Mrkněte na e-knihy, které jsem napsal. Kupte si je za DOBROVOLNOU CENU

pátek 7. července 2017

„Život ve vesmíru by mohl být běžný," myslí si badatel, uznávaný novinář a spisovatel Jan A. Novák

Jako vyznavač zkoumání vesmíru jsem nemohl nekoupit knížku, kolem které jsem prošel a která mě oslovila svým poutavým názvem Život ve vesmíru. Víc než hrubá (397 stránková) publikace nabízela spekulace nad vývojem mimozemského života a bádala nad paralelami, jež se mohou nacházet na naší planetě – a možná i skrývat odpovědi na řadu ožehavých otázek. Život ve vesmíru napsal inženýr Jan A. Novák – český badatel a známý novinář. O to lépe, říkal jsem si. Knihu jsem koupil, přečetl, a teď přináším rozhovor se samotným autorem, který věří, že bychom ve vesmíru možná vůbec nemuseli být sami… Autor a badatel nás samozřejmě všechny zve na své stránky s nepřeberným množstvím zajímavostí http://www.novakoviny.eu/

Spisovatel Jan A. Novák


Vaše kniha Život ve vesmíru spekuluje o tom, zda se někde jinde ve vesmíru nerozvinul život, případně jestli nesehrál nějakou roli v evoluci i tady na zemi. Při svých hypotézách vycházíte z dat kosmických agentur a vědeckých publikací. Jak dlouho jste střádal informace a jak dlouho Vám zabralo napsání této knihy?

Knihu jsem psal asi půl roku na základě smlouvy s nakladatelem, ale o problémy života ve vesmíru se zajímám dlouho, prakticky od dětství pod vlivem sci-fi, takže jsem za tu dobu nahromadil i velké množství informací.

Kromě zmíněného Života ve vesmíru jste publikoval i mnoho dalších knížek, například Karel IV - mystik a čaroděj, Utajené vynálezy, Tajemný hrad Karlštejn nebo Templáři a zednáři. Skoro to vypadá, že psaní i sběr podkladů pro něj Vám prostě musí zabrat spoustu času. Je to tak, nebo jsem úplně vedle? Přece jen uvádíte mnoho dat a faktorů, to přece musí zabrat nějakou dobu.

Je to stejné jako s knihou Život ve vesmíru: jsou témata, která mě zajímají, o nichž si archivuji informace, kupuji literaturu a tak. Při výběru témat na knihy se pak snažím, aby byla blízká tomu, co mě zajímá. Samozřejmě při psaní pak následuje mnohem intenzívnější shánění a ověřování faktů konkrétně zaměřené na dané téma.
Jan A. Novák (zdroj http://www.novakoviny.eu )
Život ve vesmíru by mohl být běžný


Vraťme se ke knize Život ve vesmíru, která mne zaujala pro své rozbory vědeckých zjištění. Na počátku knihy jsem měl pocit, že necháváte čtenáři prostor pro to, aby si na základě Vašich poznámek udělal sám názor na existenci či neexistenci života ve vesmíru, protože o tom celá knížka je. Jak jsem ale ve čtení pokračoval a tak nějak si zvykal na Váš styl psaní, dospíval jsem k názoru, že Vy jste v této věci velice optimistický, byť jsem samozřejmě neměl pocit, že byste mi svůj názor vnucoval. Můžete mi tedy potvrdit, že věříte v život tam venku? Za naší atmosférou?

Myslím si (asi jsem to psal i v té knize), že do určitého stadia vývoje život ve vesmíru nejen existuje, ale je i relativně rozšířený. Jsou poměrně silné indicie pro hypotézu, že život ve vesmíru vznikl a teprve pak se dostal na Zemi. Otázka je, kde se nachází ta hranice, za níž už se evoluce všude tak snadno nedostane - domnívám se, že je to někde na pomezí mezi nejprimitivnějšími formami mikroorganismů (Archea, bakterie) a složitějšími organismy (Eukariota)

Myslíte si, že mohl případný mimozemský život dospět do inteligentní formy?

Na jednu stranu se zdá, že při obrovském množství hvězd a planet by bylo divné, kdyby inteligentní formy nevznikly. Na druhou stranu je ovšem otázka, jestli inteligence, jak ji dnes chápeme my, je opravdu evoluční výhoda - na Zemi vidíme, že nejúspěšnější a nejdéle přetrvávající druhy moc inteligentní nejsou. Další problém je, co vlastně je inteligence a jestli to, čím disponuje lidský druh, opravdu je inteligence. Mnohé z dějů v historii i současnosti lidstva tomu moc nenasvědčuje.

Jaký je Váš subjektivní názor na možnou zkušenost lidstva s mimozemšťany v minulosti? Jsou opodstatněné názory, že nám vlády něco tají? Pokud ano, z jakého důvodu se to děje?

Existuje poměrně mnoho artefaktů pocházejících z minulosti, které je možné vysvětlovat i jako důkazy (nebo spíš více či méně nepřímé indicie) takového kontaktu. Jsou pro ně ale možná i jiná vysvětlení - a většinou odpovídají lépe (například existence neznámé relativně vyspělé zmizelé civilizace). Zatím žádný z nich není jednoznačným nezpochybnitelným důkazem, otázka proto zůstává otevřená.
Nemyslím, že by ke kontaktům docházelo v současnosti a že by nám vlády něco tajily. Hypoteticky si ale můžeme představovat, co by bylo, kdyby opravdu přišli. Myslím, že s největší pravděpodobností by vůbec o kontakt neusilovali - už v našem zájmu. Pokud by ke kontaktu na úrovni vlád došlo, bylo by opravdu asi rozumnější jej utajit, protože lidstvo jako celek se moc racionálně nechová. Otázkou ovšem je, jestli by opravdu kontaktovali vlády a ne jedince vybrané podle úplně jiných kritérií.
Knížka Život ve vesmíru, která mě moc nadchla
V případě mimozemského kontaktu by se nás mohla zmocnit náboženská hysterie


Pokud připustíme, že jedna nebo více vlád už mimozemský život objevila, jaký důsledek může mít jeho zveřejnění na lidstvo jako takové? Hrozila by možnost náboženské hysterie?

S velkou pravděpodobností ano. Ostatně v knize Život ve vesmíru popisuji málo známé problémy, kterým musí čelit hledání kosmického života v USA (včetně vědců NASA připravujících kosmické sondy k Marsu), protože vlivní náboženští fundamentalisté (kreacionisté) takové bádání nechtějí.
Další problém je kulturní šok, jak se už v historii stalo mnoha primitivnějším kulturám, které přišly do styku s Evropany. Myslím, že i to je důvod, proč rozvíjet vědu, techniku a poznání vůbec - abychom se do pozice té primitivnější kultury pokud možno nedostali. Nebo aby aspoň byl civilizační rozdíl co nejmenší.

Lidstvo je už od poloviny minulého století v kosmu zdrojem rádiového šumu. Naše vysílání putuje vesmírem, což se s pokročilejší dobou a silnější technikou zintenzivňuje. Zdrojem těchto signálů jsou různá televizní či rádiová vysílání, jež tak nějak unikají do prostoru mimo planetu. Nemyslíte si, že to může být pro nás nebezpečné? Obzvláště při pomyšlení, že další várky těchto vln už vysíláme vyloženě pro případné inteligentní civilizace. Jde mi o to, že voláme do prostředí, které vůbec neznáme, a odpověď příjemce by nemusela být vůbec přátelská.

Možná, ale nedá se s tím nic dělat. O důvod víc, proč intenzívně rozvíjet poznání a sebezdokonalování lidstva. Hrozné není ani tak to, že se vysílání šíří, jako spíš to, co obsahuje, protože případný příjemce nejspíš nabude dojmu, že někde ve vesmíru je jakási nesmírně hloupá a přitom nesmírně agresivní společnost. Stejně dobře je ale možné, že si tímhle stádiem musela projít každá civilizace technického typu, takže to přejdou s pochopením.

Zkusme teď trochu spekulovat o tom, co kdyby. Co je na Zemi člověk, permanentně se někde válčí a bohužel to nevypadá, že by se na tom mělo něco změnit. Myslíte si, že případný mimozemský útok na nás by mohl lidstvo sjednotit a spojit? Přece se říká, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel.

Možná - stejně tak se ale dají očekávat i naprosto iracionální reakce. Každopádně, pokud někdo uměl překonat vzdálenost mnoha světelných let, nejspíš nebude tak hloupý, aby vyvolal sjednocený odpor.

„…lidstvo jako celek se ale zatím spíš chová podle principů šimpanzí tlupy…“


Skončí podle Vás někdy války lidstva mezi sebou, nebo budou pokračovat do doby, než překročíme pomyslnou červenou čáru a zničíme se sami navzájem? Má případně naše civilizace nějakou šanci na to, že by se naučila žít i bez válek a třeba i mít společné cíle?

Složitá otázka. Někteří lidé jako jednotlivci by to jistě dokázali, lidstvo jako celek se ale zatím spíš chová podle principů šimpanzí tlupy - a dominantní samci se na pozici vůdce tlupy udržují hlavně díky agresivitě a předvádění síly, což zbytku stáda imponuje. Současně ale by taky bylo chybou nevidět, že za vědecký i technický pokrok vděčíme z největší míry právě válkám, rivalitě a konkurenci.

Lidé Vás mohou znát z vědecky zaměřených časopisů, ale i novin formátu MF Dnes a Hospodářských novin. Nicméně pořád jste se točil okolo té vědy. Jak jsem si tak o Vás něco četl, nemohl jsem si nevšimnout, že Vy a zájem o technologie a objevy jste jako jedna ruka. Mám pocit, že jste člověk na svém místě, nemyslíte?

Svým způsobem ano, protože mě vždycky zajímalo strašně moc věcí, což sice vede k rozhledu (který je k téhle práci třeba), současně ale nedává čas jít v něčem úplně do hloubky. Závidím lidem, kteří dělají jen jednu krásnou a zajímavou věc, zato ale tak, že v ní jsou jedničky.

Zajímáte se o českou politiku? Jak na Vás působí stav České republiky v posledních pěti deseti letech?

Zajímám se o politiku ve smyslu Aristotelova chápání člověka jako zóon politikon, totiž že člověk se má zajímat o záležitosti obce, v níž žije. Ohledně české politiky - je třeba rozlišovat mezi stavem politické scény, stavem společnosti a stavem země. Politická scéna i společnost se zjevně ještě nezbavily zátěže a myšlení totality, na druhou stranu, když se rozhlédneme kolem a porovnáme to se stavem koncem 80. let, tak vidíme, že země rozkvetla, lidé cestují, každý může studovat, co chce, číst co chce a podnikat v čem chce… Kdyby mi tohle někdo řekl třeba roku 1985, tak bych si nejspíš myslel, že se zbláznil. Žijeme ve skvělé době, bohužel si toho ale neumíme vážit, takže hrozí, že se o to připravíme vlastní hloupostí.

Jak vypadá Váš klasický den?

Každý asi trochu jinak, jiné je to ve městě, jiné a venkově, kde mám tak trochu druhé bydliště. Jiné, když se blíží termín odevzdání nějaké práce, jiné, když je ještě daleko - a záleží i na počasí a roční době. Ráno se snažím chvíli žít zdravě, už dopoledne mě to většinou přejde, ale do oběda většinou udělám nejvíc práce a mám nejvíc nápadů. Odpoledne a večer pak spíš to, co se tak nějak musí.

Čemu se věnujete ve volném čase? Kolik ho máte?

Živím se tím, co mě baví, takže to tak úplně nerozlišuji. Takže je to otázka pohledu: volného času mám hrozně moc, ale současně vlastně skoro žádný.

Co Vám nejvíce chutná z jídel a pití?

Moje chutě jsou trochu zvrhlé, mám rád uzeniny a Coca-colu. Z alkoholu pak bílá vína, zvlášť řeckou redsinu, z tvrdých whisky, nejlépe Tullamore.

Pocházím z Frenštátu pod Radhoštěm a rád se ptám lidí, kteří pocházejí z jiných oblastí republiky, jak tohle město znají a jak se jim líbí. Vás této otázky neušetřím.

Přímo ve Frenštátu jsem asi nebyl, ale jednou jsme byli s manželkou v rámci dovolené pár dní v sousedním Rožnově, hodně jsem se taky zajímal o Hranickou propast a Hranický kras vůbec. Je to moc hezký a zajímavý kraj.

Žádné komentáře:

Okomentovat