V maličkostech se pozná charakter

Televize i noviny jsou plné velkých příběhů.

Velké činy, velké boje s vítěznou tečkou.
Nadpisy médií plní slova, která mají dopady na celý svět.

Nevidím na tom nic špatného – je vždy skvělé, když se někdo rozhodne udělat něco velkého ve prospěch druhých. Takové činy se počítají a mají svou váhu.

Jenže vedle těch velkých skutků, o nichž se mluví jednotlivě, existují i skutky malé. Přicházejí nenápadně, tak nějak odspoda – od obyčejných lidí.

Ty ve zprávách neuvidíte. Nezahlédnete je na billboardech vedle politických plakátů plných slibů a nejspíš o ně ani nezakopnete během hospodských povídaček. Přesto mají svou sílu. I bez potlesku a fanfár fungují jako tiché lepidlo, které drží svět alespoň v základním morálním pořádku.

Vždy jsem věřil, že všechno velké začíná malým rozhodnutím. Někdo zruší předplatné, aby mohl část peněz posílat na pomoc Ukrajině. Jiný věnuje svůj čas. Další investuje své prostředky do spolků na ochranu zvířat.

Není to investice v ekonomickém slova smyslu – za dobrý čin se zlaťáky nikdy nevrátí. Radost z pomoci je však hodnotou, kterou nelze vyčíslit.

Jsem rád za tato rozhodnutí. Stačí, že existují. Vždyť i podání ruky v krizové chvíli je malé, a přesto neocenitelné gesto.