Moje knížky už i na Google play

Před časem jsem vydal své e-knihy Natašu a První poločas. Mnohé bych otravoval, kdybych připomněl (a zase si to neodpustím), že vydávám sám za sebe - bez vydavatelů, bez pomoci. Jistá úskalí to sice s sebou přináší, ale na druhou stranu volnost s tím spojená je mi víc než dostatečná. Můj systém stahování e-knih funguje na dobrovolné platbě. Elektronickou publikaci si může stáhnout každý zdarma, ale zaplatit může dotyčný jen v případě, že se mu knížka líbila. Jestli upustí korunku, dvě nebo milión, je čistě na něm. Napsané už bylo řečené, více informací na této stránce.

Každopádně nyní jsem své e-knihy vydal i přes Google play, takže četba je vám nyní dostupná v chytrých zařízeních. Věřím, že i zde si knížky najdou své čtenáře...

Lžou nám vlády o existenci mimozemšťanů? Co skrývá Oblast 51?

Co se člověk zahlíží do nebes s uvědoměním, že náš svět je jen jeden z mnoha v tom nekonečném kosmu, pokládá si zároveň i otázku, zda je naše planeta tím jediným domovem čehosi jako život. Jak se tak zdá, za zrodem naší sluneční soustavy stojí ryzí náhoda a o to větší štěstí jsme měli za dlouhodobě stabilní podmínky přející zdejší fauně a flóře. Ale, jsme ve vesmíru sami? Pokud ne, navštívili nás již nějaké civilizace? Má americká vláda k dispozici technologie z cizích světů, které nyní ukrývá a tají v přísně střeženém komplexu nevadské poušti zvaného též jako Oblast 51? Tento článek nemá za cíl přesvědčit někoho o existenci technologických výdobytků mimozemšťanů v rukou vlády USA, sám se k těmto tématům stavím zdrženlivě, nicméně proč nerozebrat neotřepané a věčně zajímavé?

Strach z Černobylu. Bojíte se ho navštívit? Kolik návštěva stojí a kde budete bydlet?

Už dlouho přemýšlíte nad výletem do oblasti Černobylu? S kamarády jsme se tam před několika lety vydali a ponořili se do neopsatelné atmosféry, v jejímž jádru byl kdysi zasazen strach a bezmoc. Pokud plánujete cestu, nechte se inspirovat tímto článkem, který navazuje na předchozí díl.

Z toho kolotoče nabíhá husí kůže

Chcete do Černobylu, ale nevíte kde začít? Úvodem, než sbalíte kufry

Černobyl je pro svou historii a slepou povýšenost člověka nad zákony fyziky místo nechvalně známé ve všech koutech planety. Černobyl je místo, kde se před pár desítkami let zastavil čas. Ciferníky tamních hodin už dlouhé roky ukazují stále tu samou hodnotu. Prádlo ještě visí na šňůrách, učebnicemi ve školách listuje už jen průvan vstupující do temnotou pohlcených budov, zrezivělé konstrukce hrají svou děsivě písklavou notu a sarkofág nedaleké elektrárny bojuje se svým pokročilým důchodem i nepřízní počasí. To není noční můra, jež by měla nahnat strach a husí kůži. Ani zdaleka ne. Tohle je Černobyl – místo plné ponaučení i krásných momentů, byť vypadá tak strašidelně a nebezpečně, druhá strana této mince odkrývá něco mnohem pozoruhodnějšího. Něco, z čeho bychom se mohli ponaučit. A pokud ne, pak můžeme alespoň obdivovat matičku přírodu za to, jak moc jsme ji nevěřili, že si toto místo vezme s takovým nadšením.

První poločas – sny Vás vždycky dostihnou

Předchozí dějstvípříběhu

1. kapitola

                Zavírám oči a otevírám nový svět – svůj svět. Zahrabán v peřinách prolínám realitu okolo sebe svou vlastní iluzí, kterou bych jednou chtěl prožít. Dětská léta, ve kterých se nacházím,
mi nekladou překážky, které by mi mé touhy mohly kdy vzít. Školní aktovka u postele mi jen říká, že všechno mám před sebou. Sotva se ponořím do svého světa, vidím ostravský Baník, jak válcuje své soupeře a nachází novou hvězdu, která drtí protivníky. Tolik gólů jsem ve svých snech vstřelil, že je ani spočítat neumím. Není ani důvod dělat si statistiky, protože na konci soutěže, hned jak uplyne třicet zápasů, slavíme titul. Jsme nejlepší v lize a třpytivý pohár zvedáme nad hlavy. Fanoušci skandují pro radost Baníku Ostrava a jeho hráčů. Jsme nejlepší v republice.

Momentka ze stadionu ve Frenštátě pod Radhoštěm, Zdroj Novojičínskýdeník

Neutichající boj za práva zvířat stojí peníze i energii

Jednou rukou jsem držel velký pytel s pamlsky, druhou jsem je rozhazoval, kam mi mysl poručila. Hleděl jsem, kdo vypadá nejhladověji, kde bych měl mířit, ale těžko jsem vybíral, všechny oči totiž vypadaly, jako kdyby odrážely prázdnotu žaludků svých nositelů. Řeč je o jakémsi „chovateli“ psů z Vražného u Nového Jičína, který přecenil své možnosti postarat se o zhruba čtyřicet až padesát mazlíčků – přesného počtu jsme se v tu chvíli nedopočítali, jen si zkuste spočítat něco, co neustále poběhává kolem vás, přeskakuje přes své čtyřnohé parťáky a snaží se zaujmout vaší pozornost. O mém výletu s Moravskoslezským spolkem na ochranu zvířat jsem už psal v tomto článku, každopádně o případu přinesla informace i Česká televize.

Mluví samo za sebe… Zdroj Moravskoslezský spolek na ochranu zvířat

První poločas - seznamte se s Kroupou

                Život se s tebou nikdy nemazlí. Snažíš se dělat všechno, abys žil lépe, aby se ti dařilo. Místo toho, aby se věci vyvíjely lépe, znovu padáš na bradu a ty musíš začít znovu. Je to životní mač, známe to všichni. Každý ho hrajeme a často nedostáváme to, co chceme, po čem toužíme. Někdy nastane situace, kdy si myslíš, že nejlepší bude všechno vzdát. To ale nedělej! Nikdy!

Nakonec když se dají hlavy dohromady, může vzniknout i dobrý příběh. A co se vám na Prvním poločase líbit nebude, to jde na vrub toho druhého na fotce :D

I ty můžeš být vydavatelem – vydávej se sám a buď pánem svých knih

Tradice papírových knih přináší něco magického – vůni každého listu. Samozřejmě nemám nic proti papírovým verzím, sám je občas s radostí čtu, ale v poslední době jsem si poměrně dost oblíbil knihy elektronické. Je zbytečné je vyzvedávat k nebesům nebo jimi naopak opovrhovat, protože každý má rád něco jiného. Ono, krásně už na mém webu zhodnotil výhody e-knih Martin Koláček ve svém rozhovoru. Každopádně pro mě – a možná řadu z vás, kteří píší do šuplíku, otevírají e-knihy jisté možnosti, kterých by byla škoda nevyužít…

Obrázek mé e-knihy Nataša (vypůjčeno z 5minutsknihou.blogspot.cz )

„Život ve vesmíru by mohl být běžný," myslí si badatel, uznávaný novinář a spisovatel Jan A. Novák

Jako vyznavač zkoumání vesmíru jsem nemohl nekoupit knížku, kolem které jsem prošel a která mě oslovila svým poutavým názvem Život ve vesmíru. Víc než hrubá (397 stránková) publikace nabízela spekulace nad vývojem mimozemského života a bádala nad paralelami, jež se mohou nacházet na naší planetě – a možná i skrývat odpovědi na řadu ožehavých otázek. Život ve vesmíru napsal inženýr Jan A. Novák – český badatel a známý novinář. O to lépe, říkal jsem si. Knihu jsem koupil, přečetl, a teď přináším rozhovor se samotným autorem, který věří, že bychom ve vesmíru možná vůbec nemuseli být sami… Autor a badatel nás samozřejmě všechny zve na své stránky s nepřeberným množstvím zajímavostí http://www.novakoviny.eu/

Spisovatel Jan A. Novák

Lední hokej. Vášen v mé nové knížce

V roce 1875 vyšla na sportovní nebe nová disciplína, jejíž záře oslňuje zraky českých fanoušků hledících do těchto výšin. Dva týmy, zcela poprvé organizovaně, vyjely proti sobě na led a odehrál se první hokejový zápas v historii. Mešita ledního sportu se nazývá Victoria Skating Rink a je v Montrealu. Tady to všechno začalo. Zde se zrodil hokej, zde odrostl…

Vždycky jsem říkal, že český národní dres je ten nejhezčí na světě

Proč jsem pro Evropskou unii, i když vím, že se musí změnit

Vím, že tím možná hodně lidí odradím, a že třeba nakonec dají od mého blogu ruce pryč. Upřímně, rozhodl jsem se trošku zakroužit okolo tématu naší role ve společenství zvaném Evropská unie. Ať už jsem v něčích očích „sluníčkář, vítač,“ či snad prostý diskutér v „pražské kavárně,“ nedovedu své pocity nesdílet. A taky vlastně proč ne? Ale hlavně především chci zmínit; Evropská unie v současném stavu se mi příliš nelíbí, avšak rád bych na palubě této lodi, jež možná nyní pluje skrze ledové kry, zůstal.

Demonstrace Ukrajinců za vstup do EU (Majdan)

Král z Ostravy se vrací na prvoligové trávníky

Tož Baník se po roční pauze znovu vrací do naší nejvyšší soutěže, kde by podle všeho nechtěl hrát druhé housle. Jedna sezóna Ostravy ve druhé lize se sice neobešla bez občasného skřípání, ovšem je nutné dodat, že tradicí nadechnutý klub zdaleka nepředstavoval zrezivělý stroj otrávený svou námahou. Byť se Baník neodtrhl ze řetězu, aby mohl své soupeře nemilostně válcovat a pak půl ročníku před koncem slavit postup a návrat mezi elitu, nejdůležitější zápasy lámající chléb postupu, zvládl velmi dobře, byť vstupenku o třídu výše neměl v rukou do posledního kola. Jako celoživotní fanoušek tohoto klubu jsem se rozhodl rozepsat o některých zlomech, které před ním stály, a musel jim čelit. Třeba vás i nadchne mojee-kniha První poločas, která z velké části pojednává právě o Baníku a má, věřte mi, velmi zajímavé rozuzlení a překvapivý konec… Tuto četbu si můžete stáhnout a teprve potom zaplatit – uznáte-li za vhodné.

 

Zdroj: www.ceskatelevize.cz

Multipolární svět – prevence proti válkám?

V únoru 2017 publikovala internetová televize DVTV rozhovor s poslancem KSČM Vojtěchem Filipem, ve kterém se, jako v jiných, vymezoval proti (ne)fungování NATO. Neberme teď v úvahu, zda aliance plní nebo neplní své úkoly v obraně jejich členů, k čemuž je primárně určena. V tomto rozhovoru zaznívá několik poměrně důležitých faktorů, podstatně důležitějších, které jsou schopny ovlivnit naši budoucnost a dozajista zásadním směrem měnit kurz našeho fungování v jakékoliv zahraniční platformě. Pokud totiž Česká republika je, a my jsme, orientováni na export, je jasné, že v nějakých strukturách zakotvení býti musíme.

Demonstrace Ukrajinců za vstup do EU - Majdan, který jsem několikrát navštívil

Jsem blázen?

Mockrát jsem přemýšlel o tom, co v životě dělám, co chci a jak si za tím jdu a říkal jsem si: „Člověče, ty seš ale blázen…“ Moje knížky, které si už chci vydávat sám bez vydavatele budiž toho důkazem. A budiž toho důkazem i má napruženost vůči Vodafonu, který své dlouholeté zákazníky vodí za nos jak vychytralá zlatokopka penězi otupělého milionáře se srdcem na pravém místě (existuje nějaký takový?).

Tohle jsem zahlédl v práci. Něco na tom asi bude.

Jsme fér. Jsme Vodafone...

To tričko není nové, je vyprané v Perwollu. Jak to vím? Protože máme společnou pračku. Mohli jsme udělat pěknou reklamu, ale my jsme řekli NE. Výčet reklam, kterým se můžeme v tichosti smát, je pro každého z nás jistě jinak dlouhý. Já se na televizi skoro nedívám, ale když už si k ní sednu, cítím, jak mi mobilní operátoři i štědré půjčky vymývají mozek svými výbornými produkty. Kdo by si nevybral extra výhodný úvěr, když vám vrátí 5 000,-? Proč nepodepsat smlouvu novému dodavateli energií, když se (troufám si říci) většina lidí neorientuje ve vyúčtováních, aby si reálnou úsporu uměli vypočítat? Ona to není ostuda, takový kalkul reálné sumy se všemi poplatky není tak jednoduchý. Ti, kteří nás oslňují na prahu domovních dveří s okouzlujícími nabídkami, procházejí náročným školením, aby tyto kalkuly sami chápali a uměli nám je prodat. A banky? Při pohledu na vysmáté obličeje v propagačních snímcích nakonec i zapomenete, že váš skvělý peněžní ústav si vezme pár peněz za to, že u jeho bankomatu mrknete na aktuální zůstatek na účtě. Ani cílem pojišťovny není vyplácet vám  pojistnou událost a udělat z vás zesádrovaného, ale ke smíchu naladěného panáčka, jako mají v reklamě. Pravda je však jediná, kdo v dnešní době ovládá sebe vychvalování, ten boduje. Jde tu o peníze, o ty tady přeci běží. Peníze jsou až na prvním místě. Takový Vodafone si to moc dobře uvědomuje a své chyby, když už na ně přijdete, schová za systémové chyby...

Logo společnosti Vodafone

První pocity v novém domově

Zvednout kotvy a vyplout do světa. Okusit jiné prostředí, poznat nové lidi a otevřít si více možností. Zní to jako očesaná klasika stylu „až jednou vyletíš z hnízda,“ ale ve svém životě to asi tak nějak zažil každý. Kdo čte výplody mé mysli (občas se i číst dají – upřímně se občas divím příznivé návštěvnosti mých stránek), ví, že pocházím z Beskyd. V nádherné kotlině, kdesi ve Frenštátě pod Radhoštěm, jsem strávil celý svůj život. Dvacet sedm let jsem tomuto místu říkal domov, abych jej po takové době nechal za sebou. S nostalgií a s hřejivým pocitem tak nyní tomu místu říkám TAM. Kotva se ocitla na palubě a já připlul do většího přístavu, byť ne kdo ví jak daleko – do Brna. Po pár týdnech života v druhém největším městě naši krásné vlasti ale řeč o nějakém domovu tady nemůže být řeč. Zkrátka to tak ještě plně necítím. Chce to čas, aby si všechen prach rozvířený stěhováním sedl. Chce to čas, aby vychladla hlava z toho všeho nového, co se okolo mě udává. Pozitivní pro mě je, že v bytě, který jsme si vybrali, se cítíme dobře. Jaký lepší základ si mohu přát? Vše jde podle plánu. Nesnažím se tady plakat, jen sdílím své myšlenky, své emoce. Nakonec vím, že i dvě stě kilometrů od své domoviny se mi bude žít dobře. Vždyť ve finále záleží spíše na společnosti, která vás na životní cestě doprovází, než na místě. A to je dostatečně zdravé a silné podhoubí pro plný život. Nebo ne?

Pohled na Frenštát pod Radhoštěm z městské rozhledny

Řeč čísel: MS v ledním hokeji 2017 - Srovnání mistrů světa

Vyhrát mistrovství světa v ledním hokeji, zvednout nad hlavu zlatý pohár a zažít triumfální jízdu hlavním městem. Vítězství, o kterém sní mnoho hokejistů – a řadě z nich se tato tužba nikdy nesplní.

Český národní tým je pro svou velmi bohatou historii doslova předurčen k boji o ty nejvyšší mety. Jediným úspěchem se pro fanoušky stává medaile na konci jakéhokoliv turnaje. České národní vlajce se poražený finalista světového turnaje poklonil od roku 1993 už šestkrát. Jsme to my, kdo se svými výsledky zařadil mezi hokejové velmoci, které u svých soupeřů budí respekt, ne že ne. A tak je čest, že ve srovnání mistrů světa v rozmezí let 2001 – 2016 figuruje naše malá země hned třikrát.

Pojďme se podívat, co mají mistři světa jednotlivých akcí společného. Na jaké filozofii se musí bezpodmínečně stavět, chce-li tým dosáhnout až na zlatý vrchol?

Řeč čísel: MS v ledním hokeji 2017 - Adepti na medaile v nesnázích

Základní skupiny šampionátu jsou více méně v polovině a některé týmy se už začínají utápět v hlubokých problémech – výstavně si zavařili Slováci, kteří ve třech utkáních získali jen tři body – jistě, na čtvrté místo ve skupině, které zajišťuje účast ve čtvrtfinále, ztrácejí jen bod, ale v cestě za smazáním tohoto manka jim budou stát už jen ti, kteří si na led nejezdí jen zabruslit – domácí Němci, Rusové, Američané a nakonec i Švédové. Když k tomu připočteme i fakt, že jsou Slováci nejvíce vylučovaným souborem letošní akce (průměrný čas v oslabení na zápas 17:40), mají naši východní bratři na problém zaděláno. A to samozřejmě nepřivírám oči nad hrubkami rozhodčích, které Slováky v některých střetnutích patrně poškodily. Buďme ale realisté - slovenské výkony jsou zatím spíše černobílé než-li barevné.

Řeč čísel: MS v ledním hokeji 2017 - Strážce zlatého hattricku

Zrcadlo, zrcadlo, kdo je ve světě zdejším nejhokejovějším – nejmistrovanějším? Česká republika to není, tedy od loňska (hokejisté se lvem a orlicí na hrudi triumfovali v příběhu mistrovství světa od roku 1993 6x, zato kluci s javorovým listem už 7x), avšak je zde pár bodů, nad kterými Češi vládnou a nad jedním přímo drží ochrannou ruku – zlatý hattrick.

Řeč čísel: MS v ledním hokeji 2017 - Adepti na čtvrtfinále

Švýcaři, Němci, Francouzi. Dva z nich budou hrát doma, jeden z nich, myslím si, projde do čtvrtfinále. U Francouzů bych si troufl říct, že by se tam dostat mohli, ale domácí prostředí není vždy výhodou. A takový tým nebyl v posledních letech na velký tlak moc zvyklý. Jejich postup mezi nejlepších osm by mě letos překvapil. Ale víte, jak to je… Nikdy neříkej nikdy.

Řeč čísel: MS v ledním hokeji 2017 - Adepti na sestup - Slovinsko a Itálie

Italové i Slovinci jsou mužstva, která na předchozím MS v Rusku nehrála, a svou účast si zajistila v B skupině mistrovství světa. I když ruský turnaj oba sledovali jen z televize, nedá se o nich říci, že by to byli nováčci. Spíše jde o celky, které pravidelně postupují a sestupují a osobně si nemyslím, že letos bude mít Itálie se Slovinskem jiné ambice než se zachránit.

Řeč čísel: MS v ledním hokeji 2017 - Tatranská houževnatost se probouzí - Slovensko

Co se slovenského národního celku týče, dá se říci, že od roku 2004 zažívá spíše propad než růst. V roce 2003 ve Finsku Slovensko získalo svou první bronzovou medaili (bylo to po zisku zlaté ve Švédsku 2002). V České republice 2004 hrálo v Ostravě velmi těžkou základní skupinu, ale bez komplikací postoupilo do vyřazovacích bojů, kde došlo až do semifinále. V posledních dvou soubojích náš východní soused nevyužil (dá se říci) domácího prostředí a skončil na konečném čtvrtém místě. Pak i křivka umístění signalizuje pád, který znamenal dokonce boj o přežití v A skupině. Ještě v roce 2012 na turnaji ve Finsku a Švédsku, kde to Slovákům očividně svědčí, se probojovali až do finále, nicméně v posledních třech letech neprocházejí ani do čtvrtfinále. V Německu a ve Francii však může býti všechno jinak. Slovenská kuráž se už o pár zázraků postarala…

Slovensko - mistr světa 2002

Řeč čísel: MS v ledním hokeji 2017 - Favorit číslo jedna - Kanada

Žádný javorový list nebudí takovou hrůzu jako ten, který nosí svalnatí a urostlí borci z kanadské reprezentace. Byly časy, kdy jim nevyhovovalo kluziště evropských rozměrů a často bylo pro jejich soupeře spíše výhodou zahrát si s nimi hned ze startu šampionátu. Na to vše zapomeňte. Kanada je zcela jiná než kdysi. Opticky bez slabin.

Řeč čísel: MS v ledním hokeji 2017 - Outsideři sovětské školy znalí - Bělorusko a Lotyšsko

Co se týče Běloruska a Lotyšska, byly doby, kdy tyto týmy dokázaly trápit favority absolutních rozměrů, ba je dokonce i porazit – ne přímo porážet, ale porazit. Největší úspěch Běloruska je zcela jistě účast v semifinále zimních olympijských her v Salt lake city 2002. Kdo by řekl, že na konci čtvrtfinále Švédsko – Bělorusko budou na straně poražených stát solidně rozjeté tři korunky?

A Lotyšsko? U nich zase byly časy, kdy si někteří jejich hráči (například Artūrs Irbe), brali zejména střetnutí proti Rusku velice osobně. Když už v brance stál slavný Irbe, chtěl Rusy srazit. A na mistrovství světa 2003 ve Finsku byl u toho, kdy jeho družina neoblíbeného soupeře skalpovala 2:1.

Řeč čísel: MS v ledním hokeji 2017 - Adept na zlato - Finsko

Hokejisté Suomi tradičně patří mezi nejžhavější kandidáty na zisk titulu mistra světa. Už před rokem to byli právě oni, kdo dokázal podrýt skálopevnou kanadskou autoritu, jež demolovala všechny, kdo jim přišel do cesty. Finové byli jediní, kdo svého soupeře ze země javorových listů porazili – 17. května 2016 dokonce poměrem 4:0 a ukončili tak kanadskou sérii 16 vítězství na mistrovství světa v řadě. Kanada se nestačila divit především finské efektivitě ve druhé třetině, ve které sice seveřané vystřelili jen 7x, ale hned 3x z toho byl gól. Bohužel se jednalo o pouhý zápas základní skupiny. Ve finále se střetnutí opakovalo, nicméně tam už vyhrál zámořský celek, který zlatou tečkou dopsal příběh šampionátu 2016.

Řeč čísel: MS v ledním hokeji 2017 - Adept na zlato - Švédsko

Ještě do loňského turnaje v Rusku patřili Švédové společně s hokejisty sousedního Finska mezi stříbrné krále. Teď už je jejich sbírka stříbrných medailí nasbíraných od roku 1993 druhá nejpočetnější. Co se týče švédských výsledků, zažívá tento tradičně o ty nejvyšší mety bojující gigant pozvolný pád. Od domácí zlaté medaile v roce 2013 se přes čtvrtfinále probojoval jen jednou (2014 – bronz), pak už následovaly dvě stopky v prvním kole play off.

Řeč čísel: MS v ledním hokeji 2017 - Budou Vikingové kousat? Dánsko a Norsko

Dánové se už dvakrát v krátké době dokázali otřepat po předchozím neúspěchu. Na mistrovství světa ve Švýcarsku 2009 se umístili jako třináctí, aby o rok později v Německu brali osmé místo. Podobně v České republice 2015 skončili na 14. místě, ale v Rusku 2016 zase 8. příčka. Výkony Dánů jsou poměrně nestabilní, takže je těžké cokoliv předvídat. Rozhodně se nedá říci, že oni jsou tím týmem, který by měl bojovat o zlato.

A Norsko? Po čtyřech turnajích (2011 - 2014), kdy se jejich umístění zhoršovalo, přišly dva šampionáty s opačnou tendencí (2015 a 2016).

Řeč čísel: MS v ledním hokeji 2017 - Adept na zlato - USA

Párkrát jsem se zamyslel a snažil se najít výstižnou odpověď na otázku, proč Američané nehráli od roku 1992 ani jednou finále. Upřímně, nevím. Možná zkrátka jen neumí koncovku, možná už jsou v semifinále příliš unavení nebo nechtějí hrát nedělní večerní finále, aby už mohli sedět v letadle nad oceánem. Kdo ví. Ale, oni umí zlobit, jenže bronz je pro ně vrcholem.

Řeč čísel: MS v ledním hokeji 2017 - Adept na zlato - Rusko

Sovětská sborná, kdysi tým, který vyhrával medaile jako na běžícím páse. Podle všeho měli hokejisté zpoza železné opony dvojnásobnou porci tréninku než jejich kanadští konkurenti. Ale, pojďme na jejich novější éru. V roce 1993 v Německu získali titul mistra světa, a tak asi nikdo moc nečekal, že na další zlato budou Rusové čekat celých patnáct let. Finále si sice během té doby ještě zahráli, ale například v roce 2002 je ve Švédsku porazili Slováci. V Kanadě 2008, v krásném finále proti domácím, čekání skončilo. Od té doby Rusko nastartovalo svým sebevědomím jízdu po cenných skalpech. Až v roce 2010 prohráli ve finále s Českou republikou, přišli o zlatý hattrick a na Slovensku v roce 2011 jejich propad dále pokračoval. Došli sice až do boje o bronz (poražení Českem), ale svou hrou moc neoslňovali. Další titul přišel v roce 2014 v Bělorusku, následovalo stříbro v Česku 2015, aby před domácím publikem 2016 vyhráli bronz.

Bez čísel není hokeje. Bez čísel by to nešlo...

V jednom českém pivovaru, asi v tom našem nejznámějším, již pomalu dozrává várka chmelové pochoutky, o kterou se s radostí postarají fandové. Blíží se nám další turnaj - rýhy v ledě, šrámy v obličeji, radost, smutek, nadšení a napětí… Už brzy to přijde. A já podobně jako loni se chystám sepsat pár statistických mouder, jež nás zavedou do říše čísel. Mistrovství světa v ledním hokeji už klepe na dveře…

O stěhování, o pálení mostů

Vyrůstal jsem i žil ve Frenštátě pod Radhoštěm. V malé kotlině nádherných Beskyd jsem strávil více než čtvrt století a už mám pocit, že jsem s tímto místem tak nějak srostl. Zažil jsem tu mnoho skvělého i něco málo negativního, chodil jsem zde do školy, chytl za ruku první holku, našel si tu své první zaměstnání. Všechny mé vzpomínky významně zakotvily tady – v městečku pod horou Radhošť, který je spojován s řadou mystických příběhů.

Takový výhled mají mí rodiče

Přelomu předchází netradiční myšlenka

Svět je protkaný pavučinou nápadů, které nás lapí na každém kroku. Když hledáte nějaké řešení, obvykle narazíte na několik možných alternativ – jak přestavět malý byt, aby v něm bylo více místa – jak zajistit vytápění naší chalupy – anebo, dejme tomu, smíme se bavit o docela menších věcech, jejichž dnešní úspěch závisí na první, netradiční myšlence – přijít s něčím, co tady ještě není… Nebo se prostě postavit k věcem jinak. Podle svého.

Vyhodit slepé zvíře na ulici? Žádný problém

Pochody lidské mysli se u každého z nás značně liší. I když řada z nás ctí morální pravidla, přesvědčujeme se o tom, že ne vždy se někteří jedinci snaží o to, aby druhým neubližoval. V našem morálním kreditu by nemělo chybět něco jako „nezpůsobuj bolest druhým.“ Ačkoliv víme, že opak není tak úplně v pořádku, chodí mezi námi takoví, kterým to je celkem jedno, vždyť z cizího krev neteče. Své o tom ví i Moravskoslezský spolek na ochranu zvířat. Ten v nedávné minulosti řešil zvláště závažnou kauzu…

Víkend? Sorry jako

Víkend sotva začal a už to vypadá, že se kvapem přelívá ke své druhé polovině, která se vypaří dříve, než stačíme říct švec. Takže abychom si už popřáli hezký pracovní týden číslo jedenáct. Jak smutné to je, ale bohužel pravdivé.

Králík utíkal, ale naše podlaha mu útěk docela hatí

Čím složitější paragrafy, tím lepší

Nevím jak vy, ale já se o českou politickou scénu zajímám celkem dost. Rozhodně mi není jedno, že na výplatním pásku vidím každý měsíc prakticky poloviční rozdíl mezi super-hrubou a čistou mzdou. Rozhodně mi není jedno, že přes vysoké odvody z výplat i daní jako takových, se jako stát zadlužujeme, že nemáme jasno o budoucnosti důchodů a že v podstatě nemáme žádný koncept české ekonomiky, který by stál na pevných základech a přetrvával by zde alespoň po nějakou dobu. Některé zákony dnešní vlády skopne vláda příští. Bude se to dít úplně stejně, jako i dnešní vláda zbourala některé výmysly předchozích vlád. Panečku, tak se mi zdá, aby se v tom ještě někdo vůbec vyznal. Přibývá zákonů a formulářů, což se rovná starostem navíc.

Jaký občan, takový politik

Nevím jak vy, ale my jsme nedávno uklidili vánoční stromeček a já mám pocit, že jej zase brzy budeme vytahovat, jak ten čas letí. Leden – únor je pro mě tradičně rychlým sešupem začátku nového roku. Jsou to měsíce, které mi plynou takovým tempem, jako bych se na ně díval z okna rychle jedoucího vlaku; takže v českých podmínkách tak trochu sci-fi představa, protože u nás jezdí vlaky rychle jen v některých koridorech a přes silniční přejezdy.

Proč platit za něco, co Tě nebaví?

Prodej elektronických knih není vůbec jednoduchá záležitost. Do světa psaní jsem vstoupil s malou nadějí, že si mé e-knihy Nataša a První poločas najdou své čtenáře, kteří budou ostošest platit, stahovat a číst. Svým způsobem se dá říci, že se tato touha uskutečnila, ale pořadí toho jmenovaného se mi až tak nelíbilo. Po více jak roce jsem utnul svůj prodej skrze vydavatelství Mafra, abych si mohl vyšlápnout po vlastní, ne tolik probádané cestě dobrovolného prodeje, kterým bych posloupnost změnil a byl podstatně více v kontaktu se čtenářem samotným. Byl bych k sobě zlý, když bych tvrdil, že se můj záměr nepovedl a nedosáhl jsem svého.

Proč kupovat něco na slepo?
Frenštátská ulička ponořena do mlhy

Chtěli byste obnovit Československo?

Tento týden jsem narazil na zajímavou iniciativu Československo 2018, která si pokládá obdivuhodně nelehký úkol – dosáhnout referenda o znovuobnovení jednotného státu s našimi slovenskými sousedy. Rozdělení naší země vyvolává v mnohých, kteří byli svědkem tohoto rozvodu, jisté emoce, ať už mluvíme o těch, kteří by byli pro, nebo proti. Jisté je jedno; o rozložení jednoho státu nerozhodli občané, nýbrž hrstka politiků. Ačkoliv jsem dělbu přímo nezažil, protože jsem se v tu dobu teprve učil chodit, myslím si, že o odtržení Slovenska měli rozhodnout minimálně Slováci v občanském referendu. Pokud čeští politici souhlasili s odtržením, mělo se tlačit na lidové hlasování, které by proběhlo na Slovensku. Ať už tak, či tak, takový rozvod, při němž neduněly výstřely, nám může kdekdo závidět…

Vadí mu hrubost, nepohrdne tlačenkou a Baník podle něj do první ligy patří. Rozhovor s Pavlem Čapkem, sportovním komentátorem

Ikona nejen fotbalového komentování a věcných sportovních postřehů. Jeho hlas k nám pronikal skrze reproduktory našich televizních přijímačů. Persona s ekonomickým vzděláním s občasnou chutí na tlačenku věří tomu, že člověk by měl mít v životě optimistický a pozitivní přístup. Muž s gentlemanskými manýry souhlasil s krátkým povídáním nejen o složitostech života před kamerou. Pavel Čapek navíc zdůrazňuje, že nejdůležitější je nikomu v životě neubližovat.

Pavel Čapek (zdroj www.ceskatelevize.cz )

Titanic, symbol pýchy, na který se nikdy nezapomene

Národní sportovní komplex Olimpijskyj není jen fotbalový stadion v srdci Kyjeva – doslova v jeho aortě. Domovský stánek Dynama Kyjev se na čas proměnil v přístav pozůstatků Titanicu a jeho nikdy neutichajících příběhů. Měl jsem to štěstí, že jsem zrovna v ukrajinské metropoli pobýval, když se vylovené části světoznámého parníku těšily pozornosti zvědavých lidí. Asi po roce nebo dvou zamířila výstava i do Prahy, tak alespoň vidíte, jak zbytečně jsem otálel s nějakým příspěvkem skromných dovětků k tomu, co mi revoluce od White Star Line způsobila za husí kůži.

Kdo otevírá propast českého mládežnického hokeje?

Hokejové mistrovství světa do dvaceti let dopsalo svou tečku, u čehož jsme nebyli přítomni. Opět. A nebyli jsme vlastně přítomni ani u posledních řádků příběhu, natož v zástupu na jeho konci. Hodnocení našeho týmu se zase houpe na vlnách alibismu a velice optimistického nadhledu. Já si dovolím, snad poprvé, opustit snahu být v této štvanici argumentů někde uprostřed a bohužel musím více český hokej kritizovat než chválit. A nedělám to, abych na sebe upozornil, i když to trochu taky, když už píšu tolik článků, ale na našem hokeji mi záleží. Turnaje (především ty seniorské) hltám každým rokem. Jsem často pro smích svým kolegům, že jsem schopen si kvůli ne moc důležitému zápasu klidně vzít dovolenou. Teď zpět k realitě. Dvacetiletí kluci v dresech národního týmu jsou hranou mezi dospěláky a mladými nadějemi, kvůli kterým si jednou to volno budu brát taky.

Ano, doba bouchání šampaňských je v době minulé. Češi prožívají nejhorší období medailového sucha ve své historii. O rekordu dospělé reprezentace (doba bez medaile) jsem již psal v jednom ze svých minulých srdce libných článků, kde jsem se relativně vyplakal z určité lítosti.

Když Vám myšlenky nedávají spát

Tož nový rok dal tomu starému na frak, přesto se nebe nad našimi hlavami nijak nezměnilo. Ve dne se modrá, v noci černí (nikdy ne naopak ;)). Možná nás symbolika, nebo alespoň jakýsi pocit povinnosti k ní, tlačí udělat si v jistých věcech pořádek, přehodnotit priority, či zpevnit dveře skříně, odkud by nám mohl vypadnout nějaký ten kostlivec (všichni nějakého máme, ne?).

Že by to byl Frenštát pod Radhoštěm? Z Javorníku