Bude mít První poločas druhou šanci? Uvažuji o pokračování

Už je tomu osm let, co jsem vydal svou knižní druhotinu První poločas. Textem nasátá 446stránková povídka ale sklidila v hodnoceních na Databázi knih i Československé bibliografické databázi spíše kritiku než ovace. Netvrdím, že by se jednalo přímo o bouři posměšků, to zas ne, ale klidem naplňující vánek radosti z toho také nebyl. Podle hodnocení čtenářů obou zmíněných webů se jedná o mou nejhorší ze čtyř vydaných e-knih. A přesto si ve svých zamýšleních hraji s nápadem, že bych čtenářům, kteří hlavnímu hrdinovi Patriku Kroupovi dali svou šanci, nabídl pokračování.

E-kniha je dostupná ke stažení zdarma na těchto stránkách

Obálka e-knihy

Sonic the Hedgehog 2 – Příběh hry, která položila základy hrám s ježkem Sonicem, část 3.

 

Je to už třetí díl miniseriálu zaměřeném na hru Sonic the Hedgehog 2, která si to na konzole Sega Megadrive zamířila už v roce 1992, a stala se jednou z nejlepších Sonicovských her v historii. V prvním díle jsme si povídali o nových základech, jež tato hra položila do ságy všech titulů Sonica od her po filmy, a které platí a doprovází dobrodružství tohoto hrdiny dodnes. Ve druhém díle jsme si řekli něco málo o urychlení vývoje Sonica 2, a zásadním způsobem jsme se zaměřili na tři podstatná jména, která ježka Sonica tak nějak vyprovodila do světa herního průmyslu. V tomto článku se však podrobněji a hlouběji zaměříme na samotnou hru Sonic the Hedgehog 2. Odkazy na předchozí díly najdete na konci tohoto článku.

Zdroj https://www.captainwilliams.co.uk/

 

Sonic the Hedgehog 2 – Příběh hry, která položila základy hrám s ježkem Sonicem, část 2.

V minulém článku jsme si napsali poměrně dost věcí o hře Sonic the Hedgehog 2, která byla vydána v roce 1992 pro Segácké konzole Sega Megadrive – respektive Genesis, jak Sega tuto konzoli pro prevenci možných problémů s obchodní značkou Megadrive pojmenovala v Americe. Sonic the Hedgehog 2 není po stránce prodejnosti nejúspěšnější hra, která se na Megadrive objevila, byla to však hra, která přinesla do historie her s modrým ježkem mnoho převratných novinek. Novinek, které se i v dnešních titulech se Sonicem už považují za zcela běžné a samozřejmé věci. Jelikož jsem se o této hře dozvěděl opravdu mnoho zajímavostí, rád bych se s vámi o ně podělil. Zde je další jejich várka.

 Předchozí díl tohoto seriálu si můžete přečíst zde 

Turbo rychlost ve vývoji

Už jsem napsal, že Sega chtěla vývoj tohoto titulu všemožně urychlit, aby se stihl magický termín roku, který přeje prodejům – tedy Vánoce 1992. Na hře pracoval poměrně rozsáhlý a zkušený tým, který se ještě navíc věnoval několika prvkům z celé hry současně, a navíc některé z nich byly použity opakovaně, což vznik hry jistým způsobem akcelerovalo. Každopádně i tak se zdá, že vymyslet a sestavit level zvaný jako Chemical plant za pouhé dva týdny by mohl být holým nesmyslem. Navíc ještě když si uvědomíme, že takový Chemical plant patří u hráčů her se Sonicem k vůbec nejoblíbenějším – včetně jeho povedené hudby, a že tento level je stále používám v nějaké vylepšené podobě dodnes. Opravdu se zdá být informace o tom, že návrh tohoto levelu trval pouhé dva týdny jako naprosto neuvěřitelná. Teď se mi chce použít větu ze slavného amerického pořadu Věřte nevěřte, a tak mohu říct: „to se opravdu stalo.“

Chemical plant zone byl hotový za pouhé dva týdny, zdroj obrázku https://info.sonicretro.org/

Budapešťské memorandum

 Budapešťské memorandum, které v roce 1994 podepsalo i Rusko.

Putin porušil hned dva body této mezinárodní úmluvy, jejíž garantem měl sám být. Opravdu si s tímto diktátorem ještě chce někdo podat na něco ruku?

Česky:

1.    Ruská federace, Velká Británie, Severní Irsko a Spojené státy americké potvrzují svůj závazek vůči Ukrajině v souladu se zásadami závěrečného aktu CSCE, respektovat nezávislost a svrchovanost a stávající hranice Ukrajiny.

2.    Ruská federace, Velká Británie, Severní Irsko a Spojené státy americké potvrzují svou povinnost zdržet se hrozby nebo použití síly proti územní integritě nebo politické nezávislosti na Ukrajině. Žádná z jejich zbraní nebude nikdy použita proti Ukrajině s výjimkou sebeobrany.

Ruská verze dvou základních bodů Budapešťského memoranda

Kompletní znění memoranda zde

Sonic the Hedgehog 2 – Příběh hry, která položila základy hrám s ježkem Sonicem, část 1.

 

Pouhé dva a půl roku po uvedení revoluční herní konzole Sega Megadrive se na trh herního průmyslu vyřítil modrý ježek s rychlostí až nadzvukovou. Sonic the Hedgehog, jméno, které se brzy stalo synonymem pro zábavu a Segu jako takovou, si podmanilo srdce hráčů a navždy změnilo herní historii. I když historie Segy Megadrive už je dávno dopsána (ostatně svou tečku za herními konzolemi už doškrábla i Sega samotná – viz původní článek), do příběhu modrého ježka se stále vepisují nové a nové kapitoly. V tomto článku však nebude řeč o původně vydané hře s názvem Sonic the Hedgehog, která na konzole Sega Megadrive (respektive Genesis) zamířila v létě 1991, řeč bude o díle, který tuto hru záhy následoval, a který měl ve stejnojmenném názvu číslovku dvě. „Dvojka“ totiž do následujících her Sonica vpustila celou řadu revolučních změn.

Podoba přebalu originální hry Sonic 2, zdroj Google obrázky

Hledání vysněného zaměstnání – zápas, ve kterém (snad) nemůžete prohrát

Získat zaměstnání, které vás bude bavit, a ve kterém budete moci realizovat své profesní cíle, nemusí být vůbec nic nereálného a nemyslitelného. Dnes si již stačí nakliknout weby inzerující volné pracovní pozice a v teple i klidu vlastního domova hledat. Hledat a zkoušet.

 

Kvalifikace

Obecně platí, že každý z nás se může přihlásit do výběrového řízení naprosto kamkoliv se mu jen zachce. Jeden z moudrých učitelů do mých tehdejších mladých uší říkával – a musím zdůraznit, že ta slova mám už mnoho let v hlavě uložená jako čerstvá, a sice, že nejsou dveře, na které by se nedalo zaklepat. Samozřejmě, ne všude vás pustí dál, ale zkusit zaklepat můžete kamkoliv.

Při hledání zaměstnání platí, že byste měli dodržet své profesní zaměření a v něm se s rozumem pohybovat. Stačí si tedy uvědomovat, kde jsou mantinely, protože těžko se může kominík hlásit na chirurga či naopak. Nicméně z vlastní zkušenosti vím, že držet se striktně úzkých mantinelů může být velká chyba, která vás nakonec může stát zaměstnání, jaké by se vám líbilo.

Do procesu hledání vstupuje mnoho proměnných a jednou z takových je i vaše šikovnost. Dalšími jsou třeba ty, jak moc má firma, která hledá nového zaměstnance, na výběr z uchazečů. To vše může hrát ve váš prospěch. Jinými slovy, pokud jste uvědomělý elektrikář a třeba zaujmete potencionálního zaměstnavatele pěkným dopisem, dá vám šanci stát se třeba vývojářem, byť ví, že jste v životě žádné tvůrčí projekty neřešili. Není to sci-fi, znám takový příběh z vlastní zkušenosti – zkusil jsem to před lety a od té doby opravdu vím, že na každé dveře se dá zaklepat. Samozřejmě kvalifikace a odborné znalosti musíte nějaké mít, není však nutné splňovat všechny požadavky teoretického zaměstnavatele a není nikde řečeno, že nemůžete postoupit o level výše. Nemusíte pokaždé hledat zaměstnání podobné tomu původnímu. Nová firma si vás v řadě věcí proškolí a zaučí. Ve svých inzerátech na volné pozice často hledají člověka s nadpřirozenými schopnostmi, ale vystačit si nakonec musí jen s člověkem.

Poprvé na Comic Conu - Nevěděl jsem ani, jak se ta akce správně píše

Akci jsem navštívil s tím, že jsem ani nevěděl, jak se Comic Con správně píše, jestli s jedním "C" nebo se dvěma. Zkrátka jsem neměl ani páru. Možná jsem trochu předpokládal, že budu jen svědkem početného srazu introvertů, kteří se jednou za rok navléknou do kostýmů svých hrdinů z komiksů či amerických filmových bijáků, a budou kolem mne chodit s vyčítavým pohledem, že já sám mám na sobě jen tričko a mikinu bez obrázku. Pokud jsem si tohle alespoň chvíli myslel, tak jsem byl velmi rychle vyveden z omylu. Tímto článkem bych se chtěl podělit o svou zkušenost člověka, který dříve Comic Conu nefandil, tak nějak jej v tichosti ignoroval, byť věděl, že existuje, ale rozhodně na něj nejezdil. Tyto řádky zasvěcení podporovatelé akce s názvem Comic Con mohou klidně brát jako mou upřímnou omluvu, kterou si totiž zaslouží.