Kam směřuje filmový průmysl

                Někdy mi stačí shlédnout, co všechno míří do kin za filmy, a sám si pokládám otázku, co to zase je? Ze snímků nedávných mě sice několik kousků zaujalo, některé z nich dokonce moc, ty další bohužel už méně. Těžko říci, jak to máte vy osobně, protože z trailerů k novým filmům mi uvízl v hlavě především Marvel, který sype jeden film za druhým a celkově spousta předělávek ze starších časů. Samozřejmě nemohu upřít snahu, která se počítá, protože se najde řada filmů, na které si do kina rád zajdu – Hvězdné války, Rocky Balboa v podání Creeda a nebo třeba Rychle a zběsile. U některých titulů si ale říkám, proč jsem já do toho kina vlezl… Anebo by můj známý možná řekl „škoda, že mi těch osmdesát sedm minut života, které jsem u filmu strávil, nikdo nevrátí…“                Docela snadno se dá porovnávat s minulostí, jaké filmy se točily tenkrát v Hollywoodu, ale vlastně i u nás. Těžko říct, kolik z nových filmů se mi líbí. Nakonec tak přemýšlím, že recenzenti na československé filmové databázi, by mi asi vyčinili. Ostatně jejich žebříčky a hodnocení jsou pro mě krásným důkazem toho, jak jsme každý jiný – a to je moc dobře, jinak bychom se nudili. Představme si, že každého člověka budou bavit stejné filmy, bude mít stejné chutě k jídlu nebo bude mít stejné názory. Pestrost mezi jednotlivci se díky Bohu projevuje i ve sledování filmů.
                Nicméně pokud se vrátím o řadu let zpátky, řekl bych, že byl poznat jistý nápad a originalita, které je nyní asi těžké dosáhnout. Pokud nenapíšeme originální příběh k filmu, pak musí být výjimečný něčím jiným, například zpracováním a reálností v záběrech. Některé agresivní filmy třeba osmdesátých, potažmo devadesátých let, byly jen pohádkami pro děti. Některé současné filmy jsou ryze komerční záležitostí, kterým postačí zasáhnout svou myšlenkou prázdné místečko filmového trhu a následně vás v padesátí odstínech dostat do kina, což bych řekl, že může být hlavním cílem tvůrců některých filmů. Zkrátka nemusí jít o to, aby se film líbil, jde o to, abyste před tím plátnem seděli, případně ještě přesněji – nejde ani o to sezení, ale především o placení za lístek…
                V kostce bych asi shrnul, že je málo filmů, které se mi z posledních let skutečně líbily. Budu klidně jmenovat: Rivalové nebo Nedotknutelní. Souhlasit nikdo nemusí, ale zklamáním pro mne byla Gravitace.
                Z let minulých toho bylo určitě více. Docela velkou sázkou na jistotu byly i filmy z naší zemičky. Vždyť takové Pelíšky byly ztvárněním našich domácností, nebo ne? Podle S tebou mě baví svět jsem byl třeba pojmenován. U takového Dědictví se zase nejde nesmát. Jak může manželský život vypadat v důchodovém věku, zase smutným humorem předkládají Vrátné láhve…
                Jaký máte názor na filmy vy? Zkuste mi napsat to svoje.