál, je ještě pořádný oceán. A ten čeká, až se do něj ponoříme a objevíme nové záhady, které se pokusíme rozplétat. Věda se posunula od dob Keplera nebo Štefáníka o skutečný parník kupředu, ale v hledání života ve vesmíru se pořád nacházíme na startovní čáře. Jednou nohou zcela určitě.

Překročit svůj stín znamená překročit sám sebe

Proč pracuju někde, kde mě to nebaví? Proč se obklopuji lidmi, kterým nevěřím? Proč dělám to, co škodí mému zdraví? Proč vědomě ubližuji druhým, abych se kvůli tomu mohl sám trápit? Proč nejdu za svým snem? Proč jsem vystoupil ze svých ideálů a nechal se skrýt ve vlastním stínu toho, po čem jsem kdysi toužil? Nejedná se o výčet toho, co cítím v současnosti já, ale možná si občas podobné dotazy sami pokládáte. Ne možná, určitě se občas sami sebe ptáte. Děláme to občas všichni, že ano?

Všechny cesty někam vedou

Tvůj nápad, Tvá cesta...

Malý človíček, co se svou rebelii vyplul rozrážet ledové kry. Možná tak nějak jsem se cítil, když mi v hlavě zajiskřila myšlenka o budoucím prodeji mých elektronických knih. Hodně jsem přemýšlel a vyprodukoval bolestivý nápad – proč o hodnotě mého psaní nemohou rozhodovat sami čtenáři, kteří si sami určí, kolik mi zaplatí? Svá první moudra obalená do elektronické vazby jsem publikoval přes jedno vydavatelství, nicméně před koncem licenční smlouvy jsem měl trochu jiný záměr: „Pošéfovat si to po svém – vlastní cestou.“

Vaše pravda může být o parník odlišná od té mé

Názory. Proudy, vyznání, přesvědčení. Je skvělé mít po boku někoho, kdo sdílí vaše názory, přesvědčení a ono vyznání. Jsou ale lidé, kteří preferují odlišné nebo naprosto jiné hodnoty než vy. Při rozhovoru s vámi pak dochází k jistému střetu. Každý bombarduje toho druhého svou pravdou a oba jsou přesvědčeni, že jejich verze je ta jediná správná. Zažíváme to všichni. Prakticky každý den…

Nechceme být ztvárněním fotbalového zla... (První poločas)

Vidět chutné lízátko jen přes výlohu. Ze skvělého filmu plného vizuálních efektů slyšet jen zvuk. Pochutnat si na pikantním jídle jen z plakátu… Vše zmíněné je moc různorodé, přesto něco má společné – slovo „jen,“ které vystihuje určitou náhražku za to opravdové.

První poločas - Jsme k něčemu předurčeni?

Vystupte ze svého stínu a zbourejte všechny hradby, které stojí na cestě k Vašemu snu. To není motivační řeč, ze které byste měli jít do kolen. Přesto možná na těch slovech něco je. Já věřím, že každý z nás je k něčemu předurčen a že máme v sobě něco, co můžeme rozvíjet lépe než ostatní. 

Kdybych začal v ranním věku nazouvat brusle a hrát hokej, určitě by ze mě ještě nemusel být Jaromír Jágr. Antonín Dvořák začal hrát na housle v šesti letech a dnes jej známe jako jednoho z nejvýznamnějších skladatelů všech dob. Kdybych já s houslemi začal o nějaký pátek dříve než pan Dvořák, nemyslím si, že bych byl schopen hrát někde jinde než na ulici s kloboukem u nohou. Bezesporu ale někteří pouliční muzikanti kvality mají… Dva jmenovaní podle mého názoru našli sami sebe a dokázali svůj talent rozvíjet.

Stříbrná neděle přinese První poločas

Název e-knihy asi napovídá, že se bude jednat o příběh z fotbalového prostředí, ovšem nenechte se ze zájmu vychýlit. Fotbal bude jen prostředí toho, co Patrik Kroupa prožije ve svém životě…

S příběhem souhlasila celá řada profesionálních fotbalových klubů.

E-Kniha vyjde o stříbrně neděli – tj. druhou adventní neděli 11. 12. 2016.

Už nyní v menu odpočet : )

Tento článek je o ničem - nečtěte jej :-)

Vydechnout, všeho nechat a vrhnout se na víkend. A vlastně ten probíhá už několik hodin… Možná přemýšlíte, co budete volné dva dny dělat. Možná již víte, ale pokud tento článek čtete „za tepla,“ asi jste toho zrovna na dnešek moc nevymysleli. Tak Vás dejme tomu bude zajímat i něco mého… Jasně, třeba si to přečtete až po víkendu… Nevadí, stejně se rád vymluvím. Nikdo za mě mé pocity nesepíšete.

Účet za minulost až v budoucnu

Musím se přiznat, že s velkou oblibou sleduji na internetu pořad Otázky Václava Moravce a zajímám se o dění v naší politice. Ve 26 letech je to trochu méně obvyklé. Asi tedy…

Musím také přiznat, že nejsem fanoušek ani jedné parlamentní ani neparlamentní politické strany. V posledních časech se rozhoduji až na poslední chvíli, těsně před volbami, koho podpořím svým hlasem. A řeknu Vám proč…

Hledám název pro svou novou knihu. Pomůžete mi?

Vážení, nepotím směrem k Vám jen dech beroucí články, díky kterým se vzdáte všech aktuálních činností; přestanete pracovat, jíst i spát. Asi přeháním, že? Nevadí, vlastně proč alespoň někdy neopustit zemskou tíži a trochu se nezasnít? Vždyť sny jsou mnohdy to jediné, co nám zbývá a na čem můžeme stavět naši úspěšnou budoucnost. V měsících nedávných jsem napsal pár povídek, které bych chtěl stejně jako aktuálně Natašu vydat ryze po své cestě – a zaplatíte mi tolik, kolik uznáte za vhodné – třeba i nic, pokud Vás hanba nezfackuje (to je vtip). Těch pár povídaček bych rád publikoval v rámci jediné elektronické knížky, ale mám jeden problém – nemůžu ani za nic vymyslet název… Kdyby se alespoň jednalo o jeden jediný žánr, ale jedná se o minimálně tři různé. Takže potřebuji Vaší pomoc…

Český hokej? Kvalitu ještě stále máme

Zkrácená přestávka mezi hokejovými sezónami kvapem uběhla, a pokud pomineme Světový pohár, český národní tým vstoupil do nové kapitoly ročníku 2016/17 až teď. Na turnaji Karjala ve Finsku se představilo několik nových tváří hájící především extraligové dresy – to osobně vnímám jako pozitivum finské akce z českého pohledu. Výkony našeho týmu jsou skloňovány s různými přívlastky, avšak jedno můžeme vytknout více než určitě – Češi měli motivaci, měli mládí a rozhodně nezaostávali. Fakticky jsme přehráli jak Švédy, tak i Finy. S Rusy jsme asi zaslouženě střetnutí o první místo prohráli, ale obraz hry se nejevil vůbec špatně. Naopak byl velice slibný.

Jakým směrem se budou svěřenci trenéra Jandače posouvat dále? Po prvním turnaji nové sezóny se to hodnotí těžko. Bude záležet na mnoha faktorech. A kdo vlastně s klidným svědomím může říci, že skandinávské celky předvedly to nejlepší? Osobně jsem byl potěšen velmi aktivním bruslením a zejména pak hrou naší obrany. Konečně jsem v českém týmu viděl jednoduchost, která poutala a hlavně nám i zvedala ruce nad hlavy, když už jsme se zase na ty obrazovky nalepili. Ukázalo se, jaký důraz se v dnešním hokeji klade na rychlost a jednoduchost. Čím více na ledě přemýšlíš, tím méně ti zbyde času na akci.

Něco Vám snad je, ne? (Ne)buďte zdrávi...

Jak jste na tom, když otevřete poštovní schránku? Hromada letáků se úporně tlačí ven a vy jen vzdycháte nelibostí, když je ve vzduchu chytáte, aby neskončily na podlaze? Možná ano, ale ten magický papírek „reklamy nevhazovat“ na dvířka stejně nakonec nenalepíte… Já jej tam teda lepit nebudu… Reklamní prospekty se nám hodí – dáváme je papouškovi do klece.

Budoucnost klepe na dveře. Otevřít?

Jaké vidiny budoucnosti máte? Co myslíte, že se bude s lidstvem dít za deset nebo dvacet let? Automatické pokladny nahrazují pracovní sílu v obchodě, vesmírné agentury pracují na bezpilotních raketoplánech, které se budou schopny automaticky opravit. Člověk je neustále zahleděn do displeje telefonů a ztrácí pojem o realitě kolem sebe. Už dávno není neslušné sedět u stolu v hospodě a nebavit se s kamarádem, protože na Facebooku právě někdo přidal selfíčko před zrcadlem. Výrobní fabriky mají roboty, avšak experti obavy klidní slovy, že „Jak budou zanikat jistá povolání, budou vznikat zaměstnání nová. Například programátoři budou žádanější.“ Asi těžko si představit, že budeme všichni nakupovat kvůli znalostem jedniček a nul.

Nataša - moje e-kniha znovu vychází

Zdravím čtenáři. Právě jsem zveřejnil druhou verzi své e-knihy Nataša. V roce 2015 tu první vydala společnost Mafra a.s., avšak teď – pro Vás, vylepšená verze za dobrovolnou cenu s podporu Moravskoslezského spolku na ochranu zvířat. Snad se Vám bude líbit :)

Koupit můžete zde www.matson2.webnode.cz

Jak se Vám líbí nová obálka? Kniha je oproti první verzi pozměněná (příběh je nedotčený) a navíc přibyla i nová kapitola - takový bonus :)

Úspěchem mého psaní je hlavně relax... Ale teď už i diplom

Píšu už dlouho. Možná nijak dobře, ale někdy se to číst dá. Když byste mi na základní škole, kde jsem byl při každém průšvihu třídy volán do kabinetu – čistě preventivně, že napíšu knížku, vysmál bych se vám do tváře. Až bych se dochechtal, označil bych vás za blázna. Od základní školy uplynul dlouhý čas, který řadu věcí přetočil – některé však zůstaly více méně ve starých kolejích. Ale říkal jsem si, že by nebylo od věci vyzkoušet nějakou tu literární soutěž – v případě úspěchu bych se vám pochlubil, opačně bych špatný výsledek tutlal. No vlastně nevím, asi bych na vás vysypal i ten sešup… Každopádně jsem dal dohromady pár příběhů podle zadání těch soutěží a poslal. Jelikož jsem se rozhýbal až ve druhé polovině roku, zbyly na mne už jen čtyři možnosti. Tak jsem psal a posílal.

První zpětná vazba mne moc potěšila „Je nám líto, že jste se nezúčastnil vyhlášení. Gratulujeme ke druhému místu.“ Má povídka Renáta z Tachova v soutěži Tachovská reneta uspěla. Druhé místo je nad mé očekávání. Ještě se určitě k Tachovské renetě vrátím, abych vyzdvihl kvality mých „soupeřů.“

Poznal jsem, že i když často žiju vlastním světem, který mi pomáhá se vzdálit nechtěným myšlenkám světa reálného, na psaní detektivek asi použitelný nebudu. Ale kdo ví. Jednu jsem zkusil napsat a čekám na výsledek. V čem naopak úspěšně hledám slova, je motivace a sebeurčení. Baví mě básnit o tom, jak by člověk měl věřit v to, co dělá a pokud v to věřit neumí, měl by od toho odejít – život je dost krátký na to, abychom si jej ničili. O vlastních hodnotách je i povídka Renáta z Tachova. Pořadatelé mi nahráli na smeč tématem příběhu – tím tématem bylo pokušení – a to může být nepřítelem vašich zásad a hodnot, které vyznáváte. Pokušení může být skutečná překážka na cestě za vašimi sny. Bral jsem to jako ideální zadání, ve kterém se mohu vypsat… Tachovskou renetu uvedu časem na mém blogu…

K lidským hodnotám jsem upnul knížku První poločas, kterou vydám buď koncem tohoto, nebo začátkem příštího roku – cena bude dobrovolná, a tak třeba má tříletá práce vydělá nějakou tu korunku – nebo taky ne. Nechám to na čtenářích. Pěkné na tom je, že o hodnotě knížky rozhodnou čtenáři…

Ty doby vysvětlování v učitelských kabinetech jsou dávno pryč. Možná i moje klukoviny, které v dnešním měřítku jsou asi jen maličkosti, mi pomohly přepnout mysl a najít to, co mne baví a určit to, co je skutečně důležité. Jak já říkám „minulost je součástí vašeho života.“ Anebo „jestli budeš žít včerejškem, nedočkáš se zítřku.“ Ale zas takový lump jsem nebyl : )

Chci se pochlubit :-)

První poločas - nová knížka - nová anotace

Znáš to? Ta sláva okolo, pocit radosti a blaženosti. To vidím, když zavřu oči. Svět okolo pohasl a já sním. Po letech už na své touhy nemyslím, ale přicházím na to, že jsem se přiblížil k něčemu výjimečnému. Na dveře klepe můj sen a já už chápu, že když o něco bojuješ, pak si to i zasloužíš. Moje cesta je ale trnitá a někdy bolestivá. Nevzdávej se a pojď do toho se mnou. Se srdcem totiž dojdeš nejdál. Z počátečního neúspěchu si nic nedělej. Jsem Patrik Kroupa – fotbalista na hřišti, bojovník v životě. Pokud Ti někdo říká, že na něco nemáš, neposlouchej to! Lidé jako já a Ty mění svět…

Ukrajinka znovu v řetězech – Vyjde „upravená“ NATAŠA – o ceně rozhodnete sami

                 Na střední škole mne napadla myšlenka napsat vlastní knížku, což bylo docela divné, protože sám jsem papírovým pokladům čas, který by stál za řeč, nevěnoval. Proč taky? Měl jsem jiné povinnosti. Hrál jsem počítačové hry a zíral na dokumenty o Ukrajině a Černobylu. Mezi to jsem ještě úspěšně vtěsnal kamarády… Zajímavé časy to byly taky proto, že jsem s Baníkem Ostrava válel v Lize mistrů a krátká na mě byla i Barcelona. Pak jsem to vypnul a šel spát… Vlastně jsem ty časy až tak moc nespláchnul a onen popel na hlavu si teď sypu celkem zbytečně. Řadu hodin jsem strávil učením se Angličtiny – a bavilo mne to.

Politikům bychom měli za vládnutí předkládat účty

Víkend bude po delší době zase hlasovací. Však volební billboardy hyzdí české silnice řadu týdnů, letáčky plní poštovní schránky a politici se předhánějí v idealistickém populismu. Některé zákony, jako třeba zvýšení minimální mzdy, si čistě náhodou sněmovna nechala k debatám právě před vhozením lístků do urny. Nevadí, že volit budeme na úrovni krajů a ne poslanecké sněmovny. K tomu ještě abych nezapomněl senát…

Černý nájemce na našem balkóně. Ještě chvíli a budeme po něm chtít činži

Postávám si na balkóně, pohnu hlavou a nad prádelními šňůrami spatřím nějakou tmavou kuličku. V noční tmě jsem nebyl schopen říct, o co se jedná. Myslel jsem, že jde o vosí hnízdo. Vzal jsem baterku a spatřím peří. Po chvíli i jedno oko nasměrované na mne. Netrvalo dlouho, než odletěl. Několik dnů se k nám to „vosí hnízdo“ vracelo, lekalo se a odlétalo. Dnes i včera jsem si říkal, jestli zase nepřiletěl. Ve snaze nebýt hlučný otevírám balkón a ten pták k nám zase dorazil přespat… Je trochu vtipné, že mladému tulákovi už peníze nedávám – dal jsem jednou, podruhé jsem odmítl. Místní fabriky se přetahují o lidi a někteří o práci stejně nezakopnou, byť se v tom možná mýlím. A kdyby náhodou o robotu zakopli, rychle zvednou kotvy a jako splašené ptáče odletí za hory. Někdy si říkám, že se ke zvířatům chovám lépe než k některým lidem. A budiž důkazem, že opeřenci, který se pravidelně odevzdává svým ptačím snům nad našimi prádelními šňůrami, jsme nachystali i zrní – jeho snídaně…

 

Líbil se Vám tento článek? Sdílejte jej, prosím. Pomozte mi získat více pravidelných čtenářů…

Co to je vlastně za druh? Jak se tak dívám, korela nebo andulka to nebude…

 

Banky přítel? Proč ne, jen nesmíte nic chtít

Vždycky jsem si říkal, jak chytrý krok jsem to neudělal, když jsem si před mnoha lety zakládal účet u jedné nejmenované banky. Tímto článkem se rozhodně nechci strefovat do „té své.“. Jen jediná komplikace mi trochu rozpumpovala krev v těle a možná to jen ukazuje, že dobrý vztah mezi vámi a bankou může platit pouze tehdy, pokud od ní nic nepotřebujete.

Pokémoni: Trochu průvodci, trochu příšerky

 Netuším, jestli vám něco říká Magmar, Pidgeot, Bubasaur nebo Frenštát pod Radhoštěm. První tři pojmy jsou v Pokébalech, to poslední v Beskydech na Moravě.

„Frajeři, zase podlehli nějakému boomu a teď nahánějí barevné příšerky,“ smál jsem se, když jsem zaslechl o nějaké hře Pokémon GO. Nedávno jsem se procházel v dešti, abych nachodil nějaký ten kilometřík a vylíhlo se mi tak vajíčko s novým Pokémonem. Ano, taky jsem byl lapen do této sítě.

Frenštát pod Radhoštěm město - vlaková zastávka i PokeStop

Světový pohár: Brankář by neměl být největší zbraní

Jako špunt v láhvi. Asi tak se dá shrnout výkon Petra Mrázka, jehož se snažil výběr Evropy odšpuntovat jako nedočkavý alkoholik nejbližší láhev oblíbeného moku. Paradoxně výkon muže s maskou dávala Čechům největší šance na vítězství až do hořkého konce, po kterém most našich nadějí vzplanul, ale dva břehy ještě úplně nerozpojil. Češi ve třetí třetině zahráli dle mého názoru nejlepší dvacetiminutovku na turnaji, ovšem na konci většiny pokusů stál brankář Halák. Slovenský gólman ve svatyni Evropanů sice chytal sebejistě, nicméně jeho soupeři jej prvních čtyřicet minut zase tak moc neobtěžovali.

Pro informaci: Česko v první periodě vystřelilo jen pětkrát (Evropa osmkrát), ve druhé devětkrát (Evropa dvacet jeden krát). Poměr střel se k nám přiklonil až v poslední dvacetiminutovce, ve které jsme vyslali na Haláka třináct ran (Evropa jen o tři méně). Celkový poměr? 41:30 pro starý kontinent. Zbytečné připomínat, že vyhrát jsme potřebovali my.

Myslí to s námi dobře

Včera jsme s přítelkyní vyrazili se podívat na zříceninu hradu ve Starém Jičíně a na rychlostním úseku z Nového Jičína jsem si nemohl nevšimnout varovné cedule, že se nacházíme na místě tragických dopravních nehod. Volant jsem instinktivně sevřel a do mysli se mi vkradl jistý respekt se smyslem pro ještě bezpečnější jízdu. Vždyť jsem se nacházel na místě častých a těžkých nehod.

O kousek dále jsem ale viděl obrovský billboard s tváří nejmenovaného politika s chutí vlastnit široká média a možnostmi ohýbat si zákony směrem ke svému podnikání… Docela jsem se pousmál tomu, jak někteří politici často hlasitě prohazují silácké řeči o tom, jak by reklamní transparenty u silnic neměly být, protože odvádí část pozornosti šoférů od dění na silnici. Na druhou stranu to není jen zmíněný ministr, jehož strana se vůbec neštítí těchto reklamních ploch u cest využívat. Docela tleskám těm, kteří to s námi myslí tak dobře a poctivě, avšak k poctivosti zjevně chtějí dotlačit ty, kteří jsou na jiných „nepolitických“ lodích. Možná jen sypu v tomto zážitku holé nesmysly – proč vlastně nemohou využít reklamních ploch, když už tam jsou? Pokud si ji nepronajmou politické subjekty, pak to udělá ukřičený zelený panák nebo bublinky jistého mobilního operátora.

Ať už tak nebo tak, začíná předvolební kampaň a tváře politických hrdinů, které se ucházejí o zastupitelská místa, se zase začínají usmívat a obracet se na lidi. Je docela důvtipné, kolik jsou politické strany schopny za tyto mediální masáže ochotné a hlavně schopné vyhodit peněz, které jim vlastně dává stát za jejich volební výsledky. Další strany, které třeba nemají tak obsáhlou peněženku, zase krásně udeří na to, co lidem vrtá hlavou a je vlastně s podivem, kolik toho slibují adepti na křesla v zastupitelstvech. Strany obvykle mají cíle na počet míst – je snad i jedno v jakém kraji ta místečka budou. Úplně bezpředmětná je pro tyto politické šachovnice rozsah problémů, které jednotlivé kraje v ČR mají – ne vždy jsou problémy stejné, ale oni chtějí do křesel – to je to, oč se tu hlasuje. Potom mi ale nikdo nevysvětlí, že politika není jen a pouhý byznys… A nevadí, my pošleme stejné lidi alias nejmenší zlo k moci znovu a příště. Na to se mohou politická spektra spolehnout… 

Předluženost regionů ani republiky nás vlastně nepálí…

Vítejte na mém "novém" blogu

Pár hodin mi zabralo, než jsem téměř veškerý obsah mého původního blogu „vzal“ a nakopíroval jej do nového systému a zaregistroval vlastní doménu. Můj předchozí blog www.matson2.webnode.cz již budu používat pouze pro prodej mých e-knih (chci brzy odstartovat). Zájemce o e-knihy prosím ještě o chvíli strpení, vždyť Natašu mohu prodávat až zhruba za měsíc a První poločas teprve prochází povedenou korekturou… Budu moc rád, pokud se na mém novém blogu se starým obsahem „zabydlíte“ a budete se sem vracet…