Jaké vidiny budoucnosti máte? Co myslíte, že se bude
s lidstvem dít za deset nebo dvacet let? Automatické pokladny nahrazují
pracovní sílu v obchodě, vesmírné agentury pracují na bezpilotních
raketoplánech, které se budou schopny automaticky opravit. Člověk je neustále
zahleděn do displeje telefonů a ztrácí pojem o realitě kolem sebe. Už dávno
není neslušné sedět u stolu v hospodě a nebavit se s kamarádem,
protože na Facebooku právě někdo přidal selfíčko před zrcadlem. Výrobní fabriky
mají roboty, avšak experti obavy klidní slovy, že „Jak budou zanikat jistá
povolání, budou vznikat zaměstnání nová. Například programátoři budou
žádanější.“ Asi těžko si představit, že budeme všichni nakupovat kvůli
znalostem jedniček a nul.
Mrkněte na e-knihy, které jsem napsal. Kupte si je za DOBROVOLNOU CENU
sobota 29. října 2016
sobota 22. října 2016
Nataša - moje e-kniha znovu vychází
Zdravím čtenáři. Právě jsem zveřejnil druhou verzi své
e-knihy Nataša. V roce 2015 tu první vydala společnost Mafra a.s., avšak
teď – pro Vás, vylepšená verze za dobrovolnou cenu s podporu Moravskoslezského
spolku na ochranu zvířat. Snad se Vám bude líbit :)
Koupit můžete zde www.matson2.webnode.cz
Jak se Vám líbí nová obálka? Kniha je oproti první verzi pozměněná (příběh je nedotčený) a navíc přibyla i nová kapitola - takový bonus :)
pátek 21. října 2016
Úspěchem mého psaní je hlavně relax... Ale teď už i diplom
Píšu už dlouho. Možná nijak dobře, ale někdy se to číst dá.
Když byste mi na základní škole, kde jsem byl při každém průšvihu třídy volán do
kabinetu – čistě preventivně, že napíšu knížku, vysmál bych se vám do tváře. Až
bych se dochechtal, označil bych vás za blázna. Od základní školy uplynul
dlouhý čas, který řadu věcí přetočil – některé však zůstaly více méně ve
starých kolejích. Ale říkal jsem si, že by nebylo od věci vyzkoušet nějakou tu
literární soutěž – v případě úspěchu bych se vám pochlubil, opačně bych
špatný výsledek tutlal. No vlastně nevím, asi bych na vás vysypal i ten sešup…
Každopádně jsem dal dohromady pár příběhů podle zadání těch soutěží a poslal.
Jelikož jsem se rozhýbal až ve druhé polovině roku, zbyly na mne už jen čtyři
možnosti. Tak jsem psal a posílal.
První zpětná vazba mne moc potěšila „Je nám líto, že jste se
nezúčastnil vyhlášení. Gratulujeme ke druhému místu.“ Má povídka Renáta z Tachova v soutěži
Tachovská reneta uspěla. Druhé místo je nad mé očekávání. Ještě se určitě
k Tachovské renetě vrátím, abych vyzdvihl kvality mých „soupeřů.“
Poznal jsem, že i když často žiju vlastním světem, který mi
pomáhá se vzdálit nechtěným myšlenkám světa reálného, na psaní detektivek asi použitelný
nebudu. Ale kdo ví. Jednu jsem zkusil napsat a čekám na výsledek. V čem
naopak úspěšně hledám slova, je motivace a sebeurčení. Baví mě básnit o tom,
jak by člověk měl věřit v to, co dělá a pokud v to věřit neumí, měl
by od toho odejít – život je dost krátký na to, abychom si jej ničili. O
vlastních hodnotách je i povídka Renáta z Tachova. Pořadatelé mi nahráli
na smeč tématem příběhu – tím tématem bylo pokušení – a to může být nepřítelem
vašich zásad a hodnot, které vyznáváte. Pokušení může být skutečná překážka na
cestě za vašimi sny. Bral jsem to jako ideální zadání, ve kterém se mohu
vypsat… Tachovskou renetu uvedu časem na mém blogu…
K lidským hodnotám jsem upnul knížku První poločas, kterou vydám buď koncem
tohoto, nebo začátkem příštího roku – cena bude dobrovolná, a tak třeba má
tříletá práce vydělá nějakou tu korunku – nebo taky ne. Nechám to na čtenářích.
Pěkné na tom je, že o hodnotě knížky rozhodnou čtenáři…
Ty doby vysvětlování v učitelských kabinetech jsou
dávno pryč. Možná i moje klukoviny, které v dnešním měřítku jsou asi
jen maličkosti, mi pomohly přepnout mysl a najít to, co mne baví a určit to, co
je skutečně důležité. Jak já říkám „minulost je součástí vašeho života.“ Anebo
„jestli budeš žít včerejškem, nedočkáš se zítřku.“ Ale zas takový lump jsem
nebyl : )
Chci se pochlubit :-) |
neděle 16. října 2016
První poločas - nová knížka - nová anotace
Znáš to? Ta sláva okolo, pocit radosti a blaženosti. To
vidím, když zavřu oči. Svět okolo pohasl a já sním. Po letech už na své touhy
nemyslím, ale přicházím na to, že jsem se přiblížil k něčemu výjimečnému.
Na dveře klepe můj sen a já už chápu, že když o něco bojuješ, pak si to i
zasloužíš. Moje cesta je ale trnitá a někdy bolestivá. Nevzdávej se a pojď do
toho se mnou. Se srdcem totiž dojdeš nejdál. Z počátečního neúspěchu si
nic nedělej. Jsem Patrik Kroupa – fotbalista na hřišti, bojovník v životě.
Pokud Ti někdo říká, že na něco nemáš, neposlouchej to! Lidé jako já a Ty mění
svět…
středa 12. října 2016
Ukrajinka znovu v řetězech – Vyjde „upravená“ NATAŠA – o ceně rozhodnete sami
Na
střední škole mne napadla myšlenka napsat vlastní knížku, což bylo docela divné,
protože sám jsem papírovým pokladům čas, který by stál za řeč, nevěnoval. Proč
taky? Měl jsem jiné povinnosti. Hrál jsem počítačové hry a zíral na dokumenty o
Ukrajině a Černobylu. Mezi to jsem ještě úspěšně vtěsnal kamarády… Zajímavé
časy to byly taky proto, že jsem s Baníkem Ostrava válel v Lize
mistrů a krátká na mě byla i Barcelona. Pak jsem to vypnul a šel spát… Vlastně
jsem ty časy až tak moc nespláchnul a onen popel na hlavu si teď sypu celkem
zbytečně. Řadu hodin jsem strávil učením se Angličtiny – a bavilo mne to.
čtvrtek 6. října 2016
Politikům bychom měli za vládnutí předkládat účty
Víkend bude po delší době zase hlasovací. Však volební
billboardy hyzdí české silnice řadu týdnů, letáčky plní poštovní schránky a
politici se předhánějí v idealistickém populismu. Některé zákony, jako
třeba zvýšení minimální mzdy, si čistě náhodou sněmovna nechala k debatám právě
před vhozením lístků do urny. Nevadí, že volit budeme na úrovni krajů a ne poslanecké
sněmovny. K tomu ještě abych nezapomněl senát…
neděle 2. října 2016
Černý nájemce na našem balkóně. Ještě chvíli a budeme po něm chtít činži
Postávám si na balkóně, pohnu hlavou a nad prádelními
šňůrami spatřím nějakou tmavou kuličku. V noční tmě jsem nebyl schopen
říct, o co se jedná. Myslel jsem, že jde o vosí hnízdo. Vzal jsem baterku a
spatřím peří. Po chvíli i jedno oko nasměrované na mne. Netrvalo dlouho, než
odletěl. Několik dnů se k nám to „vosí hnízdo“ vracelo, lekalo se a
odlétalo. Dnes i včera jsem si říkal, jestli zase nepřiletěl. Ve snaze nebýt
hlučný otevírám balkón a ten pták k nám zase dorazil přespat… Je trochu
vtipné, že mladému tulákovi už peníze nedávám – dal jsem jednou, podruhé jsem
odmítl. Místní fabriky se přetahují o lidi a někteří o práci stejně nezakopnou,
byť se v tom možná mýlím. A kdyby náhodou o robotu zakopli, rychle zvednou
kotvy a jako splašené ptáče odletí za hory. Někdy si říkám, že se ke zvířatům
chovám lépe než k některým lidem. A budiž důkazem, že opeřenci, který se
pravidelně odevzdává svým ptačím snům nad našimi prádelními šňůrami, jsme
nachystali i zrní – jeho snídaně…
Líbil se Vám tento článek? Sdílejte jej, prosím. Pomozte mi
získat více pravidelných čtenářů…
Co to je vlastně za druh? Jak se tak dívám, korela nebo
andulka to nebude…
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)