Mrkněte na e-knihy, které jsem napsal. Kupte si je za DOBROVOLNOU CENU

neděle 18. června 2017

Proč jsem pro Evropskou unii, i když vím, že se musí změnit

Vím, že tím možná hodně lidí odradím, a že třeba nakonec dají od mého blogu ruce pryč. Upřímně, rozhodl jsem se trošku zakroužit okolo tématu naší role ve společenství zvaném Evropská unie. Ať už jsem v něčích očích „sluníčkář, vítač,“ či snad prostý diskutér v „pražské kavárně,“ nedovedu své pocity nesdílet. A taky vlastně proč ne? Ale hlavně především chci zmínit; Evropská unie v současném stavu se mi příliš nelíbí, avšak rád bych na palubě této lodi, jež možná nyní pluje skrze ledové kry, zůstal.

Demonstrace Ukrajinců za vstup do EU (Majdan)


V současných médiích a všemožných informacích tocích se zmiňuje několik zásadních faktorů lákajících, dejme tomu lidi s méně jasným názorem na věc, aby modré vlajky se žlutými hvězdami alespoň škrtali, když už ne rovnou pálili. Důvody? Imigrace, různé evropské směrnice a takzvaný diktát je příčina těchto věcí. Já si myslím, že jádro diskusí je o něco hlouběji, než je většina lidí přistupující na tato přesvědčování ochotna se alespoň zamyslet.
Mladí kluci odjíždějí na východ (Kyjev)
První jasná věc, která je prokazatelná a nedá se příliš zpochybnit; Evropa jako taková spolu navzájem spolupracuje více než kdy jindy. Když přihlédneme ke kontrastu historie starého kontinentu, nejsme v dohledu výbuchů granátů a skřípění tankových pásů – to byly, prosím, válečné časy, kterých nyní v rámci Evropské unie a na územích členských států NATO nejsme naštěstí svědky. A to je podle mě to, co nás od západních států rozděluje, to nás od nich dělí. Názory na Evropu, na její budoucnost a šíři pohledu, který chceme na státy zakotvené ve strukturách evropského společenství, upnout.
Ten rozdíl vnímání EU států na západ od nás se dá jasně pojmenovat. Nedávno jsem opouštěl jednu německou firmu a bavil se s německým ředitelem. Potvrdil mi, co jsem si myslel delší dobu; pokud bude existovat Evropská unie, nebude válek. Jinými slovy, pro západ je EU garantem míru. Náš pohled je poněkud jiný a možná i tak nějak polarizovaný, nakonec zde náš pan prezident podle mého názoru zcela skartoval svůj základní slib – že bude společnost sjednocovat, nikoliv drolit do dvou a více táborů. Nevím, jak Česká republika obecně pojímá Evropskou unii, ale nemyslím si, že většina z nás věří v jakéhosi dozorce mírové situace…
Další fotka z Majdanu
Z Bruselu přichází mnoho, pro mě nepochopitelných, opatření, které už zasahují za hranici naší suverenity – například migrační kvóty. Na tento a jiné, třeba i méně výrazné body, čekali fandové vystoupení ČR z EU – například ti s proruskou náladou – ale samozřejmě nejen oni. Současná Evropská unie má ohromnou vadu, na kterou se za svou existenci nikdy nezačala léčit – možná právě proto, že byla stavěna spíše prozápadními stavebními kameny této společnosti. Ta vada ale nemusí být vadou, pokud se nebude přehlížet a pokud se s ní bude pracovat. Přílišná rozdílnost evropských národů je pro některé opravdu vadou – neviditelnou, nerespektovanou. Pokud Brusel bude prohlubovat nátlak na poslušné plnění některých nesmyslných výmyslů, vyhloubí jen řadu příkopů a EU se začne štěpit ještě více než se děje nyní. Těch střepů pak bude na zemi více – Velká Británie budiž toho důkazem, posilující nacionalisté ve Francii dalším, žaloba Slovenska na EU kvůli vnucování migrantů zase dalším. A tak to bude pokračovat, až se k mocím dostanou populisté – třeba ti fandící ruské hře na demokracii a svobodu slova… A to já nechci. Nechci jít východním směrem. Často jsem jezdíval na Ukrajinu a mnohdy jsem napsal, že se Ukrajincům nedivím, že chtějí vyzkoušet změnu. Možná přístup k EU nic pro Ukrajince nezmění, ale proč to nezkusit, když přílišné bratříčkování se s Ruskem této zemi nepřineslo nic moc dobrého – i když jasně, i ukrajinské obyvatelstvo nese část své viny na stavu země. To se nesmí opomíjet ani zapomínat.


Když jsem publikoval články na tohle téma na jiných, podstatně navštěvovanějších serverech (například na blogu idnes nebo Parlamentních listech), byl jsem urážen skrze Facebook, co si to vlastně dovoluji; nesouhlasit s ruskou okupací Ukrajiny. Ale na tom nezáleží, protože nejsem zastáncem přehnaného kličkování a raději nazývám věci pravými jmény. Tohle je zase moje svoboda. Moje právo, o které nechci přijít, protože chci žít v kritické společnosti, která bude své vlády hodnotit. A to přísným způsobem… S tím by měli demokratičtí vůdci počítat. Pokud na tohle přistoupit nechtějí, nemají zájem na udržení demokracie v zemi.
Takže, ač se to někomu nelíbí, jsem zastáncem Evropské unie, byť si myslím, že v řadě věcí musí výrazně ubrat plyn – třeba na přílišné integraci a snaze vytvořit jakýsi superstát, který z dosti rozdílného materiálu prostě postavit nepůjde ještě hodně dlouhou dobu. Pokud stavíte domeček z rozdílných kostiček a slepíte je různými lepidly, nejspíš se rychle bude poroučet k zemi. A to je stav, který si musí EU přiznat a jednat podle toho. Pokud jde o imigranty, jako člen EU jsme mohli stejně jako jiný už mnohem dříve přijít s křikem o vytvoření ochrany vnějších hranic. Škoda, že se tak nestalo. Nikdy jsem (před migrační krizí) od našich politiků neslyšel, abychom bránili vnější čáru volného prostoru mezi zeměmi. Proč s tím nepřišli dříve? Proč jsou slyšet, až když je to palčivý problém? Proč naší „zodpovědní“ politici na tento problém nepoukazovali? Možná nebyli tak zodpovědní, jak se dělali, že jsou. Nakonec prohlubující se státní dluh něco o smýšlení našich politiků naznačuje, takže zodpovědnost je pouhé slovo, za které zástupci lidu umějí skrýt miliardové tunely, trafiky a možná i mnohem více…

Z tohoto důvodu neseme spoluzodpovědnost. Každá země by měla mít ale více variant, jak imigraci řešit, než být nucena k pospojování různých druhů kultur a hlavně vpouštění lidí, kteří nejsou dostatečně identifikovaní. Pokud má být hlavní účel EU bezpečnost, pak nechápu, jak se mohlo stát, že přes území členských států proudí davy lidí, o kterých víme jen zoufale málo. Podle mého názoru měla EU už před mnoha lety podporovat státy, které imigranty přijímaly a už je kapacitně nezvládli. Vnucovat jedno řešení není východisko. Pomoc ale jinak snad ano… Ale v celé Evropě platí pořekadlo „nehas, co tě nepálí…“




Žádné komentáře:

Okomentovat