Česká hokejová extraliga. Má smysl ji sledovat?
V otázce, zda má smysl sledovat naši nejvyšší hokejovou
soutěž, budu kritický a subjektivní, protože se jedná jen o můj názor. Za mě
nemá moc smysl naši nejvyšší soutěž podporovat sledováním nebo přímo
návštěvností na stadionu. A nejde o to, že by se mi předváděný hokej nelíbil –
o to vůbec v nastolených otázkách nejde. Formát, jakým však hokejová Tipsport
Extraliga funguje, a kam ji samotné kluby – které si samy rozhodují o jejím
chodu – směřují, mi osobně přijde jako skandální. Jak jsem napsal výše, jedná
se o můj subjektivní názor, se kterým není třeba souhlasit. Rozhodně ale není
mou povinností, coby letitého fanouška českého hokeje, jen sedět v koutě a
nadšeně konzumovat vše, co se mi naservíruje. Mám za to, že slušný člověk by se
měl umět slušně vyjádřit, když se mu něco nelíbí, a můj blog se mi zdá jako
dobrá příležitost separovat se od za mě až bizarních věcí, které naše nejvyšší
hokejová soutěž nabízí.
Po základní části jdou téměř všichni do boje o titul –
téměř 90 % ligy
Samotný fakt, že Tipsport Extraliga je složena ze 14 týmů,
přičemž hned 12 celků po základní části postupuje do Play off (respektive do
jeho předkola – které klubům dává stále šanci na titul), mi přijde jako nejvíce
bizarní ze všech. Pokud si to spočítáme naprosto prakticky, dvanáct týmů ze
čtrnácti se rovná 85,6 % ligy. Statisticky tedy skoro 90 % klubů po základní
části jde do Play off. Omlouvám se všem, nebudu rozlišovat samotné Play off
začínající formálně čtvrtfinálem a jeho předkolem. Šanci na titul mají mít po
základní části jen ti nejlepší, ne všichni. Současný formát (tj. 1. – 4. tým
základní části jde přímo do čtvrtfinále a další 5. – 12. tým pokračuje
předkolem) byl uveden v život v sezóně 2020/21 – tedy v covidové pandemii, kdy
kluby bojovaly s omezenou návštěvností a vlastně nedohraným Play off, které
bylo utnuto už v předkole. Tam za mě dvanáct postupujících dávalo smysl,
protože kluby se potřebovaly otřepat z finančních ztrát a omezení na ně
nedobrovolně uvalených. Nicméně tento formát zůstává v platnosti i šest let
poté, tedy v době, kdy stadiony mohou být dávno plné. Jelikož se Extraliga řídí
sama nezávisle na orgánech Českého svazu ledního hokeje, lze toto tehdy dočasné
řešení, jehož jednotkou se stalo jeden furt, považovat za neskutečně
alibistické. Zkrátka 12 klubů v play off ze 14 dává samozřejmě drtivé většině
klubů možnost nekončit sezónu příliš brzy.
A kdo to takto s postupem do Play off má z moderních hokejových zemí, mezi které se řadíme?
Nikdo.
Finsko
Ve Finsku také postupuje 12 týmů do vyřazovací fáze (čtyři
přímo do čtvrtfinále a dalších osm do osmifinále), nicméně jejich liga má 17
týmů. Play off se tedy týká 70,6 % ligy. Co je na finské „Liiga“ zajímavého, je
systém sestupu – do nižší soutěže padají celkem tři kluby, ale rovnou sestupuje
jen ten úplně poslední. Týmy na 13. až 16. místě by letos měly hrát baráž o
udržení, ze které do nižší soutěže spadnou další dva poražení.
Současná tabulka finské Liiga k dnešnímu dni, zdroj Liiga.fi
Švédsko
Ve švédské SHL se hraje podobně, jako se hrálo u nás před
covidem. Švédská nejvyšší soutěž operuje se čtrnácti celky, přičemž šest
nejlepších postoupí přímo do čtvrtfinále, a týmy od šesté do desáté pozice se
utkají mezi sebou v předkole. Do jejich Play off včetně předkola tedy postupuje
71,4 % týmů. A sestup ve Švédsku? Nejhorší dva týmy se utkají v bojích o
všechno. Poražený z této vzájemné série rovnou a bez milosti sestupuje do druhé
nejvyšší soutěže (HockeyAllsvenskan). Vítěz si naopak zachrání kůži a zůstává v
SHL. Takže oproti Finsku se tu do boje o záchranu namočí jen dva nejhorší týmy
a jeden z nich zaručeně spadne dolů. Do prázdného místa pak postoupí vítěz
druhé ligy.
Tabulka švédské SHL, zdroj Livesport
Švýcarsko
Jak to funguje v alpském Švýcarsku? Podobně jako ve Švédsku,
ale s menšími rozdíly. Soutěž se skládá ze 14 týmů, přičemž do bojů o titul
jich po základní části postupuje deset, což představuje 71,4 % ligy. Šest
nejlepších celků jde přímo do čtvrtfinále a týmy od sedmé do desáté pozice
hrají předkolo. V boji o záchranu se utkají dva nejhorší týmy v takzvaném
play-out. Na rozdíl od Švédska zde ale poražený nesestupuje automaticky – čeká
ho ještě nevyzpytatelná baráž proti mistrovi druhé nejvyšší soutěže. S jistotou
tedy z ligy nemusí spadnout nikdo.
Složení švýcarských týmů, zdroj National League
Slovensko
Srovnání se Slovenskem je jistě na místě. Slovenská Tipsport
liga je v jistém směru hracího systému dost podobná tomu našemu. Paradoxně obě
alibisticky hrané ligy spadají pod hlavičku Tipsportu. Na Slovensku hraje mezi
elitou dvanáct celků, přičemž na šest čeká čtvrtfinále a na další čtyři
předkolo o něj. Po sezóně bude ve vyřazovacích bojích tedy pokračovat 83,3 %
celků. Co se týče sestupu, i tady mají kluby jistý záchranný polštář a s
jistotou ligu předem neopouští nikdo. Jak uvádí aktuální pravidla (zdroj:
Hokejspravy.sk), přímý pád do nižší ligy neexistuje. Místo toho musí dva
nejhorší celky po základní části (na 11. a 12. místě) obhajovat svou
extraligovou příslušnost v baráži proti vítězům semifinálových sérií nižší
soutěže. Že tento polštář funguje, ukázala hned minulá sezóna, kdy oba
extraligové celky svou příslušnost v baráži uhájily a do ligy nikoho nového
nepustily.
Složení na Slovensku, zdroj Hokej zprávy
Německo
Německo stejný bizár jako Česko neprovozuje. Jejich DEL liga
má podobný formát tomu našemu předcovidovému (byť my stále hrajeme ten
covidový). Čtrnáct celků, z toho šest do čtvrtfinále, další čtyři do předkola.
Po základní části tedy v bojích o titul setrvá 71,4 % soutěže. Nejhorší tým
sestupuje přímo DEL2. Nejlepší tým DEL2 však musí splňovat infrastrukturní a
finanční podmínky nejvyšší ligy. Po sportovní stránce ale nemusí po triumfu v
nižší soutěži svůj postup nijak stvrzovat v baráži nebo jiné jí podobné
soutěži.
Pohled na německou DEL, zdroj Livesport
Česká nesmyslná baráž
Samostatnou kapitolou české hokejové reality je formát
baráže o udržení v Tipsport Extralize, který v současné podobě nedává absolutně
žádný sportovní smysl. Nejhorší tým extraligy po skončení základní části více
než měsíc v klidu odpočívá, trénuje a léčí šrámy, zatímco vítěz Maxa ligy za
sebou má brutálně náročné, dobité play off a do série vstupuje s jazykem na
vestě. Byť se termínová listina pro letošek nepatrně upravila, strukturální
znevýhodnění prvoligového šampiona zůstává enormní. To ještě nemluvím o tom, že
nejhorší tým Extraligy, který mnohdy ví mnoho týdnů před koncem soutěže, že
bude hrát baráž, začíná boj „o všechno“ doma.
Absurditu současného modelu nejlépe dokládají výsledky
posledních pěti let:
- 2021/2022:
Kladno – Jihlava 4:1
- 2022/2023:
Kladno – Zlín 4:0
- 2023/2024:
Kladno – Vsetín 4:0
- 2024/2025:
Olomouc – Jihlava 4:0
- 2025/2026:
Litvínov – Jihlava 4:1
Z celkových 22 odehraných zápasů za posledních pět ročníků
dokázal vítěz Maxa ligy vyhrát pouhá dvě utkání, přičemž hned třikrát schytal
debakl 0:4 na zápasy. Argument zastánců tohoto systému, že prvoligový tým
prostě nemá dostatečnou kvalitu, je naprosto lichý a ignoruje ekonomickou
realitu. Prvoligový klub si nemůže dovolit složit kádr na úrovni extraligy v
momentě, kdy nemá jistotu extraligových příjmů od sponzorů ani z televizních
práv. Kdyby měl jistotu přímého postupu, tým by na další sezónu logicky posílil
a s výrazně vyšším rozpočtem by byl plnohodnotným konkurentem.
Ve vyspělých hokejových zemích v Evropě přitom přímá výměna
funguje – v Německu či Švédsku padá nejhorší celek přímo dolů a uvolňuje místo
šampionovi nižší ligy. U nás by za mě byla nejspravedlivější buď právě přímá
výměna posledního extraligového týmu za vítěze Maxa ligy, nebo návrat k
tradiční čtyřčlenné prolínací soutěži, kde by se ve skupině utkala dvě nejhorší
mužstva z extraligy se dvěma finalisty Maxa ligy. O to víc pak bije do očí
vyjádření ředitele APK LH Martina Loukoty, který i přes bouřlivou veřejnou
diskuzi před baráží i během ní konstatoval, že se na zasedání Asociace
profesionálních klubů téma změny formátu baráže prakticky vůbec neřešilo. Kluby
si svůj uzavřený a pohodlný rybníček zkrátka chrání stůj co stůj.
Jak to mají ve světě?
|
Liga |
Počet týmů |
Postupující (play off + předkolo) |
Podíl v play off (%) |
Týmy v baráži / o udržení |
Jistý přímý sestup |
|
Česká Tipsport Extraliga |
14 |
12 |
85,7 % |
1 |
0 |
|
Slovenská Tipsport Liga |
12 |
10 |
83,3 % |
2 |
0 |
|
Norská EHL |
10 |
8 |
80,0 % |
2 |
0 |
|
Švédská SHL |
14 |
10 |
71,4 % |
2 |
1 |
|
Švýcarská NL |
14 |
10 |
71,4 % |
2 |
0 |
|
Německá DEL |
14 |
10 |
71,4 % |
0 |
1 |
|
Finská Liiga |
17 |
12 |
70,6 % |
4 |
1 |
|
Francouzská Ligue Magnus |
12 |
8 |
66,7 % |
4 |
1 |
|
NHL |
32 |
16 |
50,0 % |
0 |
0 |
Z cizince se rázem stane Čech
Samostatnou a hodně zvláštní kapitolou je pak pravidlo o cizincích. Podle současných extraligových regulí totiž stačí, aby tu zahraniční hráč odehrál pár po sobě jdoucích sezon (konkrétně tři), a administrativním kouzlem rázem přestává být považován za cizince. Najednou se nezapočítává do cizineckého limitu a tabulkově je z něj vlastně domácí hokejista. Tímto se podle mého názoru jde naprosto a bezohledně proti zájmům českého hokeje a především proti výchově a nasazování našich vlastních mladých hráčů.
Závěrem – názor, který nikomu nevnucuji, ale i tichá
podpora je podpora
Nedalo mi to a jako fanoušek, kterému to není lhostejné,
jsem napsal přímo řediteli APK, panu Loukotovi, hned dva e-maily s kritikou
současného systému. Reakce? Naprosté ticho. Nikdo se mi nenamáhal odpovědět.
Jako dlouholetý a věrný fanoušek Vítkovic jsem tak došel k
jedinému možnému závěru: nehodlám se nadále podílet na podpoře soutěže, kde ve
většině zápasů základní části de facto o vůbec nic nejde. Odmítám tento produkt
podporovat svou návštěvností na stadionu a velmi rád se vyhnu i sledování
těchto zápasů v televizi. Je mi z toho upřímně smutno, ale neskutečně mě mrzí,
jak APK arogantně ignoruje přání a názory fanoušků. Přestože probíhá velmi
hlasitá veřejná diskuze o potřebě změn (a to i přímo během baráže), oni se o
tom na svých zasedáních vůbec nebaví. Tento uzavřený rybníček prostě dál svou
pozorností ani penězi sponzorovat nehodlám. (P.S.: E-mail jsem panu řediteli
psal s plným vědomím, že přímý sestup by se klidně mohl týkat i „mých“
Vítkovic. Ale ať zkrátka spadne ten, kdo na to nemá).
Baví vás hokej a jeho souvislosti? Nahlédněte pod
pokličku ještě hlouběji!
Pokud se vám můj článek líbil a zajímá vás, co dalšího se
skrývá za hokejovými statistikami, mrkněte na mou elektronickou knihu Řeč čísel z hokejových MS.
Zjistíte v ní, jak čísla odhalují tajemství těch
nejúspěšnějších týmů, a ukážu vám, že třeba mistrovské tituly často začínají u
nenápadné, ale brilantní obrany. E-kniha je k dispozici ke stažení za DOBROVOLNOU
CENU (ve formátech PDF, EPUB, MOBI a dalších). Můžete si ji jednoduše
stáhnout, a teprve podle vašeho úsudku – pokud se vám bude líbit – mi můžete
přispět libovolnou částkou. Budu také moc rád za jakékoliv zpětné hodnocení.
Na mém blogu navíc najdete ke stažení i další mé e-knihy
napříč různými žánry (např. Tajemství osmého města: Signál naděje, První
poločas nebo Nataša). Zastavte se a vyberte si čtení přesně pro vás!