Vím, že tím možná hodně lidí odradím, a že třeba nakonec
dají od mého blogu ruce pryč. Upřímně, rozhodl jsem se trošku zakroužit okolo
tématu naší role ve společenství zvaném Evropská unie. Ať už jsem v něčích
očích „sluníčkář, vítač,“ či snad prostý diskutér v „pražské kavárně,“ nedovedu
své pocity nesdílet. A taky vlastně proč ne? Ale hlavně především chci zmínit;
Evropská unie v současném stavu se mi příliš nelíbí, avšak rád bych na
palubě této lodi, jež možná nyní pluje skrze ledové kry, zůstal.
 |
| Demonstrace Ukrajinců za vstup do EU (Majdan) |
V současných médiích a všemožných informačních tocích se
zmiňuje několik zásadních faktorů lákajících, dejme tomu lidi s méně
jasným názorem na věc, aby modré vlajky se žlutými hvězdami alespoň škrtali,
když už ne rovnou pálili. Důvody? Imigrace, různé evropské směrnice a takzvaný
diktát je příčina těchto věcí. Já si myslím, že jádro diskusí je o něco
hlouběji, než je většina lidí přistupující na tato přesvědčování ochotna se
alespoň zamyslet.
 |
| Mladí kluci odjíždějí na východ (Kyjev) |
První jasná věc, která je prokazatelná a nedá se příliš
zpochybnit; Evropa jako taková spolu navzájem spolupracuje více než kdy jindy. Když
přihlédneme ke kontrastu historie starého kontinentu, nejsme v dohledu výbuchů
granátů a skřípění tankových pásů – to byly, prosím, válečné časy, kterých nyní
v rámci Evropské unie a na územích členských států NATO nejsme naštěstí
svědky. A to je podle mě to, co nás od západních států rozděluje, to nás od
nich dělí. Názory na Evropu, na její budoucnost a šíři pohledu, který chceme na
státy zakotvené ve strukturách evropského společenství, upnout.
Ten rozdíl vnímání EU států na západ od nás se dá jasně
pojmenovat. Nedávno jsem opouštěl jednu německou firmu a bavil se
s německým ředitelem. Potvrdil mi, co jsem si myslel delší dobu; pokud
bude existovat Evropská unie, nebude válek. Jinými slovy, pro západ je EU
garantem míru. Náš pohled je poněkud jiný a možná i tak nějak polarizovaný,
nakonec zde náš pan prezident podle mého názoru zcela skartoval svůj základní
slib – že bude společnost sjednocovat, nikoliv drolit do dvou a více táborů. Nevím,
jak Česká republika obecně pojímá Evropskou unii, ale nemyslím si, že většina
z nás věří v jakéhosi dozorce mírové situace…
 |
| Další fotka z Majdanu |
Z Bruselu přichází mnoho, pro mě nepochopitelných,
opatření, které už zasahují za hranici naší suverenity – například migrační kvóty.
Na tento a jiné, třeba i méně výrazné body, čekali fandové vystoupení ČR
z EU – například ti s proruskou náladou – ale samozřejmě nejen oni. Současná
Evropská unie má ohromnou vadu, na kterou se za svou existenci nikdy nezačala
léčit – možná právě proto, že byla stavěna spíše prozápadními stavebními kameny
této společnosti. Ta vada ale nemusí být vadou, pokud se nebude přehlížet a
pokud se s ní bude pracovat. Přílišná rozdílnost evropských národů je pro
některé opravdu vadou – neviditelnou, nerespektovanou. Pokud Brusel bude
prohlubovat nátlak na poslušné plnění některých nesmyslných výmyslů, vyhloubí
jen řadu příkopů a EU se začne štěpit ještě více než se děje nyní. Těch střepů
pak bude na zemi více – Velká Británie budiž toho důkazem, posilující nacionalisté
ve Francii dalším, žaloba Slovenska na EU kvůli vnucování migrantů zase dalším.
A tak to bude pokračovat, až se k mocím dostanou populisté – třeba ti
fandící ruské hře na demokracii a svobodu slova… A to já nechci. Nechci jít
východním směrem. Často jsem jezdíval na Ukrajinu a mnohdy jsem napsal, že se
Ukrajincům nedivím, že chtějí vyzkoušet změnu. Možná přístup k EU nic pro
Ukrajince nezmění, ale proč to nezkusit, když přílišné bratříčkování se
s Ruskem této zemi nepřineslo nic moc dobrého – i když jasně, i ukrajinské
obyvatelstvo nese část své viny na stavu země. To se nesmí opomíjet ani
zapomínat.
Když jsem publikoval články na tohle téma na jiných,
podstatně navštěvovanějších serverech (například na blogu idnes nebo
Parlamentních listech), byl jsem urážen skrze Facebook, co si to vlastně
dovoluji; nesouhlasit s ruskou okupací Ukrajiny. Ale na tom nezáleží,
protože nejsem zastáncem přehnaného kličkování a raději nazývám věci pravými
jmény. Tohle je zase moje svoboda. Moje právo, o které nechci přijít, protože
chci žít v kritické společnosti, která bude své vlády hodnotit. A to
přísným způsobem… S tím by měli demokratičtí vůdci počítat. Pokud na tohle
přistoupit nechtějí, nemají zájem na udržení demokracie v zemi.
Takže, ač se to někomu nelíbí, jsem zastáncem Evropské unie,
byť si myslím, že v řadě věcí musí výrazně ubrat plyn – třeba na přílišné
integraci a snaze vytvořit jakýsi superstát, který z dosti rozdílného
materiálu prostě postavit nepůjde ještě hodně dlouhou dobu. Pokud stavíte
domeček z rozdílných kostiček a slepíte je různými lepidly, nejspíš se
rychle bude poroučet k zemi. A to je stav, který si musí EU přiznat a
jednat podle toho. Pokud jde o imigranty, jako člen EU jsme mohli stejně jako
jiný už mnohem dříve přijít s křikem o vytvoření ochrany vnějších hranic.
Škoda, že se tak nestalo. Nikdy jsem (před migrační krizí) od našich politiků
neslyšel, abychom bránili vnější čáru volného prostoru mezi zeměmi. Proč
s tím nepřišli dříve? Proč jsou slyšet, až když je to palčivý problém?
Proč naší „zodpovědní“ politici na tento problém nepoukazovali? Možná nebyli
tak zodpovědní, jak se dělali, že jsou. Nakonec prohlubující se státní dluh něco
o smýšlení našich politiků naznačuje, takže zodpovědnost je pouhé slovo, za
které zástupci lidu umějí skrýt miliardové tunely, trafiky a možná i mnohem
více…
Z tohoto důvodu neseme spoluzodpovědnost. Každá země by
měla mít ale více variant, jak imigraci řešit, než být nucena
k pospojování různých druhů kultur a hlavně vpouštění lidí, kteří nejsou
dostatečně identifikovaní. Pokud má být hlavní účel EU bezpečnost, pak nechápu,
jak se mohlo stát, že přes území členských států proudí davy lidí, o kterých
víme jen zoufale málo. Podle mého názoru měla EU už před mnoha lety podporovat
státy, které imigranty přijímaly a už je kapacitně nezvládli. Vnucovat jedno
řešení není východisko. Pomoc ale jinak snad ano… Ale v celé Evropě platí
pořekadlo „nehas, co tě nepálí…“
Žádné komentáře:
Okomentovat