Úspěchem mého psaní je hlavně relax... Ale teď už i diplom

Píšu už dlouho. Možná nijak dobře, ale někdy se to číst dá. Když byste mi na základní škole, kde jsem byl při každém průšvihu třídy volán do kabinetu – čistě preventivně, že napíšu knížku, vysmál bych se vám do tváře. Až bych se dochechtal, označil bych vás za blázna. Od základní školy uplynul dlouhý čas, který řadu věcí přetočil – některé však zůstaly více méně ve starých kolejích. Ale říkal jsem si, že by nebylo od věci vyzkoušet nějakou tu literární soutěž – v případě úspěchu bych se vám pochlubil, opačně bych špatný výsledek tutlal. No vlastně nevím, asi bych na vás vysypal i ten sešup… Každopádně jsem dal dohromady pár příběhů podle zadání těch soutěží a poslal. Jelikož jsem se rozhýbal až ve druhé polovině roku, zbyly na mne už jen čtyři možnosti. Tak jsem psal a posílal.

První zpětná vazba mne moc potěšila „Je nám líto, že jste se nezúčastnil vyhlášení. Gratulujeme ke druhému místu.“ Má povídka Renáta z Tachova v soutěži Tachovská reneta uspěla. Druhé místo je nad mé očekávání. Ještě se určitě k Tachovské renetě vrátím, abych vyzdvihl kvality mých „soupeřů.“

Poznal jsem, že i když často žiju vlastním světem, který mi pomáhá se vzdálit nechtěným myšlenkám světa reálného, na psaní detektivek asi použitelný nebudu. Ale kdo ví. Jednu jsem zkusil napsat a čekám na výsledek. V čem naopak úspěšně hledám slova, je motivace a sebeurčení. Baví mě básnit o tom, jak by člověk měl věřit v to, co dělá a pokud v to věřit neumí, měl by od toho odejít – život je dost krátký na to, abychom si jej ničili. O vlastních hodnotách je i povídka Renáta z Tachova. Pořadatelé mi nahráli na smeč tématem příběhu – tím tématem bylo pokušení – a to může být nepřítelem vašich zásad a hodnot, které vyznáváte. Pokušení může být skutečná překážka na cestě za vašimi sny. Bral jsem to jako ideální zadání, ve kterém se mohu vypsat… Tachovskou renetu uvedu časem na mém blogu…

K lidským hodnotám jsem upnul knížku První poločas, kterou vydám buď koncem tohoto, nebo začátkem příštího roku – cena bude dobrovolná, a tak třeba má tříletá práce vydělá nějakou tu korunku – nebo taky ne. Nechám to na čtenářích. Pěkné na tom je, že o hodnotě knížky rozhodnou čtenáři…

Ty doby vysvětlování v učitelských kabinetech jsou dávno pryč. Možná i moje klukoviny, které v dnešním měřítku jsou asi jen maličkosti, mi pomohly přepnout mysl a najít to, co mne baví a určit to, co je skutečně důležité. Jak já říkám „minulost je součástí vašeho života.“ Anebo „jestli budeš žít včerejškem, nedočkáš se zítřku.“ Ale zas takový lump jsem nebyl : )

Chci se pochlubit :-)