V krajích poddolovaných, kde černota svírá diamant smogový a drsnost
občas laskavou. Tam jazyky se krátí každým slovem. Ani slavný písničkář
ve svých notách nehraje píseň falešnou, protože ví, jaké rudé srdce
nedaleko polských hranic jest. Kdysi byly doby, kdy fotbalový klub
zdejší slávou oplýval a radost fanouškům rozdával. Hokejové nadšence
uvítala, když světový šampionát spolupořádala. Dnes město relativně
tiché, upřímné a vždy své. Obloha není tu vždy modrá a ani budovy zde
nejsou moc ke chloubě. Jestli krása se někdy městům podávala, pak se asi
na město tohle nedostalo.
Tři vykřičníky hodí se k názvu, přece je to ráz místní. Obyvatelé
skromní jsou, vždyť za velkoměsto se neprohlašujou. Turisté se sem moc
nehrnou, přesto mají jim co nabídnout. Stadion fotbalový po rekonstrukci
vítá zašlou slávu v kopané, i když budoucnost mlhavá zdá se. I
nejrychlejší nohy na světě aplaus v tomto městě sklízí, a ještě
v kavárně po něm pojmenované dobroty nabízí. Tohle je celá Ostrava,
město nejasné navenek, přesto vřelé a krásné uvnitř.