Mrkněte na e-knihy, které jsem napsal. Kupte si je za DOBROVOLNOU CENU

sobota 29. června 2024

Sonic the Hedgehog 2 – Příběh hry, která položila základy hrám s ježkem Sonicem, část 1.

 

Pouhé dva a půl roku po uvedení revoluční herní konzole Sega Megadrive se na trh herního průmyslu vyřítil modrý ježek s rychlostí až nadzvukovou. Sonic the Hedgehog, jméno, které se brzy stalo synonymem pro zábavu a Segu jako takovou, si podmanilo srdce hráčů a navždy změnilo herní historii. I když historie Segy Megadrive už je dávno dopsána (ostatně svou tečku za herními konzolemi už doškrábla i Sega samotná – viz původní článek), do příběhu modrého ježka se stále vepisují nové a nové kapitoly. V tomto článku však nebude řeč o původně vydané hře s názvem Sonic the Hedgehog, která na konzole Sega Megadrive (respektive Genesis) zamířila v létě 1991, řeč bude o díle, který tuto hru záhy následoval, a který měl ve stejnojmenném názvu číslovku dvě. „Dvojka“ totiž do následujících her Sonica vpustila celou řadu revolučních změn.

Podoba přebalu originální hry Sonic 2, zdroj Google obrázky


Než se však pustíme do řádků k titulu Sonic the Hedgehog 2, je třeba si jasně říci, proč se Sega rozhodla vývoj druhého dílu značným způsobem urychlit, neboť on se ten vývoj měl uspíšit o celou řadu měsíců. Oficiální čísla prodeje prvního dílu nejsou zveřejněná, avšak různé zdroje uvádějí nápadně podobnou číslovku, kterou je 15 milionů kopií. Tolik „Soniců 1“ se mělo dostat ke koncovým hráčům. Celkové prodejní hodnoty Sonic the Hedgehog se aktuálně již blíží dvojnásobku, neboť hra samotná byla portována (převzata) na celou řadu dalších platforem, jakými jsou například Xbox, Playstation, Gamecube, PC, Android, iOS, a spousta dalších. Hra je tedy stále v prodeji pro jiné platformy, byť původní železo, pro kterou vznikla, se již celou řadu let neprodává. Pokud se ale bavíme o šestnáctibitové konzoli Megadrive, kde byl původní Sonic the Hedgeho vedle Master Systemu doma, a které bylo prodáno asi 35 milionů kusů, a Sonic the Hedgehog, jehož mělo být prodáno 15 milionů kopií, pak se dostáváme k poměrně jednoduchým počtům – Sonic the Hedgehog byl vlastněn téměř každým druhým hráčem Segy Megadrive (respektive Genesis). A to je rozhodně dost dobrý důvod, proč Sega chtěla dostat na trh pokračování něčeho, co zkrátka mělo úspěch, a bylo to žádané.

Pravda, zmíněné počty jsou trochu nadnesené vzhledem k tomu, že Sonic byl k některým Megadrive přikládán jako součást balení, ale ani přes to si nemyslím, že by se o úspěchu Sonic the Hedgehog dalo nějak pochybovat.

 

Nová herní divize

Logo Sega Technical Institute, , zdroj Google obrázky

S titulem Sonic the Hedgehog 2 je poměrně pevně spjato jméno Mark Cerny. Mark je herní návrhář a rodák ze San Francisca, jehož profesní kariéra odstartovala prací pro Atari, kde se spoluproslavil například velmi úspěšnou hrou Marble Madness. Na konci osmdesátých let jej však oslovila společnost Sega s poměrně příznačnou a zajímavou nabídkou – zapojit se do nově vytvořeného herního studia Segy v japonském Tokiu. Právě tam se Mark naplno zapojil do práce na hrách pro konzole Sega Master System a Megadrive. V roce 1990 se už ale Markova Kariéra začala vracet zpět do Ameriky, neboť právě v tomto roce Sega založila videoherní divizi Sega Technical Institute, kde spolu s Yuji Nakou a Rogerem Hectorem měl patřit mezi klíčové osobnosti. Navíc dodnes je Mark Cerny uváděn jako samotný zakladatel Sega Technical Institutu.

V listopadu 1992 pak po hrách jako byl například Kid Chameleon studio vypouští jednu z nejúspěšnějších her na Segu Megadrive vůbec – Sonic the Hedgehog 2. Tato hra sice v prodejních číslech nepředčila první Sonic the Hedgehog, avšak přinesla do her s modrým ježourem nemálo podstatných novinek, které se v nich objevují dodnes, a navíc – vývoj celé hry neměl přesáhnout dobu jednoho roku (podle některých zdrojů práce na prvním díle trvala zhruba 16 měsíců). Sega chtěla, aby Sonic the Hedgehog 2 byl dokončen před Vánocemi 1992. A po mnoha přesčasech vývojářů, se tak i stalo. Mnohé internetové zdroje navíc uvádějí, že Sega lidi pracující na novém Sonikovi poměrně slušně motivovala. Teď už to však není až tak podstatné.

Titulní obrazovka Sonic the Hedgehog 2, zdroj Google obrázky

Celá řada novinek, které udaly směr i dnešním Sonicům

Jak již bylo řečeno, druhý titul se pyšnil celou řadou změn, novinek a úprav. V době, kdy se na herních konzolích od Segy začínal s železnou pravidelností usazovat ježek Sonic, neprobíhala pouze válka herních gigantů tehdejší doby – tj. souboj Segy a Nintenda, protože ostatní konzole za zmíněnou dvojicí prodejními čísly tak trochu zaostávaly. O váš obývák zápasili i maskoti obou společností – na straně Segy to byl Sonic, na straně Nintenda Super Mario. Prodejnost herních mašin samozřejmě neležela pouze na úspěších dvou zmíněných postav, nicméně zcela určitě prodejní čísla mohly tyto postavy do značné míry ovlivnit k lepšímu. Proto byl cíl Segy poměrně jasný, byť hry s Mariem nebyly a nejsou vůbec špatné – Sonic musí být lepší, hratelnější a především rychlejší, než je právě Super Mario. A právě o to se Sega snažila v první řadě. Exkluzivitu Sonic čerpal z mnoha faktorů.

 

Rychlost

Už první díl nabídl velmi svižnou skákačku, ve které se hráč navíc mohl vracet v obrazovce i doleva, což nebylo v tehdejších dobách tak úplně zvykem. Kromě rychlosti byl Sonicovi ve druhém díle přidán ještě tzv. spin dash, což hráči dodalo rychlost a vůči některým svým nepřátelům i chvilkovou nepřemožitelnost. Není vůbec překvapením, že spin dash je běžně stále používaným prvkem nejen v dnešních hrách, ale i filmech s ježkem Sonicem. Nebyl to ale pouze tento nový prvek, který hru značným způsobem rozpohyboval a urychlil. Akceleraci a plynulost měla hře dodat unikátní stavba všech levelů, u kterých Sega dbala na to, aby Sonica příliš nezdržovala, a mohla se projevit jeho rychlost. Sonic měl být prostě v pohybu.

Spin dash – kotrmelec, ze kterého vystřelíte z místa, zdroj Google obrázky

 

Parťák do nepohody

Naprostou novinkou tehdejšího dílu byl nový Sonicův parťák Miles Prower, alias „Tails“ (zkráceně „ocásky“). Mezi nejhlavnější přednost Tailse patří možnost létání, což v této hře ještě tak neupotřebíte (na rozdíl od pozdějšího Sonic the Hedgehog 3). Tails chce v režimu jednoho hráče Sonicovi pomáhat, a vlastně pokaždé, když tento žlutooranžový hrdina přijde o svůj život, přiletí znovu a znovu. Zajímavostí je, že pokud se druhého ovladače konzole chopí další hráč, je pak schopen Sonicovi pomáhat na jeho cestě téměř všemi levely. Hra zároveň nabízí možnost kompletní hry pouze za Tailse.

Tails ve hře Sonic the Hedgehog 2, zdroj Google obrázky

Zajímavostmi, které souvisí s dalšími postavami ve hře Sonic the Hedgehog 2, se to jen hemží. Samotného Tailse vymyslel japonský designér a návrhář Yasushi Yamaguchi, avšak Tails neměl být jedinou novou postavou ve hře.

Yasushi Yamaguchi, „otec“ Tailse

 

Hra v raných stádiích vývoje údajně obsahovala ještě grafické prvky pro jakousi další postavičku. Ta měla umět zachytávat a manipulovat s předměty, které měla údajně umět i vystřelit. Zároveň tato postava měla mít červenou barvu… No, neměl to být Knuckles the Echidna? Poměrně často se objevují zmínky o tom, že to tak skutečně mělo být. Tato připravovaná postava měla být později opravdu přeměněna na Knucklese, který se objevil v Sonic the Hedgehog 3. V počátku se však o Knucklese jednat nemělo.

Knuckles the Echidna, zdroj https://characters.fandom.com/

 

Režim pro dva

Sega nejen že přidala postavu do hry, ona přidala i celý herní režim. Tím je hra dvou hráčů na rozdělené obrazovce, což ze Sonic the Hedgehog 2 dělá ještě více neochvějnou zábavou. Hra se v režimu dvou hráčů mění na jakýsi závod skrze levely Emerald Hill, Casino Night, Mystic Cave a Special Stage. I tohle se ve hrách o Sonicovi objevilo vůbec poprvé.

 

Rozdělená obrazovka pro dva hráče, zdroj Google obrázky

 

Special stage

Speciální zóna se objevuje také v původní hře Sonic the Hedgehog, nicméně u druhého Sonica přichází Sega s něčím, co opět začíná právě tady, a to je 3D rozložení speciální zóny. Druhý díl pro Segu Megadrive je sice primárně hrán ve 2D prostoru, protože se můžete pohybovat ve dvou osách, tj. vlevo a vpravo, a nahoru a dolů. Nemůžete postoupit dozadu či dopředu. Ve speciální zóně, v místě, kde Sonic s liškou Tailsem běhá v jakémsi zakřiveném tunelu kupředu, se můžete pohybovat ještě dvěma osami. Ano, není to zcela určitě plně ovládána trojrozměrná zóna, avšak pohyb se přece jen udává ve třech rozměrech. Lze tedy úplně klidně říci ve spojitosti s hrami se Sonicem jedno – zde se objevilo poprvé 3D rozložení hry jeho v historii.

Speciální zóna, zdroj Google obrázky

 

Super Sonic

Aby toho nebylo málo. Hra nabízí další inovaci, kterou je možnost hry za Super Sonica. Váš modrý ježek zežloutne v případě, že nasbíráte všech sedm chaosových smaragdů skrze special stage a dále nasbíráte padesát prstenů, které potřebujete pro samotnou proměnu. Hlavní hrdina se po omezenou dobu, která je vymezena množstvím nasbíraných prstýnků, stane silnějším, rychlejším a v podstatě téměř i nesmrtelným.

Super Sonic, zdroj Google obrázky

 

Tento článek shrnuje to nejlepší a největší, co Sega do hry Sonic the Hedgehog 2 vložila. Mnoho z těchto inovací se dodnes používá v sérii všech Soniců a objevuje se i ve filmech. Sonic the Hedgehog 2 definoval celou řadu standardů, které dnes vnímáme jako samozřejmost, ale jejich historie sahá právě do této hry. Bezpochyby se dá říct, že právě Sonic 2 položil základy pro mnohé z "samozřejmostí", které dnes nalezneme ve hrách s modrým ježkem. Vývoj Sonic the Hedgehog 2 byl ale opřen o celou škálu zajímavostí, ale o těch v dalším článku…

Žádné komentáře:

Okomentovat