Mrkněte na e-knihy, které jsem napsal. Kupte si je za DOBROVOLNOU CENU

středa 14. září 2016

Aleš Černý: Začínal jako pomocník v kanceláři. Teď má firmu s devadesáti zaměstnanci

Jít ve šlépějích svého otce, pokračovat v jeho stopách. Nějakou dobu usedat v kanceláři jako pomocník, pak se ale soukat do obrovské kabiny a pokořit stovky, možná tisíce kilometrů. Pan Aleš Černý mladší nastartoval svou kariéru právě u svého tatínka, který jezdíval kamionem pro firmu Benzina, aby si časem mohl založit svou vlastní firmu s kamionovou přepravou. No a jeho syn sbíral u otce cenné zkušenosti a bohaté vědomosti. Teď má i on svou firmu, která dává práci devadesáti lidem. Jsem moc rád, že pan Černý souhlasil s rozhovorem, ve kterém se jasně dokazuje, že člověk, pokud si za něčím jde, toho i dosáhne.

Na stránkách Vaší firmy jsem se dočetl, že v autodopravě působíte už od roku 1991. Jak to tehdy probíhalo, že jste si chvíli po revoluci založil vlastní podnikání? 
Dopravu v roce 1991 založil otec, který jezdil u společnosti Benzina s cisternou, tudíž jako řidič kamionu měl k této volbě nejblíže.
Já byl u něho zaměstnán od roku 2000 jako pomocník v kanceláři, poté jako dispečer a následně řidič. V roce 2006 jsem založil vlastní firmu, kterou dodnes rozvíjím. Všechny zkušenosti jsem nasbíral u otce ve firmě, kde jsem se pohyboval od dětství. Otec neměl zkušenosti žádné a začínal z voleje, což s přibývajícími starostmi obdivuji o to více. Já měl cestu už vyšlapanou.

Proč firma nese název Alimaxgroup?
Původní název byl pouze ALIMAX. Kde na to otec přišel, to dodnes nikdo neví, ani on sám (s úsměvem). Když jsme se rozrostli o další dvě firmy, bylo tak nějak příznačné to zabalit do jednoho názvu a to „group“ to asi vystihuje nejlépe.

Říkal jste mi, že byť jste ve vedení společnosti, umíte odpovědět i od volantu. Kolik jste toho najezdil a do jakých destinací?
Jezdil jsem devadesát procent přepravy námořních kontejnerů a to většinou v létě, když měli naši kluci dovolené – takže jsem dělal spíše takového střídače. Kolik jsem v té době najezdil kilometrů, nedokážu dnes už odhadnout, byly tam ještě nějaké přepravy s plachtovými návěsy. Dnes už na ježdění není bohužel čas. Destinace? Hamburk, Bremerhavem , Bremen jako přístavy a mimo přístavy Holandsko, Německo, Norsko (v zimě), Slovensko.

Říká se, že řidič tvrdý chleba má. Na jaké komplikace z cest vzpomínáte?
Není to jednoduchá práce. Spousta lidí si myslí, že řidič jen točí volantem, ale není tomu tak. Jedna z těch více nepříjemných věcí z cest byla asi výměna bouchlé pneumatiky na dálnici půlkou auta v pruhu, to je velice nepříjemné, když kolem vás jezdí pár centimetrů rozjeté kamiony. A kromě policejní šikany, která obecně funguje u kamionů, to je vesměs hezká práce.

Když potkám na silnici kamion, často si říkám, že budu muset jet pomaleji, dokud ho nepředjedu. A hodně lidí je z kamionů nervózní. Já si třeba uvědomuji, že nebýt jeho, taky by mi mohla řada věcí v obchodních regálech chybět. Jak vnímáte kamiony Vy, když zrovna řídíte osobní auto?
No, musím přiznat, že když spěchám, tak si občas na nějaký ten kamion zanadávám, ale to není ani tak o té rychlosti, ale protože vím, co v tom občas dokáže sedět za individuum a čeho je ten člověk schopný, tak mě to dokáže rozčílit, když zdržují třeba úplně zbytečně, jenom svojí blbostí – ani u nás nejsou všichni stoprocentní, bohužel (rozčarovaný výraz). Jinak jak říkáte, bez kamionů budou do týdne prázdné regály, pumpy, obchody s oblečením, nebude nic, ale tohle si málokdo uvědomuje.

Máte nějakou nemoc z povolání? 
Celé moje povolání je nemoc. Furt sleduju kamiony, baví mě to. Jsem v práci víc než doma.

Jak zvládají řidiči kamionu, kteří jsou dlouho na cestách, spojit svůj profesní a osobní život s rodinou?
Je to o lidech. Kluci s alespoň trochou IQ to mají v pohodě, umí si poradit, pokud teda nepotkají špatnou ženu (směje se). Jde to, máme i řidiče s pěti dětmi a spokojeným manželstvím. Roli hrají i peníze. Manželkám se líbí vyšší mzda než „u pásu,“ tak to radši vydrží (usmívá se).

Co nejčastěji transportujete?
Naprosto cokoliv, děláme námořní kontejnery, plachty a chlazené/mražené zboží, sklápěčky - takže úplně všechno.

Jak si vedete na trhu? Máte problém například s polskou konkurencí? 
Aktuálně patříme mezi menší firmy v Česku s počtem sedmdesát souprav, ale pokud situace dovolí, pokusíme se zařadit vedle firem s velkými počty vozidel. Takový malý sen je 200 souprav.
Polská konkurence je obrovský problém pro celou Evropu. Nechápu, že to Evropská unie toleruje. Zcela to odbočuje od principu volného trhu EU. Žádná jiná země, resp. vláda, nedává tolik podpory místním dopravcům jako polská vláda, viz třeba sleva na spotřební daň na naftu. V ČR nás vláda spíše potápí, spíš určitě a tím ještě polským dopravcům nahrávají.

Kolik lidí Alimaxgroup zaměstnává?
Aktuálně máme devadesát zaměstnanců.

Jelikož jste z Liberce a já jsem zase hokejový fanoušek, nemohu se nezeptat; co Vy, hokej, Liberec, mistrovský titul? 
Samozřejmě jsem rád (usmívá se).

Za poskytnutý rozhovor děkuji panu Aleši Černému, majiteli firmy Alimaxgroup s.r.o. z Liberce, jemuž přeji hodně štěstí v podnikání a jeho řidičům milióny bezpečně odježděných kilometrů.
 http://www.alimaxgroup.cz/