Mrkněte na e-knihy, které jsem napsal. Kupte si je za DOBROVOLNOU CENU

středa 14. září 2016

„Na skládce vidím dopady netříděného odpadu,“ říká popelář Radomír Krůček


Jsou povolání, která by jistě nemohla být vykonávaná každým. Na konci jednoho takového může vanout zápach a tělo musí odolat vysokým teplotním změnám, při nichž někdy horko dotyčného škvaří a jindy mráz okousává konečky prstů a tváří. Fyzicky namáhavá práce s velkým množstvím nepříliš vábných aspektů, však rozhodně nemusí být za trest. Být popelářem ale musí znamenat poctivost a zodpovědnost. Cit pro bezpečnost vůči sobě a druhým ve svém okolí je základní stavební kámen jejich povolání, které já osobně řadím mezi jedno z nejtěžších ze všech. Na téma práce popeláře jsem se rozpovídal s panem Radomírem Krůčkem z firmy OZO Ostrava s.r.o. Pan Krůček se netají svým dávným snem, který si splnil. Zároveň vyvrací některé mýty o popelářích a nabádá k zodpovědnosti u třídění odpadu.

Jak dlouho pracujete ve svém oboru a jak jste se k němu dostal?
U firmy pracuji už přes osm let s ohledem na to, že první rok a půl to byl pouze brigádní vztah, z důvodu dodělávání mého vzdělání. Už od malička to byl můj sen se stát popelářem a ten jsem si splnil už během studia na střední škole, když jsem se zkusil zeptat na provozovně, jestli nehledají výpomoc jako brigádníka na svoz odpadů. Asi za měsíc se mi ozval bývalý vedoucí, že mám přijít na pohovor a od té doby jsem ve firmě.

Práce popeláře se často považuje za tu nejméně kvalifikovanou práci. Občas se setkávám s názorem, že práci popeláře může dělat jen člověk, který nic lepšího nedokázal. Já si to třeba nemyslím, ovšem jak byste to těmto lidem vyvrátil přímo Vy?
Vyvracet někomu názor na naší práci je těžké. Každý se na to dívá úplně jinak. Když budu mluvit ze svého pohledu, tak já osobně mám střední školu s maturitou a znám hodně lidi v naší firmě, kteří mají i vyšší vzdělání než jen střední, jen orientačně máme ve svých řadách Bc., Ing. i jiné. Jak to vidím já, tento názor už tak nepřevažuje a spíše naopak. Když potkáme rodiče na procházce s dětmi, kteří nás vyhlíží, tak rodiče říkají: „vidíš, musíš se dobře učit a možná jednou budeš taky popelář.“ Sice je to opačný názor než před několika lety, ale tak to vidím já. Tudíž si nemyslím, že práci smí vykonávat jen nějaký nevzdělaný člověk, kterému nic jiného nejde, ba naopak.

Vaše práce je určitě fyzicky hodně namáhavá. Musíte ji navíc vykonávat za každého počasí. Jak se s tím vypořádáváte v různých ročních obdobích?
Ano, myslím si, že naše práce není jen fyzicky hodně náročná, ale taky nebezpečná. Pohybujeme se většinou na hodně frekventovaných silnicích, cestách i pěších zónách. I z tohoto hlediska musíme dbát na svou bezpečnost i bezpečnost druhých lidí v okolí. Během roku je to potom o zvyku, ale někdy to bývá obzvláště náročné, když máme teplotní rozdíly od - 30 do + 40 stupňů. Musíme pracovat v těchto podmínkách i za nepříznivého počasí, ale s tímto každý v naší firmě počítá a je na to připraven. I řidiči to v tomhle ohledu nemají jednoduché, jelikož i když je venku 35 stupňů, v kabině vozu bývá někdy i více než 50 stupňů.

Jak se z odborného pohledu stavíte ke třídění odpadu? Spousta lidí netřídí, protože si přece platí za svážení komunálního odpadu.
K třídění odpadů se stavím hodně zodpovědně, jelikož bych měl jít příkladem, ale hlavně mi osobně taky záleží na životním prostření. Mnoho lidí to nevidí, ale já se pětkrát do týdne (někdy i vícekrát) pohybuji na skládce odpadů a vidím, jaký to má dopad na životní prostředí. Mnoho lidí si ještě neuvědomuje, jak třídění pomáhá nejen nám lidem, ale i ostatní živočichům a přírodě. Je smutné a zarážející, že v 21. století není toto prioritou číslo jedna.

Jak probíhá běžný pracovní den popeláře?
Můj pracovní den začínám budíkem v pět hodin ráno (smích). Když v 5:40 přijíždím na firmu, zajdu si odpíchnout směnu a jdu na šatnu. Zde se převleču do pracovních montérek, které jsou vybavené reflexními pruhy a pevnou pracovní obuví. Ještě před šestou hodinou jdu ke svému nadřízenému pro pokyny na daný den. Tam nám řekne nějaké úkoly, které musíme ještě udělat, co se týče mimořádného svozu, přelepení etikety nebo změny svozu. V šest hodin už čekám na tzv. startovní čáře (bráně) a čekám na výjezd svého svozového auta. Vyjíždíme na rajón a běžně děláme denně dvě fůry (plná auta). Na daný den máme vždy přiděleny dané okruhy, kde musíme svážet odpad. Mezi těmito fůrami musíme udělat bezpečnostní přestávku, kdy máme čas na svačinu a kávu. Někdy okolo dvou hodin se vracíme na podnik a jdeme do sprch. Řidiči ještě musí připravit auta na další den, což znamená natankovat naftu, zjistit jestli je auto v technickém pořádku, popř. umýt jej od bláta a prachu.

Práci popeláři považuji za jednu z nejpoctivějších ze všech. Kromě poctivosti do vašeho zaměstnání vstupuje nevděčnost. Co třeba zápach, který musíte každodenně snášet?
Jak se už dlouho říká, že “S poctivostí nejdále dojdeš,“ je u nás samozřejmostí. Myslím si, že v naší firmě jsme všichni zodpovědní ke své práci a děláme svou práci tak, jak nejlépe umíme. O zápachu, který je na každodenním pořádku se každý musí vypořádat sám. Někdo si zvykne velmi rychle, někdo až za nějaký čas. Já osobně už tento zápach nevnímám tolik jako na začátku, i když přes léto, když teplo urychluje rozklad a zápach je silnější než během roku, je to opravdu hodně těžké.

Nalezl jste někdy v odpadcích něco, co Vás překvapilo? 
Asi hned po třech měsících, kdy jsem nastoupil, jsem byl na svozu tříděného odpadu (plastů). Bylo to těsně před Vánocemi a bylo něco přes -10 stupňů. Pamatuju to, jako by to bylo včera. Když jsem s kolegou bral kontejner na plasty a když byl kontejner na vidlích a ve zlomu k vysypání, někdo začal křičet. V tu chvíli byste se ve mně ani v mém kolegovi krve nedořezal a tak jsme spustili kontejner zpátky na zem. Po otevření jsme zjistili, že v kontejneru spí bezdomovec přikrytý dekou a na něm pár flašek s plasty. To byl pro mě i kolegu pořádný šok, ale jsme rádi, že vše dopadlo dobře. A příjemný zážitek, těch je hodně, ale pamatuji na jeden, kdy jsme s kolegou našli peněženku vyhozenou v kontejneru, která byla sice bez peněz, ale za to tam byly všechny doklady, kreditní karty a fotky, tak jsme našli majitelku a vše vrátili. Majitelka byla i přes okradení ráda, jelikož nemusela obíhat všechny úřady a chodit na policii.

Co nejvíce může komplikovat Vaši práci?
Komplikovat naší práci může asi nejvíce nejen počasí, ale také provoz. Nejen na silnicích, kde řidiči neberou ohled na nás, jako překážku, ale také na sídlištích, kde se bezohlední řidiči stavějí na místa, už tak úzká na průjezd našich vozů.

Osobně si nemyslím, že Vaše práce je dobře oceněna, nebo snad nemám pravdu? Jaký máte osobně názor na placení profesí jako je ta Vaše, případně jiné málo oceněné? Dá se s tím něco udělat?
Ohledně ocenění naší práce nevím, jak bych odpověděl zodpovědně, ale pokusím se. Myslím si, že vždy to může být lepší, ale na druhou stranu musíme vzít v úvahu jaká je doba a těžko hledáme jakékoliv zaměstnání, kde dostaneme to, co chceme (smích).

Jaký máte u Vás kolektiv? Panuje i přes namáhavou a nelehkou práci mezi kolegy dobrá nálada?
Náš kolektiv je hodně velký. Skládá se z několika provozoven, ale co se týče provozu přímo u nás, tak nevidím žádný problém. Občas jsou i lidé, kteří se straní a vyhýbají se kolektivu, ale to si myslím, že netrápí jen naši firmu. Potkáváme se i mimo práci, např. na firemních akcích a tam panuje úplně jiná atmosféra a lidé jsou si blíž.

Je něco, co na Vaši práci opravdu milujete?
Na své práci mám rád to, že jsem pořád v kontaktu s lidmi a jsem stále v pohybu. Má práce je sice stejná, ale prostředí se mění a i lidé kolem jsou jiní. Rád poznávám nové a tato práce mi to umožňuje. A potěší mě, když za mnou přijde někdo a řekne „pane obdivuji vás a vaší práci“ myslím si, že za toto to všechno stojí i přes všechny negativa, co naše práce má.

Za rozhovor děkuji panu Krůčkovi a samozřejmě i firmě OZO Ostrava s.r.o.