SEGA – Z konzole „snů“ se stala noční můra a konec na trhu s herními konzolemi

Společnost Sega je dnes pro některé známá jako možná už jen pouhopouhý producent herního obsahu a také jako domovská stáj modrého ježka Sonica. My, co jsme trochu starší, si ale Segu pamatujeme, co by výrobce herních konzolí – a možná ti ještě o něco starší jako výrobce herních automatů. Je pravdou, že minimálně po devadesátá léta Sega patřila mezi největší a nejznámější výrobce krabiček, které přinášely domácnostem u jejich televizorů videoherní zábavu. Hezky v teple domova. Sega to uměla, ale ve značných křečích v roce 2001 výrobu hardwaru zcela ukončila.

Logo Segy i maskotem Sonicem, zdroj obrázku https://www.nintendoworldreport.com/

 

Společnost vyvíjející herní mašiny původně pro americké vojáky byla založena během druhé světové války na Havaji, ale velkou část svého řízení vykonávala z Japonska, kde firma přesunula své sídlo v roce 1951. Sega prožívala obrovský boom, a zdálo se, že původně pojmenovaná společnost Standard Games (respektive později Service Games) má na růžích ustláno. O její automaty byl zájem.

Automaty Sega Diamond 3 Star prodávány v roce 1960, zdroj obrázku https://en.wikipedia.org/wiki/History_of_Sega

 

Sega ale toužila dostat svou herní zábavu také do pohodlí domovů, kde si plánovala podmanit trh s herními konzolemi. Ještě v roce 1983, kdy původně vydala herní konzoli SG-1000, nic nenaznačovalo, že by se plány Segy měly za necelého čtvrt století zhroutit. Ony se začaly hroutit už za patnáct let, ale nepředbíhejme dobu temna, kterou na Segu čekala. Předchůdce Master Systemu a Game Gearu si vedl velice dobře. Třeba Master System, který se do prodeje dostal v roce 1985, a na trhu zápasil s Famiconem/NESem od Nintenda a Atarim 7800 byl navržen velice precizně, ale jeho prodejnost nebyla, jak si později povíme, až tak převratná. Master System měl rychlejší procesor (4 MHz) než jeho konkurence (jejich dosahovaly maximálně 3,58 MHz), měla zvukové čipy od Yamahy, jež byly považovány za jedny z nejlepších. Hlavní paměť RAM měl Master Systém dokonce 4x větší než NES od Nintenda (Master System 8 KB, NES pouze 2 KB).

Sega Master Systém (černá) a Nintendo NES (šedá), zdroj obrázku Fatnick Industries 

 

Hardwarové výhody byly spíše na straně Master Systemu, avšak jeho samotná prodejnost byla hluboce pod výsledky konkurenčního NESu. I když prodejní čísla se s různými zdroji liší, má se obecně za to, že Master Systemu se prodalo maximálně 20 milionů kus, střízlivější odhady však hovoří o 13 – 15 milionech konzolí, zatímco NESu bylo prodáno téměř 62 milionů. Sega věděla, že pokud chce v boji o nejúspěšnější herní konzoli tzv. čtvrté generace porazit Nintendo, musí něco výrazně změnit.

 Srovnání Master Systemu a NESu

 

Čtvrtá generace o šestnácti bitech

Říká se, že každý vývojář herních konzolí už při vydání jedné z generací svých mašinek už automaticky myslí na generaci nástupnickou. Samozřejmě o tom z pochopitelných důvodů ale nikdo z nich nahlas nemluví, protože nechce podkopat aktuální prodeje právě vydaného hardwaru.

Tak jako tak v roce 1988 Sega na trh přivedla svou nejúspěšnější herní konzoli vůbec, alespoň co se prodejních čísel týče. Segu MegaDrive, v Americe známou pod názvem Sega Genesis. Konzole od Segy byla vydána s poměrně značným předstihem před svou hlavní konkurencí, Nintendem SNES (respektive Super Famiconem). Sega stihla svého zástupce na trh dostat dva roky před svým nejvážnějším rivalem Nintendem. Když byl prodej Super Famiconu (SNESu) od Nintenda spuštěn, měla už Sega se svým MegaDrivem prodáno několik milionů kusů, a vlastně se zdálo, že by to tentokrát pro Segu mohlo dopadnout dobře.

Sega MegaDrive 2, zdroj obrázku https://www.gamehole.cz/sega-mega-drive/

Velice pozitivně to vypadalo pro Segu především v severní Americe, kde byl podle různých zdrojů boj o prvenství mezi Segou a Nintendem při nejmenší vyrovnaný. Na jiných místech, jako bylo třeba Japonsko, se však Sega příliš neprosadila, a tamní prodej vázl.

MegaDrivu (respektive Genesisu) Sega prodala zhruba 35 milionů kusů, zatímco Nintendo svých Super Famiconů (SNESů) skoro 50 milionů. Z prodejních čísel jde však o nejúspěšnější herní konzoli od Segy vůbec. V tu dobu ještě nebylo pochybností, že Sega bude pokračovat ve vytváření vlastních herních konzolí. I když…

 

Průšvihy marketingu Segy

Zde se poměrně jasně ale začíná mluvit o důvodech, proč Sega od vydání MegaDrive už začala mířit do hluboké finanční ztráty. Nintendo, byť vydalo svou konzoli čtvrté generace o dva roky později, velmi investovalo do reklamy. MegaDrive nebyl rozhodně horší konzolí (měl lepší procesor i více zvukových kanálů), propagace Nintenda však dva roky ztráty otočila poměrně drtivým výsledkem. Marketing Segy se snažil prodej posílit různými addony, které se daly do MegaDrive připojit – nejznámějšími je Sega CD a 32X. V prvním případě se jednalo o CD-ROM mechaniku, která podstatným způsobem zvýšila kapacitu herního média, kterými v té době byly kazetky, které měly obvykle kapacitu okolo 4 MB (někdy však i vyšší). Nástavba 32X měla přinést svým hrám lepší grafiku, a zdvojnásobit paměť RAM. Obojí jmenované se připojovalo do Segy MegaDrive.

32X addon byl ale z obchodního hlediska velice nepovedeným přešlapem, neboť na tohle 32 bitové udělátko nakonec nevyšlo tolik her, a zároveň byl sám o sobě poměrně drahý. Podle známých i kritických údajů se ho neprodalo ani jeden milion kusů. Sega CD na tom byla o něco lépe, přesto však prodejnost nedosáhla ani třech milionů, tudíž ani tento přídavek prodej MegaDrivu nepřinesl kýžený výsledek v podobě porážky Nintenda.

Sega 32X fungoval jako nastavující cartridge a Sega CD zase jako mechanika připojená do extension portu, zdroj obrázku https://gamerant.com/sega-32x-facts/

 

Sega Saturn

Předposlední videoherní konzolí od Segy byl Saturn vydaný v roce 1994. To je také doba, která je označována jako pátá generace videoherních konzolí, a do které zároveň vstoupil Playstation od Sony. Playstation byl nejen úspěšnější než Saturn od Segy, ale v obchodních výsledcích nakonec překvapivě porazil i Nintenďácký N64, který mimochodem na rozdíl od Segy i Sony jako jediný vsadil na klasické cartridge oproti nově preferovaným CD-Romům. Saturn byl zároveň první konzolí, která se netajila záměrem s online hraním. Mimochodem k internetu se dal za jistých okolností připojit už i dřívější MegaDrive. Tak moc Sega v některých věcech předbíhala dobu.

Sega Saturn, zdroj Pixabay

Jak jsem již naznačil, o Saturn příliš velký zájem nebyl, a to z různých důvodů. Mezi ty nejpodstatnější se uvádí například to, že Sega Saturn nebyla příliš otevřená herním vývojářům. Podle všeho se na Saturn programovalo velice složitě (na rozdíl od otevřeného a pro vývojáře dobře popsaného Playstationu). Navíc se zkuste zamyslet, kolik z vašich sousedů mělo doma Saturn a kolik Playstation. Problémem Saturnu byl tedy i ten, že byl velice málo propagován, a jeho značka se tak nedostávala do podvědomí široké veřejnosti, přitom byl oproti Playstationu až o sto dolarů dražší.

Důvodů je více – chyběly kvalitní 3D hry, které měla konkurence. V podstatě symbolikou může být i ježek Sonic, který na Saturnu sice také řádil (jmenovitě Sonic R, Sonic 3D a Sonic JAM), ale na rozdíl od svých ztělesnění na MegaDrive a Master Systemu díru do světa neudělal.

Sonic R, zdroj obrázku https://www.gamevicio.com/game/2/sonic-r/

Saturnů se prodalo necelých 10 milionů kusů, přičemž Nintendo prodalo 3x tolik svých N64 a Sony svého Playstationu dokonce 10x tolik. Budoucnost Segy byla už v tuto dobu velice nahlodaná a Saturn pravděpodobně naznačil neshody, které ve firmě podle spekulací už bublaly.

 

Prodej Saturnu a jeho konkurence, zdroj obrázku Wikipedia

 

Zachrání to Sega Dreamcast

Nezachránil. Nebudu napínat, Dreamcastu se prodalo zhruba tolik, co Saturnu, nicméně zde je několik velice zajímavých faktorů, které z Dreamcastu dělají při nejmenším velmi zajímavou a velmi podhodnocenou konzoli své doby. Paradoxně však konzoli, která vrazila firmě Sega poslední hřebíček do pomyslné konzolové rakve.

Sega Dreamcast nabídla čtyři porty na ovladače a také paměťové karty s displejem a minihrami, zdroj obrázku https://geekyjuans.wordpress.com/2021/09/20/remember-sega-dreamcast-whatif/

Sega Dreamcast byla vydána v roce 1998 a její výroba byla ukončena v březnu 2001. Teď si všimněte jedné zajímavosti ohledně konkurence: Sony Playstation 2 byl vydán v roce 2000, Nintendo GameCube v září 2001 a Microsoft Xbox v listopadu 2001. Stále jste si ničeho nevšimli? Tak já vám poradím. Výroba Segy Dreamcast byla ukončena ještě před vydáním konkurentů od Nintenda a Microsoftu. I když ještě na Dreamcast byly vydávány v tu dobu nějaké herní tituly, GameCubu a Xboxu Dreamcast nikdy nekonkuroval. Důvody jsou různé.

Tím nejznámějším je marketing Sony, který se skoro nemusel snažit, aby od Dreamcastu odradil a přesvědčil fanoušky, aby si počkali raději na Playstation 2. Po obřím a nečekaným úspěchu Playstationu 1 bylo očekávání dvojky značně vysoké. Dreamcast už byl na trhu, Playstation 2 zatím ne. Vydání Playstationu 2 se očekávalo až na jaro roku 2000, a to v případě Japonska. Ve zbytku světa měl vyjít až o zhruba půl roku později. Sega tedy měla se svým Dreamcastem minimálně rok a půl proti Playstationu 2 k dobru, ale ani to nestačilo. Tehdejší videoherní marketing však nehrál ani trochu pro Segu, která měla po Saturnu, slušně řečeno, poměrně narušenou pověst. Playstation 2 byl navíc značně přeceňován, a v některých článcích se dokonce psalo, že bude až 25x výkonnější než Dreamcast. Konzole od Segy však měla oproti Playstationu 2 jisté přednosti.

Dreamcast měl v sobě zabudovaný modem, měl možnost připojení čtyřech ovladačů (Playstation 2 jen dva), Dreamcast byl menší než první verze Playstationu 2, a měl i rychlejší procesor. Podrobné srovnání si můžete vyzkoušet například zde. Na Playstation 2 však vyšlo podstatně více her, a na rozdíl od Segy neměla Sony problémy ani s vývojářským studiem EA Sports, které pro Dreamcast nevydalo jedinou hru. I když se Sega snažila tuto mezeru zacelit svým vlastním sportovním vývojem pod křídly Sega Sports, nikdy jste si na Dreamcastu nemohli zahrát FIFU nebo kvalitní golf.

Sony Playstation 2 byl velice kvalitní herní konzolí, ale v herních časopisech byl jeho výkon značně nafouknut, a není náhodou, že kvalita Dreamcastu byla oceněna až postupem času, avšak v době, když už výrobní linky na jeho produkci stály. I když byl Dreamcast tažen velmi úspěšnou reinkarnací modrého Ježka s titulem Sonic Adventure, kterého bylo mimochodem prodáno zhruba 2,5 milionů kopií – tj. každý čtvrtý majitel Dreamcastu měl tuto hru, na úspěch to nestačilo.

Hra Sonic Adventure, zdroj obrázku https://www.gamesradar.com/sonic-adventure-guide/

Sega, jak jsem již uvedl výše, s Dreamcastem jako první vůbec nabídla zabudovaný modem a oproti Playstationu 2 na něm mohli hrát čtyři hráči současně na jedné TV, nebo jste si na paměťovou kartu mohli stáhnout minihry. Oproti své konkurenci však, bohužel, nenabídla tradiční sportovní zážitek, nebo třeba kompatibilitu s DVD. I přes některé přednosti to Sega, podobně jako se Saturnem, nezvládla, a ekonomické hospodaření firmy předznamenaly vysoké úspory. Ty se mimo jiné dotkly i ukončení vlastní produkce herního hardwaru.

Prodej konzole Dreamcast a její konkurence, zdroj obrázku Wikipedia

 

Krize u Segy

Finanční ztráty Segy se touto novou konzolí značně prohloubily, až byla výroba Dreamcastu v březnu 2001 oficiálně ukončena, což tedy zároveň znamenalo, že Sega končí na trhu s herními konzolemi. Pro firmu měly tyto neúspěchy obrovské důsledky. Zadlužená společnost – mimochodem jeden z věřitelů odpustil firmě dluh o výši několika stovek milionů dolarů – začala ve velkém propouštět. Vývojářské pozice byly redukovány v Sega of America, a také v sídlu firmy v Japonsku.

Příběh Dreamcastu měl však přesah i do konkurenčních konzolí, především pak do Xboxu, neboť Sega měla s Microsoftem velice úzké vztahy, a dokonce se zdálo, že by Microsoft vysoce zadluženou Segu mohl koupit a pak pokračovat na vývoji herních konzolí společně. Microsoft na videoherní trh teprve vstupoval, a neměl – na rozdíl od Segy – s vývojem konzolí vůbec žádné zkušenosti. Jakési know-how, která Sega držela, by se Microsoftu tak mohlo hodit.

Sega tápala, ale k prodeji nakonec nedošlo, a Xbox vyšel až po stažení Dreamcastu z výroby. S nadsázkou a s velkým realismem lze však Xbox podezírat z na první pohled nepřehlédnutelných podobností, které jej s Dreamcastem pojí. Microsoft, jak již bylo řečeno, v této době neměl žádné zkušenosti s herními konzolemi, a tak nemohl stavět na žádném ze svých předešlých úspěchů v podobě herního železa. Je však poměrně mnoho názorů, že Microsoft se inspiroval u Segy, a to právě u Dreamcastu. První Xbox totiž v řadě věcech jako by Dreamcastu vypadl z oka. Podobnost ovladačů o tom povídá své.

Zdroj Reddit

 

Sega Dreamcastem napsala svou tečku za vývojem konzolí a dále se soustředila výhradně na vytváření herních titulů, přičemž některé licencovala svým konkurentům. Finanční srdíčko Segy se začalo po letech sice zase uzdravovat, v srdcích svých fanoušků však zůstává jako vzpomínka na skvělé zážitky při hraní na hardwaru této firmy… Na hardwaru, který již patří do retro muzeí.

Finanční hospodaření a ztráta Segy v milionech japonských jenů, zdroj obrázku https://en.wikipedia.org/wiki/Sega#/media/File:Sega_Annual_Income(Loss)_1993-2004.svg

 

Evoluce Segy v jednom videu

 

Krásné pojednání o oficiální historii Segy https://www.sega.jp/history/companyTimeline/en/