Mrkněte na e-knihy, které jsem napsal. Kupte si je za DOBROVOLNOU CENU

středa 14. září 2016

Černobyl - díl 2. - Ve stínu radiace + video

                Obvody kol autobusu se převalují po relativně slušné silnici a displej dozimetru navyšuje naměřené hodnoty. Že by však radiace byla v astronomických výšinách, se říci nedá. Vesnice Zalesye a nedaleko i město Černobyl, ještě na území zakázaného pásu třiceti kilometrů od jaderného reaktoru čtvrtého bloku, mají dát trochu zapomenout na to, co se tu dělo v osudnou dobu, kdy odklízecí práce ještě běžely v plném proudu. Podle všeho město Černobyl dnes čítá okolo třech tisíc obyvatel, především úředníků, kteří zajišťují „funkčnost“ bezpečné zóny a práce v ní. Pracovní týden v Černobylu pro současné zaměstnance trvá údajně čtyři dny a po týdnu se skupiny střídají, aby se zabránilo vážnějším kontaminacím lidského organismu s neviditelným nepřítelem, jemuž naštěstí pomaličku dochází dech. Divoká zvířata se zde ale nijak nestřídají, našli zde totiž nový domov a člověka pozorují z dálky.


                Uvnitř třicetikilometrové zakázané zóny by mělo dosud žít zhruba tisíc obyvatel, kteří se po roce od tragédie nastěhovali zpět do svých domovů. Cestu do svého si našli především starší lidé, a snad i proto se jim řekne zkráceně „starousedlíci.“ Při naši exkurzi jsme moc doufali, že na nějaké obyvatele zóny narazíme a budeme s nimi moci mluvit, ale bohužel se tak nestalo. Docela bych se ani nedivil tomu, jestli o to prostě nemají zájem. Dotkněme se hrudi na levé straně a položme si otázku: „Pokud by se několik kilometrů od vašeho domu stala největší jaderná katastrofa všech dob, která by po letech lákala každodenně turisty, měli byste zájem se s nimi setkávat a mluvit s nimi dokola na to stejné téma? A ještě k tomu s plnými autobusy a opravdu každý den?“ Já si nemyslím.
                Pro vstup do kontaminovaných území, tj. obou radiačních zón (10 kilometrů a 30 kilometrů okolo čtvrtého bloku) musíte dodržovat jistá pravidla. Tak třeba dlouhé rukávy, uzavřená obuv, zákaz konzumace v otevřeném prostranství, atd. Co je ze všeho nejdůležitější a zároveň nejvíce nebezpečné, je prach. Proto tato pravidla mají smysl. Nikdo z pořadatelů exkurzí si jistě nebude chtít vzít na triko něčí problémy spojené s ozářením, proto je třeba poslechnout. Co mě však velmi udivilo, bylo, jak se někteří v okolí řeky Pripjať otírali o naprosto zrezivělé zábradlí holýma rukama. Jednak je zde nebezpečí kontaminace byť slabou dávkou kvůli nánosu malých částic, a samozřejmě i celkový stav zábran jako takových, na jejichž bezpečnost se rozhodně sázet nedá. Opření se o zábradlí, které je ve více než dezolátním stavu, jež vás jako jediné odděluje od klidné, avšak radiací kontaminované vody, může být klidně osudným. Pořadatelé těchto výletů do pořád ještě zamořené oblasti dokonce jasně upozorňovali v deklaračním dokumentu, který je jakýmsi kodexem návštěvníků, že v případě porušování pravidel celá exkurze končí - to nejen pro vás, ale pro všechny.
                Celkové riziko z kontaminace netkví v silnicích, které by měly být relativně čisté, ale prachu. V dobách největší ionizace byl velmi nebezpečný grafit, který byl v momentě výbuchu "rozprášen" do okolí. I proto je v budovách v celé zóně vysoké nebezpečí k návštěvám - jedná se totiž o relativně uzavřené objekty, kde prach vydrží dlouho. A budovy jako takové se již postupně dobrovolně poroučí k zemi – jsou promáčené, prorostlé, neudržované. Více o tom až v díle o městě Pripjať, městě duchů. Co se radiace v místě Černobylu týká, měla by dosahovat průměrné úrovně 0,17 µSv/h, což není o moc více než v Kyjevě nebo New Yorku, kde by mělo být 0,11 µSv/h (o těchto hodnotách informují průběžně pořadatelé exkurzí). Já ve vesničkách na samotném okraji zóny naměřil okolo 0,11 µSv/h (viz První díl o Černobylu v předchozích článcích). V některých oblastech, například na „skládce“ techniky je radiace samozřejmě vyšší.
Zde jsem pro Vás připravil malé video z návštěvy Černobylu (odkaz z Youtube / otevře se v novém okně)

Zde hovořím o svých zážitcích z výletu do Černobylu a zóny se zvýšenou radiací. O bezpečnosti nebo nebezpečnosti návštěv Černobylu polemizují mnohdy i sami jaderní fyzici. Já si nedovolím prohlašovat, že návštěva Černobylu je naprosto bezpečná, proto nepovažujte mé články o těchto exkurzích jako zlehčování nebo bagatelizování zdravotních rizik.