Netuším, jestli vám něco říká Magmar, Pidgeot, Bubasaur nebo
Frenštát pod Radhoštěm. První tři pojmy jsou v Pokébalech, to poslední v Beskydech
na Moravě.
„Frajeři, zase podlehli nějakému boomu a teď nahánějí
barevné příšerky,“ smál jsem se, když jsem zaslechl o nějaké hře Pokémon GO.
Nedávno jsem se procházel v dešti, abych nachodil nějaký ten kilometřík a
vylíhlo se mi tak vajíčko s novým Pokémonem. Ano, taky jsem byl lapen do
této sítě.
 |
| Frenštát pod Radhoštěm město - vlaková zastávka i PokeStop |
Hra je natolik populární, že se samozřejmě dostává do
hledáčku kritiků, kteří novinku, při které je třeba chodit po venku, odsuzují.
Dá se k tomu říci jedno – Pokémon GO je jediná virtuální zábava, díky
které je třeba se skutečně hýbat. Až do chvíle vydání Pokémon GO byla pro
počítačové hráče vrcholem jen změna posedu v křesle nebo lehká atletika
v dráze na onu místnost (pokud běžíte až na poslední chvíli, aby vám
neuniklo to nejpodstatnější zrovna hraného levelu).
Co se mi na Pokémon GO líbí, je to, že tzv. PokéStopy bývají
na místech, jež jsou něčím zajímavé nebo významné – památník obětem první světové
války, socha Panny Marie anebo třeba napodobenina hlavy básníka Josefa Kaluse
z Frenštátu pod Radhoštěm. Jo mimochodem, díky hře Pokémon GO vím, jak má
památka básníka, našeho rodáka, vypadat, protože v reálu na místě jaksi
chybí…