Vyrůstal jsem i žil ve Frenštátě pod Radhoštěm. V malé kotlině nádherných Beskyd jsem strávil více než čtvrt století a už mám pocit, že jsem s tímto místem tak nějak srostl. Zažil jsem tu mnoho skvělého i něco málo negativního, chodil jsem zde do školy, chytl za ruku první holku, našel si tu své první zaměstnání. Všechny mé vzpomínky významně zakotvily tady – v městečku pod horou Radhošť, který je spojován s řadou mystických příběhů.
 |
| Takový výhled mají mí rodiče |
|
Ještě mi nebylo třicet, ale za pár dnů (přesně tedy 30. 3.) se posunu svým věkem na dvacet sedm let a my se rozhodli zkusit něco nového – přesouváme se do většího města. Na zkušenou. Trošičku se směju, jakým způsobem se všechno sešlo, jelikož naše příští adresa bude v Brně, přejdu do nové práce, do nového bytu. K tomu ještě auto před technickou kontrolou – dostane nové rozvody, například, aby se z něj nestalo pouhé těžítko na trase Frenštát pod Radhoštěm – Brno. Dokonce i u mobilního operátora mi končí smluvený tarif a já zhruba po devíti letech převádím číslo k jeho konkurenci – aby taky ne, když cena letí nahoru a šíře nabízených služeb se tenčí. Vlastně jsem pochopil, že nový zákazník má pro mobilního operátora mnohem větší význam než ten „starý,“ ale o tom snad jindy. Takže se směju, že tak trochu pálím mosty – samozřejmě neplánovaně.
 |
| Stíny, které vrháme na Frenštát pod Radhoštěm z Javorníku |
Mosty, které mě spojují s blízkými, chci opevňovat a chránit. Byť jsem z takové změny trochu nervózní, říkám si, že kdyby se mi po maminčině polévce stýskalo tak moc – můžu kdykoliv zvednout kotvy a vrátit se do domoviny. Tož není to pravda?
Žádné komentáře:
Okomentovat