Poprvé na Comic Conu - Nevěděl jsem ani, jak se ta akce správně píše

Akci jsem navštívil s tím, že jsem ani nevěděl, jak se Comic Con správně píše, jestli s jedním "C" nebo se dvěma. Zkrátka jsem neměl ani páru. Možná jsem trochu předpokládal, že budu jen svědkem početného srazu introvertů, kteří se jednou za rok navléknou do kostýmů svých hrdinů z komiksů či amerických filmových bijáků, a budou kolem mne chodit s vyčítavým pohledem, že já sám mám na sobě jen tričko a mikinu bez obrázku. Pokud jsem si tohle alespoň chvíli myslel, tak jsem byl velmi rychle vyveden z omylu. Tímto článkem bych se chtěl podělit o svou zkušenost člověka, který dříve Comic Conu nefandil, tak nějak jej v tichosti ignoroval, byť věděl, že existuje, ale rozhodně na něj nejezdil. Tyto řádky zasvěcení podporovatelé akce s názvem Comic Con mohou klidně brát jako mou upřímnou omluvu, kterou si totiž zaslouží.

Sám jsem si před příchodem řekl, že se vyfotím s Patrickem Duffym, a pojedu domů. Prostě za mne bude hotovo. Přepočítal jsem se – a návštěvu chci podobně smýšlejícím doporučit. Ne, nikdo mi při psaní těchto řádků nevyhrožuje a žádný Spiderman mne ke klávesnici rozhodně nepřipavučinoval. Jestli jsem měl ke Comic Conu nějaké předsudky, patří se, abych se za ně zkrátka omluvil. Touto větou mi Spiderman stojící za mnou alespoň trochu uvolnil hruď ke snadnějšímu nádechu. Psát ale musím prý dál.

Když jsem si sedl do haly, kde probíhal interaktivní kvíz, po prvních třech otázkách z deseti jsem odložil telefon, přes který se vybíraly správné odpovědi, protože na mém skóre svítily už tři špatné odpovědi. Ve finále jsem věděl snad jednu otázku z deseti. Tak tragický jsem byl.

Nafukovací kačenka - jeden ze symbolů letošního Comic Conu

Pochopil jsem, jaké rezervy mám ve znalostech fantasy i sci-fi, a vlastně skoro ve všem, co na Conu bylo k mání. Já sám jsem byl ve skutečnosti jedna velká chodící mezera. Tedy ne. Ve Stargate jsem se však mohl poměřovat i s těmi největšími fanoušky Comic Conu, ale k mé smůle zde nebyla žádná šance mé těžce nadívané znalosti Hvězdné brány prodat. Mohlo by se tak ze součtu tohoto všeho zdát, že jsem si tu událost zkrátka a jednoduše nemohl užít. Nezapadal jsem vědomostně – vždyť okolo mne byly postavy, které jsem ani za mák neznal, byl jsem na akci sám, a tak jsem se zde mohl cítit jako osamělý vlk. Ale nakonec i já jsem si zde našel to, co upoutalo mou pozornost i zájem, a hodiny mi zde plynuly tak nějak rychleji. Už to samo o sobě je důkaz toho, že se člověk baví.

Kdepak! Ani introverti, ani nuda!

I když jsem nevěděl, jak Comic Con obecně probíhá – vlastně jsem po příchodu čekal v hale mezi lidmi, a já ani nevěděl, na co se čeká. Čekali všichni, tak jsem čekal taky. Že existuje nějaký oficiální program, jsem zjistil asi hodinu po příchodu.

Plakát Michaela Shankse - Daniela Jacksona z Hvězdné brány

Když jsem už u negativních výčtů své první zkušenosti s Conem, viděl jsem i zmatky čekajících lidí před vstupem do O2 Universa. Venku se vystavilo několik řad, a na první dobrou nebylo prostě poznat, jestli čekáte na regulérní vstup - tj. pro obyčejné lidi, nebo zda čekáte u vstupu pro novináře a VIP. Tím ale negativa končí.

Atmosféra mne přímo spolknula

I když jsem to nečekal, pozitivní nálada a radost okolo Comic Conu mne rychle nakazila. Netrvalo dlouho a já pochopil, že jsem na setkání komunity, kde se na sebe lidé usmívali, měli kostýmy, obveselovali se nevinnou zábavou a rychle se mezi sebou seznamovali. Nešlo jen o mladší, zdálo se mi, že jsem byl svědkem mezigeneračního shledání. Tu dítě, tu teenager, tu někdo středního věku, tu já, a tu dědeček s babičkou. A tohle vidět na vlastní oči bylo prostě příjemné.

Lego Yoda z Hvězdných válek

Když jsem se na něco zeptal pořadatelů, vždycky se mi dostalo vřelé a ochotné pomoci, zodpovězených otázek a zkrátka byli velmi laskaví, což jsem jako „nezkušený“ návštěvník vřele uvítal. Měl jsem pocit, že tohle je snad jediná akce, kde jsou "přespolní", jako jsem já, přijati s otevřenou náručí.

Pozitiv je nespočet

Mezi pozitiva patří i bonusy typu, že jsem se vyfotil s Patrickem Duffym, slavným Bobbym Ewingen z Dallasu nebo Frankem Lambertem z Kroku za krokem. Řeč je samozřejmě o televizních seriálech. Do děje mne vtáhli i hrdinové z Hvězdné brány Atlantis, mezi kterými zářil David Nykl alias doktor Zelenka. Český herec, který se v epizodách Stargate Atlantis proháněl s naší vlajkou na uniformě. To samo o sobě je pro zdejší fanoušky tohoto sci-fi seriálu příjemným pohlazením na jejich divácké duši.

Má fotka s Patrickem Duffym

Za mne – ne fanouška většiny z toho co tam bylo prezentováno za díla – i tak skvělý zážitek, který je obohacen i novými znalostmi. Těmi například jsou informace o filmových maskách a napodobeninách, kterým se věnuje jedna česká firma na profesionální úrovni. Údajně vteřinové lepidlo z vietnamských tržišť je to nejlepší a nejkvalitnější, jaké jen může být. A čím dražší sekundové lepidlo prý je, tím je méně stabilní, a prostě jen horší. Kdo by to řekl, že?

Auto z legendárních Krotitelů duchů

Po své první návštěvě Comic Conu jsem už přesvědčen o tom, že různorodá zábava plná kostýmů, slavných herců a tematických diskusí zaujmou každého, kdo má rád pozitivní náladu a kulturu. A rozhodně není nutné znát aktuální komiksové či Marvelovské trendy, byť je to samozřejmě výhodou. Za mě si zde najde něco zajímavého úplně každý.

Ale zpět do reality

Comic Conem dosud nepolíbeného mne pořadatelé výsledkem své práce přímo uchvátili. Jsem rád, že jsem přišel, a už uvažuji, že se s chutí vrátím na tuto skvělou sešlost i příští rok, protože na tomto místě kultura a fantazie přímo ožívá, a ta radost ve tvářích nejen návštěvníků, ale i pořadatelů, je příjemně rezonující až nakažlivá. Obzvláště dnes, kdy svět okolo nás je poměrně turbulentní a v mnoha věcech třeba i nejistý. O to víc důvodů dorazit. Kde jinde taky člověk zase potká nepravého piráta Jacka Sparrowa na WC?

I Jack Sparrow má své potřeby