Mrkněte na e-knihy, které jsem napsal. Kupte si je za DOBROVOLNOU CENU

středa 14. září 2016

Přítelkyně slov rozebrala Natašu

Paní Jana Špačková v pozici šéfredaktora vede městský čtrnáctideník Votických novin. V jejím zveřejněném životopise poukazuje i na svou práci v soukromém týdeníku Sedlčanský kraj. Jelikož je paní Špačková velmi znalá i v oboru Filologie (rovněž vystudovala FF UK v Praze), přišlo mi velice zajímavé, nabídnout svou knížku Nataša právě takové personě pracující na volné noze. A paní Špačková zveřejnila na svých stránkách následující souvětí, kterými dokazuje, jak moc je tato paní přítelem slov :-)
Natašu možno zakoupit zde

Teď už citace z jejího webu:
Necelý rok mají čtenáři k dispozici přes Palmknihy koupit ebook Nataša. Jedná se o prvotinu pětadvacetiletého autora z Frenštátu pod Radhoštěm Matěje Novobilského.  Inspirací mu byly jeho cesty na Ukrajinu, osudy Ukrajinek, hledajících v Čechách své „štěstí“, zlovůle a hyenismus těch, jež jsou schopni ke svému obohacení využít naivity a dobroty druhých.
Hlavní osa příběhu ukrajinské krásky Nataši může zpočátku působit prvoplánově. Z děvčete, které v podstatě nevytáhlo paty z rodného Chomutovce, naivita doslova čiší a pro čtenáře, přivyklého na leccos, může být zpočátku jednání hlavní hrdinky poněkud nepochopitelné. Přece jen, kdo „rozumný“ by před bezdomovcem na ostravském nádraží otevíral peněženku, nechal se naložit do auta neznámým mužem, z něhož se vyklube pasák a po přestálých utrpeních se „pověsil na krk“ prvnímu trochu slušnému člověku, který půjde okolo? Bohužel, takové případy se stávají a policejní svodky dávají Novobilskému zapravdu – příběh není zas tak moc vzdálený od reality, jak se může na první pohled zdát.  A pokud (o čemž nepochybuji) jste viděli Pretty Woman, tak ani romantické zakončení a lá „Jak chudá, krásná, ale přece jen prostitutka ke štěstí přišla“, není nepravděpodobné.
Čtenáři, zvyklému na ich formu, bude možná z počátku vadit vypravěč. Ten někde opakuje již vyřčené a trochu tak brzdí spád textu.  Nepozornému čtenáři však může pomoci, nezapomíná totiž zdůraznit to, co je opravdu důležité. Byť někdy předjímá myšlenky postav a neubrání se ani morálnímu apelu.
Další, co může „tahat za uši“ je opakování slov, zvláště u jmenování rodinných příslušníků.  Pokud se v krátkém odstavci nachází třikrát slovo „tatínek“, bylo by vhodné ho občas nahradit synonymem.  Někdy proto mohou věty působit kostrbatě. Odtažené od reality se mohou zdát i dialogy, vedené v ukrajinské světničce Natašina rodiště. Až na otce pijana a matku, jež zemřela na následky černobylské radiace, působí „ukrajinská barabizna“ až pohádkově. Tomu přispívají již zmíněné dialogy Natašiných příbuzných typu: „Je čas, abys děvenko, i ty poznala své štěstí. Nemluvím na tebe česky od malička jen tak nadarmo.“ Výrazy jako „zplodila“, „vykonat potřebu“ nebo „zesnulé“ už v moderní beletrii málokdy zahlédnete, ale možná právě to je předzvěstí, že mladý autor půjde od začátku svou vlastní cestou.
Co se týče samotného děje – ve chvíli, kdy se Nataša dostane do pasákových spárů, máte před sebou nejnapínavější stránky knihy. Ty budete hltat očima, protože pasákova touha dostat „zbloudilou ovečku“ zpátky ke stádu, je podána naturalisticky, bez příkras a celkově velmi zdařile. Čtenáře příjemně překvapí, jakého naturalismu (ano, poteče i krev!) je autor ve srovnání s líčením oblohy nad barabiznou kdesi na Ukrajině schopen. Rozuzlení je, jak již bylo naznačeno, skutečně pohádkové – zakončené česko-ukrajinskou svatbou, na české poměry poněkud předčasnou, což si čtenář může vysvětlovat okolnostmi „první noci“, ale opak je pravdou – mladí milenci chtějí být sobě blíž a Nataša si může začít místo plození dětí plnit svůj sen –studovat na lékařské fakultě.
Pozitivně kvituji autobiografické prvky, jež prvotinou Matěje Novobilského prostupují – Natašin zachránce a pozdější manžel stejně jako Novobilský pobývá ve Frenštátu, pracuje v oboru elektrotechnika a blíží se mu i věkově. Díky tomu jsou pasáže, týkající se Frenštátu, práce a dialogy party kamarádů, z nichž se Natašin milý rekrutuje, věrohodné a zapadají do kontextu. Díky těmto aspektům není recenzovaný ebook jenom pro ukrácení dlouhé chvíle, nabízí i prvky nenásilného poučení (střet české a ukrajinské kultury), ale také vybízí k zamyšlení. Nad tím, že svět není černobílý, že do „šlamastyky“ se může dostat skutečně kdokoli a proč naivní od nepaměti přitahují vypočítavé.
V případě Novobilského prvotiny přichází na rybníček českého knižního trhu něco nového, něco, co pokud si autor pořádně „osahá“ a rozvine, má v sobě potenciál. Možná ne na to stát se „masovou“ četbou pro české čtenáře, ale každopádně na to, stát se plnohodnotným čtivem, reflektujícím smýšlení současné české společnosti.
Hodnocení: 4/5 (hodnocení ze serveru palmknihy.cz)