Mrkněte na e-knihy, které jsem napsal. Kupte si je za DOBROVOLNOU CENU

pondělí 28. listopadu 2016

Nechceme být ztvárněním fotbalového zla... (První poločas)

Vidět chutné lízátko jen přes výlohu. Ze skvělého filmu plného vizuálních efektů slyšet jen zvuk. Pochutnat si na pikantním jídle jen z plakátu… Vše zmíněné je moc různorodé, přesto něco má společné – slovo „jen,“ které vystihuje určitou náhražku za to opravdové.



U psaní mé nové knížky První poločas jsem měl pocity, které dění za stínem slova „jen“ vystihuje. A pro mne bylo nejdůležitější z onoho stínu vystoupit. Tak abyste rozuměli, První poločas je povídka, jejíž část se odehrává na fotbalovém trávníku. Do mých sepsaných mouder jsem chtěl „zatáhnout“ i ostravský Baník. A když už je v příběhu Baník, proč ne Sparta. A když už Sparta, proč by tam měl chybět zbytek republiky? I když je příběh naprosto smyšlený a pojednává o životních zkouškách mladého hrdiny Patrika Kroupy, tu a tam se dějem projde nějaký ten profesionální klub. A profesionální klub je přece značka. Se značkou nemůžete nakládat nepravdivě, protože ji můžete poškodit, byť nevědomě… Pak vás ona značka zažaluje.

Pro mne osobně začala kapitola, kterou v e-knize spatřující světlo světa na stříbrnou neděli 11. 12. 2016 a budete si ji moci koupit za dobrovolnou cenu (třeba zadarmo) nikdy nenajdete – jednání s profesionálními fotbalovými kluby. A já musím říci – bylo to naprosto různorodé a pestré. Osobně jsem věděl, co chci, co žádám – potřebuji písemný souhlas klubu, abych mohl plně využít jeho název a historii s ním spojenou v mé knize, která bude mít naprosto fiktivní obsah. Svůj příběh jsem sepsal do velice stručné podoby a posílal jej do klubů. Jelikož jsem tušil, že některé kluby neodpoví hned či vůbec, měl jsem potřebu mít situaci pod kontrolou; mám podrobný seznam všech, koho jsem oslovil, kdo jak reagoval a na kolikátý pokus. Nešlo to jinak, protože je občas problém sladit plány třech na sobě nezávislých lidí, natož kalkulovat s určitým stanoviskem více jak dvaceti klubů…

Moje prosba zněla asi takto: „Dobrý den, píši smyšlený příběh, který se bude z jisté části odvíjet fotbalem, váš klub v něm bude hrát takovou a makovou roli. Mohu užít plného znění názvu vašeho klubu?“ A odpovědi byly různé… Baník Ostrava souhlasil, vždyť tam hraje hlavní roli. A Sparta, odvěký rival Baníku? Odpověď z Letné mne velice rozesmála. Tamní pracovníci, zdá se, pochopili svou roli rivality. Přišla mi odpověď, že jméno AC Sparta Praha mohu pro popsaný příběh využít, ovšem s nadějí, že klub z Prahy nebude vystupovat pod „ztělesněním fotbalového zla.“

Další kluby následovaly. Zástupce slovenského FC DAC 1904 Dunajská Streda souhlasil, ale měl dodatečnou prosbu – zda by s FC Baníkem Ostrava v přátelském zápase, který má kniha uvádí, mohla Dunajská Streda vyhrát nebo alespoň remízovat – nicméně nebylo to podmínkou, bylo to myšleno humorně. Slovensko není jediná země, odkud mi přišly překvapivé odpovědi. Je třeba dodat, že v cizině, když teda nepočítám Slovensko, jsem až tak úspěšný nebyl. V Česku mi dalo souhlas zhruba třináct profesionálních klubů, u našich východních sousedů zase pět (oslovil jsem méně než v ČR). Zpět k té cizině. FC Arsenal mi dal jasně najevo, že jejich název je značka a že jejich odpověď je „automatické“ NE, stejný případ u FC Bayern Mnichov. Naopak Schalke 04, Hamburger SV (oba z Německa) i třeba Deportivo La Coruňa (ze Španělska) souhlasili – údajně proč ne?

V České republice jsem se dostal do zajímavých situací. Ty nejsložitější byly u klubů, které mají více majitelů, případně klub vlastní Franta z Dolní Lhoty a stadion Pepa z Horní Lhoty (například Dukla Praha nebo FC Zbrojovka Brno). V těchto situacích jsem mohl teoreticky se souhlasem klubu popisovat zápas daného týmu, ale nesměl jsem pravdivě popisovat podobu stadionu. Mnou oslovený právník mi jasně určil linii, kterou by příběh nesměl překročit, abych nebyl „žalovatelným“… FC Fastav Zlín mi nabídl osobní setkání na tréninku jejich „A“ týmu a jisté zasvěcení do fungování profesionálního klubu. Vysoký manažer ze Zlína měl nefalšovanou ochotu se mnou sdílet mnoho zajímavostí, které by mi v psaní mohly pomoci. Moc mne to jednání překvapilo i motivovalo zároveň. Jim se příběh líbil.

O dalších zajímavostech ze světa Prvního poločasu budu ještě psát. První poločas nemá být nutně o fotbale, má být o životě a jeho faulech, o jeho klopýtnutích a jeho nadějích…


1 komentář:

  1. Tak ten začátek jsi napsal tedy dobře :)
    Jsem si ani neuvědomila jestli stále píši všude jen....
    Jinak jak popisuješ tvojí knížku, nikdy mě fotbal nelákal, ale tohle čtení mě ještě více nalákalo. :)

    OdpovědětSmazat