Co se slovenského národního celku týče, dá se říci, že od
roku 2004 zažívá spíše propad než růst. V roce 2003 ve Finsku Slovensko
získalo svou první bronzovou medaili (bylo to po zisku zlaté ve Švédsku 2002).
V České republice 2004 hrálo v Ostravě velmi těžkou základní skupinu,
ale bez komplikací postoupilo do vyřazovacích bojů, kde došlo až do semifinále.
V posledních dvou soubojích náš východní soused nevyužil (dá se říci)
domácího prostředí a skončil na konečném čtvrtém místě. Pak i křivka umístění
signalizuje pád, který znamenal dokonce boj o přežití v A skupině. Ještě
v roce 2012 na turnaji ve Finsku a Švédsku, kde to Slovákům očividně
svědčí, se probojovali až do finále, nicméně v posledních třech letech
neprocházejí ani do čtvrtfinále. V Německu a ve Francii však může býti
všechno jinak. Slovenská kuráž se už o pár zázraků postarala…
Tak především - je na
čem stavět
Možná už slovenský hokej negeneruje talenty formátu Demitry
či Bondry, přesto si myslím, že jisté důležité stálice ve svých řadách pořád
najde dosti. Pokud se podíváme na statistiky Slovenska od mistrovství světa
2005 v Rakousku, povšimneme si určité proporce, na kterou by určitě chtěli
Slováci navázat.
 |
| Vývoj slovenského umístění se na MS |
Na mistrovství světa v Rusku 2016 patřili společně
s Finskem k nejméně trestaným týmům šampionátu. V České
republice 2015 byli sice mezi nejvíce postihovanými, avšak od roku 2005 až po
2014 byli vždy nejhůře šestým nejtrestanějším týmem. Na šampionátech 2006
v Lotyšsku, 2008 v Kanadě, 2010 v Německu, 2011 v rodné
zemi, 2012 ve Finsku a Švédsku a konečně i 2016 v Rusku byli mezi dvěma
nejméně penalizovanými celky. Zajímavé. Tým, který nebývá tolik vylučován,
nemusí být tolik vyčerpán obratnějším soupeřem a nemusí hrát tolik ve vlastním
obranném pásmu… K této statistice se ale asi sluší dodat, že
v případě, kdyby Slovensko postoupilo v některých z onych
turnajů dále, celkový počet trestných minut by s největší pravděpodobností
porostl. Co se průměru minut strávených v oslabení týče, ani tam si
Slováci nestojí špatně. A to je velmi důležité zjištění, které nastavuje tvář
fair-play do Tater.
Útoku chybí výrazné
osobnosti
Rád bych u Slovenska viděl podstatně větší tlak na branky
soupeřů, ale nedá se říci, že se něco takového konalo. Na posledním turnaji
v Rusku naši východní bratři vypálili v průměru 23,71 střel za zápas
a nastříleli těsně nad 2 branky na zápas (úspěšnost střelby 9,4 % - desátá
v žebříčku). Bohužel ani v České republice o rok dříve to nebylo o
nic lepší, naopak. Byť Slováci v zápasech v Ostravě vyslali na každého
soupeře v průměru 29 střel, dostali se na průměr jejich využití 2,43
branek na zápas, což odpovídá 8,37 %. Slováci celkem marně vyhlížejí turnaj ve
Finsku v roce 2003, kde jejich hvězdný tým se sebedůvěrou světových
šampiónů vstřelil pět branek v průměru v každém klání. Od roku 2009
se Slováci dostali s průměrem na tři branky za zápas pouze v roce
2012 (přesně tři góly na zápas s úspěšností střelby 10,7 %), kdy brali
stříbro. Nicméně historie šampionátů od roku 2000 nám ukazuje, že se dá celý
turnaj dokonce i vyhrát s průměrem počtu branek pod tři na zápas (v roce
2013 to dokázalo Švédsko – 2,8 gólů / zápas nebo například v roce 2010 se
to povedlo Čechům s 2,78 brankami na utkání a turnaj jsme vyhráli i
v roce 2005 s průměrem 2,89 branek na zápas…). Stačí jen mít dobrou
obranu.
A tu Slováci většinou
nemají
Už čtyři šampionáty v řadě mají Slováci úspěšnost
v zabránění gólů pod 90 %, s čímž se vyhrává jen těžce. Trochu
zvláštní je u Slovenska statistika na mistrovství světa 2010 v Německu,
kde Slováci měli úspěšnost 91,05 %, přesto skončili až na dvanáctém místě –
měli holt jednu z nejhorších efektivit…
Žádné komentáře:
Okomentovat