Vadí mi v této zemi platit daně

A zcela jistě to nikdy nebavilo nikoho z nás, protože odevzdávání peněz z rukou – nebo přesně řečeno, ještě než je vůbec dostanete do rukou, znamená jedno – zůstane nám v peněžence o to méně.

Nejsem vyloženě proti zdejší vládě Petra Fialy, takže nemám potřebu chodit na demonstrace populistických jedinců, jež se s úsměvem na rtech prezentují jako kuchaři znající recept na chutnou ekonomiku plné prosperity a fungujícího státu, přičemž ještě hrdě mávají českou vlajkou všemi směry. Ono ostatně sliby na fungující a prosperující republiku má vždycky každý bez výjimek – včetně stran, které nám aktuálně vládnou. Z pohledu jednoduchého čtení slibů se zkrátka po žádných volbách nemůže stát, že bychom se měli mít špatně. Přesto je zde, decentně tak trochu řečeno, hořká nálada. Tomu se ale nechci věnovat, protože to by samo o sobě bylo na dlouhý sloh.

Už pár let podnikám, jsem elektro projektant a vývojář. Zakázky jsem zprvu řešil vedle regulérního zaměstnání, až jsem pak usoudil, že „vedlejšáků“ mám tolik, že bych to klidně mohl zkusit na plný úvazek, zkrátka sám na sebe. Nyní je podnikání mým jediným příjmem, a to už rok a půl, takže mnohem častěji než před tím – v dobách, kdy jsem byl zaměstnancem – komunikuji se státem a státními institucemi.

Živnostenský úřad

Musím podotknout, že jsem zde nechtěl psát příspěvek, jež by byl negativní, protože sám mám raději pozitivní myšlení, nebo se o něj alespoň snažím, avšak podělit se o zkušenosti znamená, že přispěji do debaty – a problémy se řeší, pokud tedy nejsme v Rusku (naštěstí), právě debatou – zkrátka se prvně musí problémy pojmenovat, než se začne s jejich odstraňováním. Řada debat již probíhá, což je dobře, tak se alespoň podělím o pár svých zážitků v debatě se státem a jeho institucemi. Na druhou stranu nejsou jen instituce, kde odcházíte „nešťastní,“ nebo přímo rozezlení. Několikrát jsem řešil své podnikání například s živnostenským úřadem v Brně, a tam mám pouze nadmíru pozitivní zkušenosti. Když začnete podnikat naplno, musíte si mnohé zjistit, neboť neznalost zákona neomlouvá, ale přesto nejsme stroje, které, když si přečtou pár paragrafů, všechno ví a všemu hned rozumí. Tedy alespoň já takový nejsem.

Opakovaně jsem několik svých dotazů směřoval právě tam, kde mi živnost prvně vydali. A odezva? Velice rychlá, z úřadu mi navíc několikrát telefonovali, vše trpělivě vysvětlili. I když jsem přišel osobně předat nějaké dokumenty, úředníci byli pokaždé vlídní, ukazovali, co je třeba a poučili mne, když tušili, že něčemu ne úplně dobře rozumím. Zkrátka velká paráda. Navíc si zde nepotrpěli na přehnanou formalitu, ale dodávali jednání se mnou jakousi lidskost, přičemž si dokázali udržet vysokou míru profesionality.

Budova s ŽÚ v Brně

   

Naprosto podobné zkušenosti mám i se zdravotní pojišťovnou VZP, u které mám alespoň já, velké štěstí na opakovaně rychlou a věcnou komunikaci. Za mne i zde klobouk dolů a z mé strany vysoká spokojenost. Jako podnikatel mám s VZP velice dobré zkušenosti.

Hromada vyplněných formulářů, ale stát o nás vlastně stejně nic neví

Teď ale velké špatné. Už během podnikání při zaměstnání, kde drtivá většina mých příjmů přitékala na můj účet od zaměstnavatele, jsem se potkal s něčím, co do teď nechápu, a co v dnešní době elektronické komunikace a vzájemné propojenosti zkrátka ani nemá prostor na existenci. Alespoň by to nemělo existovat v zemi, která se prezentuje jako rozvinutá.

Formuláře – de-facto stejné informace jsem vyplňoval například v přehledu OSVČ pro zdravotní pojišťovnu, správu sociálního zabezpečení a také pro finanční úřad. Ano, ony existují softwary, které umí vygenerovat tyto formuláře každý pro danou instituci, ale opravdu je to potřeba? Opravdu musím sdělovat své příjmy zvlášť finančnímu úřadu, zvlášť zdravotní pojišťovně a zvlášť pak ještě městské správě sociálního zabezpečení? Pokud ve vyplňování formulářů nejste zběhlí – třeba jako já – a navíc děláte to jednou ročně – strávíte těmito úkony mnoho hodin. A to mi upřímně řečeno v 21. století prostě vadí. Chci se soustředit na své projekty – na technické záležitosti, protože tím více peněz vydělám, a logicky tím i více odvedu státu. Formuláře už pochopitelně předávám účetnímu, ale i tak si myslím, že by stát mohl mít jedno sběrné místo, odkud si informace předá mezi přímo své nebo jím kontrolované instituce. Pracovat s informace ale stát neumí.

Covid nám ukázal jalovost státu

Během covidu jsme ale naprosto všichni pochopili, jak stát neumí zpracovávat informace o svých občanech, podnikatelích a firmách. Příkladem budiž to, že se neustále řešilo, kolik peněz vyplácet hospodským a například hoteliérům jako odškodnění za příkaz shora, který zněl „zavři své podnikání ve jménu zdraví.“ Stát přece od každého podnikajícího subjektu vyžaduje daňová přiznání, respektive by měl alespoň vědět, kolik kdo vydělal, a o kolik peněz zhruba může přijít, když mu zakáže jeho podnikání. Tuto ztrátu mu následně může kompenzovat, i když osobně si myslím, že by k tomu měl přidat i něco navíc, protože když zastavíte své podnikání, nemůžete se rozvíjet a růst.

V tomto se ale naprosto a žalostně selhalo, protože tehdejší vláda Andreje Babiše přistupovala na tabulková vyrovnání. Ačkoliv se na mně teď možná pár lidí naštve, za mě to byla ideální doba, kde se hodně mělo pomoci těm, kteří poctivě platili daně a už méně těm, kteří na daních škudlili, ale chtěli pak stejné kompenzace jako ti, kteří daně platili v poctivých výších. Znám případ, kdy podnikatel díky kompenzacím od státu za covidu vydělal a vlastně mu i pomohly. Není to proto, že by dotyčný nedanil, to vůbec ne, nicméně dostával tabulkové peníze, které v období částečných lockdownů převýšili průměrné zisky v lepších dobách.

ERÚ

Náplň práce Energetického regulačního úřadu podle citace přímo ze stránek ERÚ.

Reguluje ceny, přesněji regulované složky cen energií, ke kterým každoročně vydává cenová rozhodnutí.

Cenovými rozhodnutími také podle zákona stanoví podporu pro obnovitelné zdroje energie.

Podporuje hospodářskou soutěž v energetice.

Licencuje výrobce energií, obchodníky a další energetické aktéry, které následně dozoruje.

Chrání spotřebitele na energetickém trhu. Proto je to ten pravý úřad, na který se může spotřebitel obrátit, když řeší spory se svým dodavatelem energií, případně s distributorem.

Ano, co se týče regulace cen energií, tak ERÚ nemá neomezené kompetence ani možnosti, kde zasáhnout. Kdo se alespoň trochu pohybuje v energetice, tak ví, že cena energií je složena z několika hladin, přičemž jedna ze složek je tzv. regulovaná cena. To je právě ta část, do které ERÚ ale sahat může, a ze své pozice i musí.

V roce 2021 ale český energetický trh zažil poměrně silnou ránu, která se později ukázala jako úder do slabin. Zkrachovala totiž Bohemia energy, a spolu s ní i mnohé dceřiné společnosti, které v početných případech vypověděly smlouvy svým zákazníkům doslova ze dne na den. A to je právě bod, od kterého si myslím, že tento úřad je naprosto zbytečný, protože neochránil velkou část zákazníků firem, které ukončily svou činnost kvůli chybným spekulacím na trzích s energiemi. Problémem je, že tyto firmy nenesly takřka žádnou odpovědnost za to, že lidé spadli k dodavatelům posledních instancí, od kterých dostávali energie za naprosto neadekvátní ceny. ERÚ tuto situace jen pozoroval tiše z dálky, ale lidé si nakonec museli pomoci sami.

Četl jsem jednu ze smluv takového dodavatele, který ukončil svou činnost. Smlouva byla opravdu dlouhá a zákazník ji mohl ukončit jen za jistých podmínek, které byly jasně definovány a mnohdy i zákazníka trestaly, pokud se právě zákazník rozhodl od smlouvy odstoupit. Dodavatel jako takový ale sám činnost ukončit mohl, aniž by za to nesl zodpovědnost kdykoliv, protože stačilo pouze ukončit svou činnost, a bylo vymalováno. Navíc zde byl i problém, že lidé nemohli podat jednu hromadnou žalobu. ERÚ zkrátka za celá léta neudělal nic, kde by ochránil spotřebitele před takovým kolapsem, respektive aby alespoň zmírnil dopady pádu jednoho z největších dodavatelů energií v Česku. Ať mi nikdo neříká, že taková situace se nedala jednou či později předpokládat.

Před časem mi ukradli Facebook

A abych si zde poplakal úplně, před zhruba dvěma lety mi byl ukraden profil na Facebooku. Ano, slabé heslo a chybějící dvoufázové ověření, to byla výhradně má despotická chyba. Prostě jsem zanedbal zabezpečení Facebooku, kde jsem ještě ke všemu měl spárování přes mou elektronickou peněženku PayPal.

PayPalem jsem často platil propagaci svých e-knih. Problém nastal v momentě, kdy mé heslo na Facebooku bylo odcizeno a následně změněno. Do profilu jsem se už nikdy nemohl vrátit – a do teď jsem jej nedostal zpět, protože byla změněna i emailová adresa k danému profilu.

Největší zádrhel odcizeného Facebooku byla propojenost s PayPalem, přes který mi zmizely nějaké peníze. V zásadě jich nebylo tolik, protože Facebook automat velice rychle můj profil zablokoval, ale i tak jsem se snažil získat profil zpět a dostat se k faktuře, která mi strhla nějaké peníze. Bohužel neúspěšně. Napsal jsem do Facebooku (emailem i poštou do Irska), že chápu a beru, že platím daň za nedostatečné zabezpečení mého profilu (potom ale nechápu, proč vás Facebook i tak tlačí k výchozímu uložení platební karty nebo právě PayPalu – dvoufázové zabezpečení bylo být podle mne podmínkou), avšak rád bych alespoň věděl, za co jsem zaplatil a dostal se k faktuře. Bezvýsledně.

Obrátil jsem se na Policii ČR a na Český telekomunikační úřad (ČTÚ). Policie se mnou vše sepsala, ale bylo mi řečeno, že vyšetřování, které by žádalo součinnost s irskou policií, kde má Facebook své evropské zastoupení, by cenově převýšilo mou škodu, a tak se nevyplatí.

Na ČTÚ jsem se obrátil skrze datovou schránku, ale odpověď od ČTU jsem dostal do emailové schránky na Seznamu. Neviděl jsem v tom žádný problém, a tak jsem na email od ČTÚ odepsal i já emailem, nicméně přišla mi odpověď, že pro komunikaci musím použít oficiální formu – buď datovou schránku nebo fyzický dopis. Opravdu nechápu, že pokud použiju datovou schránku a druhá strana pak reaguje emailem, aby si ulehčila práci, tak já tento způsob použít nemohu. Abych to zkrátil, žádný úřad, ani Policie ČR nemá na Facebook žádné páky, byť je to jedna z platforem, kde se může odehrávat část vašeho podnikání skrze reklamy a placené obsahy. Bohužel, obchoduje zde subjekt, který si může dělat, co chce, a já doufám, že alespoň v závažných mravních trestných činech je situace jiná.

Vlastně i nyní celá společnost Meta (v podání Facebook a Instagram) neustále zobrazuje podvodné reklamy, jež se vydávají za ČEZ a mnohé další firmy slibující rychlé zbohatnutí a vlastně nikdo nemá dost síly ani kompetencí tyto podvodné inzeráty dostat ze sociálních sítí pryč, čímž by se uchránili lidé před podvody. Je to v pořádku? Ano, jsme členem EÚ, kde je asi potřeba tlačit na Metu jednotně, ale znovu se ptám – je to v pořádku, že tyto inzeráty vidím už více jak na sociálních sítích?

Vstupenky na Sylvestera Stalloneho v Praze

Před pár lety na mne skákala reklama na vystoupení Sylvestera Stalloneho v Praze. A protože se jedná o jednoho z mých nejoblíbenějších herců, rozhodl jsem se s mým kamarádem si lístek na akci koupit. Jednalo se údajně o podvod nějakého slovenského podnikatele, který vyinkasoval peníze od velkého počtu lidí, přičemž někteří zaplatili i desítky tisíc za setkání s touto americkou filmovou legendou.

V našem případě jsme s kamarádem přišli každý „jen“ o tisícovku, avšak i tak jsem se rozhodl věc nahlásit na Policii, abychom svým nahlášením pomohli ostatním, co by počtu poškozených. Zda jsme peníze dostali zpátky, o tom nebudu napínat – nedostali, a vlastně jsme s tím ani nepočítali, mě jen zarazilo, jaký průběh dostal celý soudní proces.

Přišel mi dopis od soudu, který v podstatě celý případ pro nás ukončil. Poškozených bylo údajně tolik, že soud nemá kapacity všechny vyslechnout, a tak byli poškození rozděleni do několika skupin, přičemž každou skupinu bude zastupovat jeden právní zástupce. Měl jsem se obrátit na právníka své skupiny. Bohužel ani soud, ani advokátní komora mi tehdy nebyla schopna sdělit, do jaké grupy vlastně spadám, takže jsem neměl s kým mluvit. Prostě jsem ani nevěděl, kdo mne před soudem zastupuje, a o dalším průběhu jsem věděl už jen z médií.

Léky na úzkostnou poruchu

Nedávno jsem dostal recept na důležité léky, které mi pomáhají bojovat s úzkostnou poruchou. Léky nebyly v žádné lékárně, kterou jsem navštívil, dostupné. Největším problémem bylo, že ani alternativa za tento lék na trhu nebyla k mání, protože výpadek nehlásil výrobce léku u konkrétního léčiva. Chyběla celá účinná látka. Několik lékáren mi sdělilo, že mi nemohou dát náhradu, protože celá skupina tohoto léku je jaksi mimo provoz, a že tento problém musím řešit se svým lékařem. A zde je za mě kámen úrazu. Nevyčítám doktorům, že předepisují léky, o kterých nevědí, že mají výpadek. To podle mě není jejich práce. Ačkoliv nejsem vyloženě proti této vládě, tak ministr zdravotnictví Válek je už ve funkci nějakou dobu a já podotýkám a ptám se na jednu věc. Jak je možné, že lékárníci i Státní úřad pro kontrolu léčiv ví, že je výpadek léku, ale neví to lékaři, který daný lék předepisují – prosím pěkně elektronicky! Proč pan ministr zdravotnictví ze své systémové pozice nezařídí, že software pro předepisování léků lékaře upozorní na výpadek léku, a tak předepíše něco jiného? Značně by se tím ušetřil čas, který člověk věnoval na běhání do lékáren a telefonování. Bylo mi opravdu velmi líto důchodců a vážně nemocných lidí, které jsem viděl v lékárnách řešit stejný problém, jako jsem tam po nich řešil já, jakmile jsem se dostal na řadu. Přitom tento problém se dá, podle mě vyřešit – navíc výpadek léků byl hlášen už za Babišovy vlády, a není jen českým problémem. Ryze našim problémem je naprostá nepropojenost mezi jednotlivými orgány, jež si nejsou schopny předávat banální informace o dostupnosti léčiv.

Ano, poplakal jsem si zde. Připouštím. I když si myslím, že se v této zemi žije dobře, že tu mnohé funguje, na druhou stranu měli bychom přemýšlet, co se zde dá zlepšit, a také si uvědomit, že mnohému můžeme pomoci i my sami.

Mockrát jsem však přemýšlel, jestli takto negativní článek psát, ale chtěl jsem jen poukázat na zkušenosti pouhého jediného člověka se státem a jeho institucemi. Aktuální zvyšování daní by mělo znamenat zvýšení kvalit služeb, které stát poskytuje, mě se však zdá, že efektivně tyto služby vůbec nefungují. A to mám i další záporné zkušenosti s některými úřady, kde jsem řešil projekty – nechci však jmenovat ani naznačovat vzhledem k respektování mých zákazníků, kteří na tento přístup nějakým způsobem doplatili. Nezdá se mi, že mé daně jsou zde využity správným způsobem. Přiznejme si – naše daně jdou spíše na krmení vlastní spotřeby, a to je špatně v době, kdy stát může fungovat efektivně. Technologické prostředky na to už dávno existují.