Mrkněte na e-knihy, které jsem napsal. Kupte si je za DOBROVOLNOU CENU

úterý 29. listopadu 2016

Vaše pravda může být o parník odlišná od té mé

Názory. Proudy, vyznání, přesvědčení. Je skvělé mít po boku někoho, kdo sdílí vaše názory, přesvědčení a ono vyznání. Jsou ale lidé, kteří preferují odlišné nebo naprosto jiné hodnoty než vy. Při rozhovoru s vámi pak dochází k jistému střetu. Každý bombarduje toho druhého svou pravdou a oba jsou přesvědčeni, že jejich verze je ta jediná správná. Zažíváme to všichni. Prakticky každý den…



Své názory konfrontujeme s těmi ostatními velice často. Možná už nad nimi tak moc přemýšlíme, že jsme skálopevně přesvědčeni o vlastních faktech, které nám dávají právo se za ně hlasitě postavit. Naše smýšlení je základem toho, jak se chováme, jak nakládáme s životem okolo sebe a jak k němu přistupujeme. Jak se ale chováte vy, když sedíte u jednoho stolu s někým, kdo s vámi v ničem nesouhlasí? Vyměňujete si své názory a za chvíli třeba i zvyšujete hlas. Za chvíli to možná vygraduje v rozepři. Já si myslím, že nikdo na světě se s vámi neshodne ve sto procentech vašich myšlenek. Ani váš nejbližší kamarád se tak nechová. Tak schválně, setkáváte se s někým hodně oblíbeným, s kým si máte co říct? Pak řešíte zásadní věc – stěhujete se, chcete se vdát či oženit, odejdete z práce, co předchází tomu důležitému kroku? Chcete se sejít s někým, o kom si myslíte, že je vám blízký. Proč? Protože věříte, že může mít na věc jiný pohled než vy a doufáte, že vám třeba dá dotyčný za pravdu, případně vám podsune věci, které jste dříve neviděli. Možná oblíbená osoba vidí něco, co vám uniká. Tímto způsobem jen opevníte své rozhodnutí jinými důvody. Budete si více jistí. Nikdo není jako vy ani já. Jsme podobní, přesto však tak moc rozdílní…
Problémem je, že každý jsme nějak naprogramováni. Každý se za různých okolností chováme různě. Já se třeba přikláním ke vztahovačnosti, byť si uvědomuji tučné mínusy. Názorové konfrontace si občas moc beru k srdci. To není vlastnost, která se dá jednou myšlenkou spláchnout. Nejde to. Musíte ji mít pod kontrolou. Když jsem vydal svou první e-knihu Nataša, věděl jsem, že brzy přijdou recenze – kritika, nad kterou nikdy nemohu vyhrát. A když nemůžete nad něčím zvítězit, nemá smysl s tím zápasit. Své recenzenty čtu velice poctivě, avšak s klaněným respektem. Můj čtenář má vždycky pravdu. Proč? Protože pravda se může nacházet na více místech. Že někdo o mé knize napíše, že má nedostatky a uvede jasné důvody, neznamená to, že smyslem oné kritiky je mi ublížit. V tom chápu potřebnost zpětné vazby mých čtenářů. A jsem vděčný za každého, který mi dá najevo svůj názor…

V e-knize Nataša jsem psal o tom, jak v jedné fabrice ve Frenštátě pod Radhoštěm montují elektromotory (taková firma tady opravdu je, jmenuje se Siemens elektromotory), jenže jsem operaci popisoval tak moc podrobně, že mi to vyčetli zhruba tři kritici. A na tom už něco je… Žádný názor recenzentů jsem nikdy nezpochybňoval, ale pokud se na určité věci shodnou tři různí na sobě nezávislí lidé, pak to je k zamyšlení. Nebylo by moudré, kdybych se nad takovými názory nezamýšlel, vždyť kritika vás může posunout rychlým krokem dál – dali si čas, aby vaši práci zhodnotili, a vidí věci jinak než vy. Třeba určité kouty jejich mysli jsou světlejší než ty mé. Proč si je nevzít k srdci?

Z mého pohledu (vzpomeňte si na slova o vztahovačnosti) je důležitá jistá věc; pro mě je zásadní rozlišit mezi člověkem, který mi chce svými názory pomoct a tím, jehož úmysly jsou takové, aby mne zranil, k čemuž používá svých názorů jako nástrojů. Mí rodiče mi nikdy neřeknou, že jsou zklamaní, nebo že jsem udělal něco moc špatně, aby mi ublížili. Svůj názor mi vždycky řeknou proto, aby mi pomohli, aby mě posunuli, aby mě probudili. Jsem jen člověk, nejsem dokonalý. Každý den se dopouštím omylů, někdy malých, jindy velkých. Jedinci, kteří vás mají rádi, se vás snaží chránit…
Na závěr mne napadla jistá formulace vlající v našem hlavním městě – „Pravda vítězí.“ Říkám si, že to nemusí být úplně pravda, ale mýlím se. Pravda nemůže nikdy prohrát. Víte proč? Protože na rozdíl od lži pravda nemá žádné slabiny. Proto je její vítězství logické, i když si někdy dává na čas.

Líbil se Vám tento článek? Přidejte se k mé stránce na Facebooku.

Pomozte mi se šířit jako virus napadající Váš rozum :-)

Ono nejdůležitější je věřit v sám sebe. Jak zjistíš, co chceš, musíš za tím kráčet a ostatní neposlouchat. Hodně věcí se nevyvede podle tvých představ, ale ty jdi a pokračuj! Jsem si jistý, že víš, co chceš. Nenech si to vzít! Nikým!“ První poločas

1 komentář:

  1. Tak to máš naprostou pravdu, já často jsem říkala jiné názory než moji rodiče, byla jsem přesvědčená, že to moje je správné, ale bohužel nebylo...

    OdpovědětSmazat