Hádky, překřikování, absurdita? Místo, které
žije vlastním životem, kde si každý dělá, co chce a chodí, jak chce? Možná
vhodný popis pro kteroukoliv hospodu, kde se rodí často zbytečné debaty
nevedoucí nikam - to mluvím z vlastní zkušenosti, protože hospodská moudra mám
rád. Vždyť jich sám takových "nevěcných" dost vypouštím.
Ale já v prvních řádcích o hospodě nemluvím. Na tohle všechno pohlížím, když
jakýmsi omylem sklouznu se svou pozorností na náš parlament. Smutné je, že tito
“vyvolení” jsou ve své podstatě nejmocnějšími lidmi v zemi, kteří mají
opravdové nástroje změnit chod naší ekonomiky k lepšímu. Účty zadlužování
hovoří o tom, že dotyční asi nejsou lidmi na svém místě. Jsem docela zklamán
tím, jak málo stačí k tomu, abychom dostávali k moci ty samé politické subjekty
(a vlastně proč vůbec musíme tlačit do vlády politické strany a ne jedince?),
které často opevňují svou moc tím, že si na důležité funkce dosadí své
kamarády, kteří znají kostry v jejich skříních. Když výsledky hospodaření
těchto pánů a dam hodíme na fiktivní účtenku a podškrábneme, zjistíme, že
vlastně žijeme na dluh - ústavičně a pořád.
Neustálý populismus a rady veřejnosti, aby se chovali tak či onak, mi jen hází
do obličeje tuhle frázi: "Občané, my budeme pít víno, Vy zůstaňte o
vodě." Však oni zase před volbami přijdou, naslibují možné i nemožné a my
zase poslechneme a ten mandát jim zase podsuneme na stříbrném, nebo vlastně
zlatém podnose. Pravda je ale jedna, co nám vládne, to si tam posíláme my sami.
Jaký národ, taková vláda... Kritizování a hodnocení si necháme k pivu...