Vadí mu hrubost, nepohrdne tlačenkou a Baník podle něj do první ligy patří. Rozhovor s Pavlem Čapkem, sportovním komentátorem

Ikona nejen fotbalového komentování a věcných sportovních postřehů. Jeho hlas k nám pronikal skrze reproduktory našich televizních přijímačů. Persona s ekonomickým vzděláním s občasnou chutí na tlačenku věří tomu, že člověk by měl mít v životě optimistický a pozitivní přístup. Muž s gentlemanskými manýry souhlasil s krátkým povídáním nejen o složitostech života před kamerou. Pavel Čapek navíc zdůrazňuje, že nejdůležitější je nikomu v životě neubližovat.

Pavel Čapek (zdroj www.ceskatelevize.cz )

Titanic, symbol pýchy, na který se nikdy nezapomene

Národní sportovní komplex Olimpijskyj není jen fotbalový stadion v srdci Kyjeva – doslova v jeho aortě. Domovský stánek Dynama Kyjev se na čas proměnil v přístav pozůstatků Titanicu a jeho nikdy neutichajících příběhů. Měl jsem to štěstí, že jsem zrovna v ukrajinské metropoli pobýval, když se vylovené části světoznámého parníku těšily pozornosti zvědavých lidí. Asi po roce nebo dvou zamířila výstava i do Prahy, tak alespoň vidíte, jak zbytečně jsem otálel s nějakým příspěvkem skromných dovětků k tomu, co mi revoluce od White Star Line způsobila za husí kůži.

Kdo otevírá propast českého mládežnického hokeje?

Hokejové mistrovství světa do dvaceti let dopsalo svou tečku, u čehož jsme nebyli přítomni. Opět. A nebyli jsme vlastně přítomni ani u posledních řádků příběhu, natož v zástupu na jeho konci. Hodnocení našeho týmu se zase houpe na vlnách alibismu a velice optimistického nadhledu. Já si dovolím, snad poprvé, opustit snahu být v této štvanici argumentů někde uprostřed a bohužel musím více český hokej kritizovat než chválit. A nedělám to, abych na sebe upozornil, i když to trochu taky, když už píšu tolik článků, ale na našem hokeji mi záleží. Turnaje (především ty seniorské) hltám každým rokem. Jsem často pro smích svým kolegům, že jsem schopen si kvůli ne moc důležitému zápasu klidně vzít dovolenou. Teď zpět k realitě. Dvacetiletí kluci v dresech národního týmu jsou hranou mezi dospěláky a mladými nadějemi, kvůli kterým si jednou to volno budu brát taky.

Ano, doba bouchání šampaňských je v době minulé. Češi prožívají nejhorší období medailového sucha ve své historii. O rekordu dospělé reprezentace (doba bez medaile) jsem již psal v jednom ze svých minulých srdce libných článků, kde jsem se relativně vyplakal z určité lítosti.

Když Vám myšlenky nedávají spát

Tož nový rok dal tomu starému na frak, přesto se nebe nad našimi hlavami nijak nezměnilo. Ve dne se modrá, v noci černí (nikdy ne naopak ;)). Možná nás symbolika, nebo alespoň jakýsi pocit povinnosti k ní, tlačí udělat si v jistých věcech pořádek, přehodnotit priority, či zpevnit dveře skříně, odkud by nám mohl vypadnout nějaký ten kostlivec (všichni nějakého máme, ne?).

Že by to byl Frenštát pod Radhoštěm? Z Javorníku