Budoucnost klepe na dveře. Otevřít?

Jaké vidiny budoucnosti máte? Co myslíte, že se bude s lidstvem dít za deset nebo dvacet let? Automatické pokladny nahrazují pracovní sílu v obchodě, vesmírné agentury pracují na bezpilotních raketoplánech, které se budou schopny automaticky opravit. Člověk je neustále zahleděn do displeje telefonů a ztrácí pojem o realitě kolem sebe. Už dávno není neslušné sedět u stolu v hospodě a nebavit se s kamarádem, protože na Facebooku právě někdo přidal selfíčko před zrcadlem. Výrobní fabriky mají roboty, avšak experti obavy klidní slovy, že „Jak budou zanikat jistá povolání, budou vznikat zaměstnání nová. Například programátoři budou žádanější.“ Asi těžko si představit, že budeme všichni nakupovat kvůli znalostem jedniček a nul.

Nataša - moje e-kniha znovu vychází

Zdravím čtenáři. Právě jsem zveřejnil druhou verzi své e-knihy Nataša. V roce 2015 tu první vydala společnost Mafra a.s., avšak teď – pro Vás, vylepšená verze za dobrovolnou cenu s podporu Moravskoslezského spolku na ochranu zvířat. Snad se Vám bude líbit :)

Koupit můžete zde www.matson2.webnode.cz

Jak se Vám líbí nová obálka? Kniha je oproti první verzi pozměněná (příběh je nedotčený) a navíc přibyla i nová kapitola - takový bonus :)

Úspěchem mého psaní je hlavně relax... Ale teď už i diplom

Píšu už dlouho. Možná nijak dobře, ale někdy se to číst dá. Když byste mi na základní škole, kde jsem byl při každém průšvihu třídy volán do kabinetu – čistě preventivně, že napíšu knížku, vysmál bych se vám do tváře. Až bych se dochechtal, označil bych vás za blázna. Od základní školy uplynul dlouhý čas, který řadu věcí přetočil – některé však zůstaly více méně ve starých kolejích. Ale říkal jsem si, že by nebylo od věci vyzkoušet nějakou tu literární soutěž – v případě úspěchu bych se vám pochlubil, opačně bych špatný výsledek tutlal. No vlastně nevím, asi bych na vás vysypal i ten sešup… Každopádně jsem dal dohromady pár příběhů podle zadání těch soutěží a poslal. Jelikož jsem se rozhýbal až ve druhé polovině roku, zbyly na mne už jen čtyři možnosti. Tak jsem psal a posílal.

První zpětná vazba mne moc potěšila „Je nám líto, že jste se nezúčastnil vyhlášení. Gratulujeme ke druhému místu.“ Má povídka Renáta z Tachova v soutěži Tachovská reneta uspěla. Druhé místo je nad mé očekávání. Ještě se určitě k Tachovské renetě vrátím, abych vyzdvihl kvality mých „soupeřů.“

Poznal jsem, že i když často žiju vlastním světem, který mi pomáhá se vzdálit nechtěným myšlenkám světa reálného, na psaní detektivek asi použitelný nebudu. Ale kdo ví. Jednu jsem zkusil napsat a čekám na výsledek. V čem naopak úspěšně hledám slova, je motivace a sebeurčení. Baví mě básnit o tom, jak by člověk měl věřit v to, co dělá a pokud v to věřit neumí, měl by od toho odejít – život je dost krátký na to, abychom si jej ničili. O vlastních hodnotách je i povídka Renáta z Tachova. Pořadatelé mi nahráli na smeč tématem příběhu – tím tématem bylo pokušení – a to může být nepřítelem vašich zásad a hodnot, které vyznáváte. Pokušení může být skutečná překážka na cestě za vašimi sny. Bral jsem to jako ideální zadání, ve kterém se mohu vypsat… Tachovskou renetu uvedu časem na mém blogu…

K lidským hodnotám jsem upnul knížku První poločas, kterou vydám buď koncem tohoto, nebo začátkem příštího roku – cena bude dobrovolná, a tak třeba má tříletá práce vydělá nějakou tu korunku – nebo taky ne. Nechám to na čtenářích. Pěkné na tom je, že o hodnotě knížky rozhodnou čtenáři…

Ty doby vysvětlování v učitelských kabinetech jsou dávno pryč. Možná i moje klukoviny, které v dnešním měřítku jsou asi jen maličkosti, mi pomohly přepnout mysl a najít to, co mne baví a určit to, co je skutečně důležité. Jak já říkám „minulost je součástí vašeho života.“ Anebo „jestli budeš žít včerejškem, nedočkáš se zítřku.“ Ale zas takový lump jsem nebyl : )

Chci se pochlubit :-)

První poločas - nová knížka - nová anotace

Znáš to? Ta sláva okolo, pocit radosti a blaženosti. To vidím, když zavřu oči. Svět okolo pohasl a já sním. Po letech už na své touhy nemyslím, ale přicházím na to, že jsem se přiblížil k něčemu výjimečnému. Na dveře klepe můj sen a já už chápu, že když o něco bojuješ, pak si to i zasloužíš. Moje cesta je ale trnitá a někdy bolestivá. Nevzdávej se a pojď do toho se mnou. Se srdcem totiž dojdeš nejdál. Z počátečního neúspěchu si nic nedělej. Jsem Patrik Kroupa – fotbalista na hřišti, bojovník v životě. Pokud Ti někdo říká, že na něco nemáš, neposlouchej to! Lidé jako já a Ty mění svět…

Ukrajinka znovu v řetězech – Vyjde „upravená“ NATAŠA – o ceně rozhodnete sami

                 Na střední škole mne napadla myšlenka napsat vlastní knížku, což bylo docela divné, protože sám jsem papírovým pokladům čas, který by stál za řeč, nevěnoval. Proč taky? Měl jsem jiné povinnosti. Hrál jsem počítačové hry a zíral na dokumenty o Ukrajině a Černobylu. Mezi to jsem ještě úspěšně vtěsnal kamarády… Zajímavé časy to byly taky proto, že jsem s Baníkem Ostrava válel v Lize mistrů a krátká na mě byla i Barcelona. Pak jsem to vypnul a šel spát… Vlastně jsem ty časy až tak moc nespláchnul a onen popel na hlavu si teď sypu celkem zbytečně. Řadu hodin jsem strávil učením se Angličtiny – a bavilo mne to.

Politikům bychom měli za vládnutí předkládat účty

Víkend bude po delší době zase hlasovací. Však volební billboardy hyzdí české silnice řadu týdnů, letáčky plní poštovní schránky a politici se předhánějí v idealistickém populismu. Některé zákony, jako třeba zvýšení minimální mzdy, si čistě náhodou sněmovna nechala k debatám právě před vhozením lístků do urny. Nevadí, že volit budeme na úrovni krajů a ne poslanecké sněmovny. K tomu ještě abych nezapomněl senát…

Černý nájemce na našem balkóně. Ještě chvíli a budeme po něm chtít činži

Postávám si na balkóně, pohnu hlavou a nad prádelními šňůrami spatřím nějakou tmavou kuličku. V noční tmě jsem nebyl schopen říct, o co se jedná. Myslel jsem, že jde o vosí hnízdo. Vzal jsem baterku a spatřím peří. Po chvíli i jedno oko nasměrované na mne. Netrvalo dlouho, než odletěl. Několik dnů se k nám to „vosí hnízdo“ vracelo, lekalo se a odlétalo. Dnes i včera jsem si říkal, jestli zase nepřiletěl. Ve snaze nebýt hlučný otevírám balkón a ten pták k nám zase dorazil přespat… Je trochu vtipné, že mladému tulákovi už peníze nedávám – dal jsem jednou, podruhé jsem odmítl. Místní fabriky se přetahují o lidi a někteří o práci stejně nezakopnou, byť se v tom možná mýlím. A kdyby náhodou o robotu zakopli, rychle zvednou kotvy a jako splašené ptáče odletí za hory. Někdy si říkám, že se ke zvířatům chovám lépe než k některým lidem. A budiž důkazem, že opeřenci, který se pravidelně odevzdává svým ptačím snům nad našimi prádelními šňůrami, jsme nachystali i zrní – jeho snídaně…

 

Líbil se Vám tento článek? Sdílejte jej, prosím. Pomozte mi získat více pravidelných čtenářů…

Co to je vlastně za druh? Jak se tak dívám, korela nebo andulka to nebude…