Jak dlouho pracujete jako cvičitelka psů a co Vás k tomu vedlo?
Jako cvičitelka pracuji 3 roky. Pejsky miluji od dětství. S rodiči jsme bydleli v rodinném domku se zahradou, a jak to na vesnicích bývá, měli svého psa Žuldu uvázaného na řetězu. Noci poštěkal a dny prokňučel. Pokaždé když jsme ho odvázali, v mžiku přelezl plot a byl pryč. Za pár dní se vrátil celý zubožený, doma se oklepal, a hned jak měl možnost utéci, zmizel rychleji než pára nad hrncem. Tehdy ve mě začala klíčit výcviková metodika pro spokojenost jeho i naší, ale už byl příliš starý na to, aby se můj záměr uskutečnil.
Živíte se něčím mimo práce okolo psů, jejich výcvikem a hlídáním?
Ano, mám spoustu vedlejších aktivit. Například se zabývám reklamní činností, také s přítelem vlastníme pilu, kde si dle poptávky na pořez hrajeme s katrem. Ale spíše kvůli relaxu než výdělku. Hlavní činnost, která živí nás oba, je přítelova schopnost konstruovat vodní elektrárny, protože kdybych se chtěla uživit jen výcvikem, pracuji se skupinou jako 99% cvičáků, anebo si účtuji za své hodiny nehorázné sumy. Tuto práci jsem pojala spíše jako pomoc pro ty pejsky, kteří si už se svými páníčky nevědí rady.
Jaké máte plány do budoucna? Plánujete nějaké rozšíření služeb?
Ano, časem bych si chtěla zahradní domek předělat na profesionální psí hotel s několika usnadňujícími vychytávkami. Už mám vše vymyšleno, ale zatím není tolik času, peněz a energie. S přítelem jsme velcí puntičkáři a tak stále zdokonalujeme dokonalé a do ničeho nového se nepouštíme.
Poskytujete například internetové poradenství? Třeba i napříč republikou?
Ano, jde to hůře, protože musím reagovat na řádky nešťastníků, kteří celý neřešitelný problém vidí jen ze svého úhlu pohledu. Kdybych si mohla poslechnout verzi jejich smutných a frustrovaných pejsků, dokázala bych jim pomoci více.
Jaký vztah máte obecně ke zvířatům? Máte nějaká doma?
Kromě svých dvou fenek ovčandy Charlene a kdysi týrané labradorky Jeny, miluji koně, ale opravdu silná alergie mě drží dál od nich i od mé nalezené a za vše vděčné kočičky Mourinky, která s námi bydlí rovněž. Dále máme jedno rozmazlené morče Juráška, co má na starost od jara do podzimu údržbu trávníku kolem zahradního jezírka, kde bydlí naše vodní želva Žofka. Také nalezeneček. Z ničeho nic k nám připlavala po řece. Kromě těchto, mám ráda chytrá zvířata vyjadřující svou jedinečnou osobitost.
Spolky na ochranu zvířat obecně propagují, že člověk by si měl psa pořídit z útulku, případně z pěstounské péče. Tvrdí se, že je zbytečné, aby si člověk psa kupoval, neboť jich je mnoho opuštěných a nechtěných. Jaký na to máte názor.
Mrzí mě, že spoustu nádherných zdravých a roztomilých štěňat končí nakonec v útulcích, kde se jim nedostává ani polovina potřebné péče, jen proto, že jejich majitelé nezvládli základní výcvik, domácí výchovu nebo socializaci. Pokud si pořídíte pejska z útulku, počítejte s tím, že bude trošku neposlušný, na procházku s ním budete muset chodit s halti ohlávkou, možná košíkem a pravděpodobně si domů přinese i pár breberek. Ale když vytrváte a vše překonáte, dostanete oplátkou tolik lásky a vděčnosti, kolik jen unesete. U pejsků majících krásný štěněčí život plný mazlení, pusinek a hlazení, se většinou tak hlubokých citů nedočkáte.
Jaký je celkový zájem lidí o profesionální pomoc s výchovou psů?
Co se týká zajmu, zimy a léta mám vždy volnější, největší aktivitu zaznamenávám hlavně na jaře a na podzim.
Dá se mluvit o nějaké rase, jejíž umravnění je problémovější, než třeba u jiných?
Každá rasa je něčím ojedinělá, ale kdybych měla vypíchnout opravdu nezvladatelné plemeno, byl by to Československý vlčák. Nejblíže vlkům tělem i duší. Stačí ho chvíli pozorovat a hned Vám bude jasné, že tento temperamentní sebejistý pes udělá vše proto, aby dosáhl svého.
Jak celkově vnímáte vztah lidí ke psům? Pokud nebudeme zahrnovat do této myšlenky jen návštěvníky Vašich výcviků. Někdy mi totiž přijde, že lidé si pořídí psa a pak se mu nijak nevěnují.
V dnešní době už pomalu mizí trend hlídacího psa uvázaného na řetězu, jak to bylo ještě před 15 lety. Konečně začínáme chápat, že každý tvor má svou duši. Je to sice pomalá cesta, ale díky za ni. Převážná většina pejsků bydlí v ucházejících podmínkách alespoň v boudě s molitanem a tolik péče nepotřebují. K úplné spokojenosti jim bohatě stačí miska plná granulí, milé pohlazení, kousek klacíku na hraní a alespoň jedna procházka za týden. Jsou v celku spokojeni, protože nic jiného nepoznali. Neříkám, že je to ideální stav, ale příliš aktivity škodí rozhodně více, než si myslíme.
V poslední době se začínám setkávat s rasou Huskyho, která však není úplně ideální pro naše podnebí. Alespoň o tom mluví někteří znalci. Jaký máte názor na chov takových psů (například těchto severských plemen) v našich podmínkách?
Myslím si, že tu máme mnoho zajímavých ras, ideálních pro naše podnebí. Samozřejmě Husky k nim nepatří. Toto plemeno má rádo zimu a hodně pohybu, to hovoří samo za sebe. S takovým psem musíte uběhnout nebo ujet několik kilometrů za den, aby byl opravdu správně vylítaný… Když ho necháte týden na zahradě za plotem, začne se nudit a může způsobit nemalé škody.
Spousta lidí překračuje hranici chovu psů různým "polidšťováním." Kupují jim oblečky, doma jim dovolují například spát v posteli, mluví na ně jak na dítě atd. Kde si myslíte, že je ta čára, přes kterou by lidé neměli už jít? Přeci jen pes, ať už jej mám rád sebevíc, není člověk.
Ano, spousta lidí staví svého pejska do role rodinného příslušníka. Většinou se tak stane po špatném zážitku, nebo se z nějakého důvodu cítí opuštění a potřebují trošku té lásky alespoň od psa. Ten samozřejmě s radostí paníčkovo prázdné místo v srdci vyplní a oplátkou dostává více, než může unést. Tehdy se z něj stává „nadpes,“ co se postupem času nebojí upozornit svého pána tichým zavrčením nebo dokonce kousnutím v okamžiku, kdy se jim něco nelíbí. A jakýkoliv jiný pes, co by chtěl takovému jedinci ukázat jeho místo a vrátit ho zpět na zem, je vždy umírněn a co více, ponížen. Zděšený páníček takovou pomoc nepochopí a svého bezbranného tvorečka vezme raději do náruče. Tímto gestem mu potvrdí jeho vysoké postavení a je vymalováno. Kdo něco podobného prožívá, zde je jedna rada. Zakažte svému pejskovi alespoň jedno vyvýšené místo v domě (gauč, postel) a trvejte na svém zákazu. Bude Vás více poslouchat.
Jak vnímáte celkovou znalost lidí o psech? Například někteří lidé ani nevědí, že pes nesmí jíst čokoládu…
Máme tolik informací kolem sebe. Stačí otevřít časopis, noviny, chytrou knihu, podívat se na internet. Jenže dokud se nějaký problém neobjeví, nikdo nic nehledá. Každý druhý pracující člověk je doslova přetížen svými povinnostmi. Rodina, zaměstnání a jiné kratochvíle jsou většinou přednější než domácí zvířata. A pak to takhle vypadá. Psi ani kočky nemají trávící soustavu uzpůsobenou na přijímání většinu lidských potravin. Nakonec kvůli zažívacím potížím jedou na veterinu, kde se ne vždy vše objasní… A to je dle mého názoru velká chyba.
Co strava psů? Jak byste doporučila používat granule, když už tedy? Je možné granule používat jako stálou stravu? Je vhodné je prostřídávat?
Každý pes má jiné trávení; co vyhovuje jednomu, nemusí vždy dělat dobře druhému. Pokud někdy k lepším granulím přidáte vejce, trochu zeleniny, rýže nebo masa, považuji to za ideální stav, ale podávat psovi jen granule byť velmi drahé, bych nedoporučovala. Na našem trhu je tolik značek. Já si vždy vybírám ty, co jsou bez pšenice, kukuřice či brambor, kde je hlavní složkou rýže, stravitelná až ze 75%. Příkladně Nativii nebo Joseru. A když váhám u nové značky, stačí sledovat hromádku v trávě. Pokud je hodně tmavá a tuhá, granule budou v pořádku. V opačném případě hledám jiné. Zároveň musím také vědět, jestli můj pes netrpí potravinovou alergií na obiloviny, kuřecí maso apod. Co se týká střídání různých značek, určitě by to menší změnu chtělo, alespoň po čtvrt roce.
Rozhovor poskytla cvičitelka psů Lenka Hrádková z Vysokého Mýta. Pokud si nevíte rady se svým čtyřnohým miláčkem, nebo potřebujete prostě jen poradit, rozhodně navštivte stránky Lenky Hrádkové, které za poskytnutý rozhovor a její ochotu moc děkuji.