Mrkněte na e-knihy, které jsem napsal. Kupte si je za DOBROVOLNOU CENU

pátek 19. května 2017

První pocity v novém domově

Zvednout kotvy a vyplout do světa. Okusit jiné prostředí, poznat nové lidi a otevřít si více možností. Zní to jako očesaná klasika stylu „až jednou vyletíš z hnízda,“ ale ve svém životě to asi tak nějak zažil každý. Kdo čte výplody mé mysli (občas se i číst dají – upřímně se občas divím příznivé návštěvnosti mých stránek), ví, že pocházím z Beskyd. V nádherné kotlině, kdesi ve Frenštátě pod Radhoštěm, jsem strávil celý svůj život. Dvacet sedm let jsem tomuto místu říkal domov, abych jej po takové době nechal za sebou. S nostalgií a s hřejivým pocitem tak nyní tomu místu říkám TAM. Kotva se ocitla na palubě a já připlul do většího přístavu, byť ne kdo ví jak daleko – do Brna. Po pár týdnech života v druhém největším městě naši krásné vlasti ale řeč o nějakém domovu tady nemůže být řeč. Zkrátka to tak ještě plně necítím. Chce to čas, aby si všechen prach rozvířený stěhováním sedl. Chce to čas, aby vychladla hlava z toho všeho nového, co se okolo mě udává. Pozitivní pro mě je, že v bytě, který jsme si vybrali, se cítíme dobře. Jaký lepší základ si mohu přát? Vše jde podle plánu. Nesnažím se tady plakat, jen sdílím své myšlenky, své emoce. Nakonec vím, že i dvě stě kilometrů od své domoviny se mi bude žít dobře. Vždyť ve finále záleží spíše na společnosti, která vás na životní cestě doprovází, než na místě. A to je dostatečně zdravé a silné podhoubí pro plný život. Nebo ne?
Pohled na Frenštát pod Radhoštěm z městské rozhledny

Občas se mě někteří ptají, proč jsem vyměnil klidné a čisté městečko za chaotické „velkoměsto.“ S přítelkyní jsme chtěli větší vyžití s většími možnostmi. Ačkoliv mám Frenštát ve svém srdíčku, jsou i věci, které mi to srdíčko dokáží řádně rozpumpovat. Možná jsem příliš náročný, ale mně se moc nelíbí, že jsem v malém městě musel do nějakého krámku téměř hned po příchodu z práce, aby mi paní prodavačka nerozrazila nos dveřmi, které právě zavírala a zamykala na dva západy, než nakonec přidala cedulku zavřeno. Skutečnost je taková, že Frenštát je klidný až moc – v pět hodin obchody zavřené, náměstí často vylidněné. Věřím tomu, že radnice dělá vše pro kulturní vyžití svých obyvatel – v tomhle vedení dělá víc, než by muselo, ale ani místní paní starostka není supermanem. Tohle není kritika, zastupitelstvu jako občan některé věci vytýkám, ale v některých jim skláním svůj respekt. S klidem tak věřím, že Frenštát funguje správně a pro své občany přívětivě. Dokonce podle toho, jak sleduji aktivitu hlavního orgánu města, věřím, že se v kdysi hornickém městě budou dít porce zajímavých a přínosných změn.
Tichavský rybník kousek za Frenštátem pod Radhoštěm
Ale teď zase zpátky k jádru mého elaborátu ohledně přesunu z místa A do B. Však jsem Čech, takže nechvalme politické zastoupení města, věnujme se mé osobě – to samozřejmě říkám s nadsázkou. I když… Hned ze začátku jsem nabyl dojmu o tom, jak se můj život zpomalil. Nevím, jestli je to jen falešná, s pravdou nic nespolečná, myšlenka, ale v podstatě to byl i můj cíl, protože jsem měl pocit, že jsem měl už delší dobu tendenci řešit více věcí najednou, což není pro nikoho zdraví přínosné. Jak tak chápu, člověk by se neměl snažit překročit své možnosti a dělat mnoho kroků současně. Vždyť i příroda funguje na principu postupnosti a trpělivosti. Semínko také potřebuje mnoho energie a času, aby z něj vyklíčila nádherná a vitální rostlina. Tak nějak to vypadá, že Bůh zkrátka nechtěl, aby se jedinec pokoušel o zázraky. Pokud neovládáme záležitosti my, ale ony nás, je asi něco špatně. Možná tohle mohou být důvody ke změně. Na druhou stranu i změna může být cesta. My se chtěli někam vydat, tak jsme to i udělali.
Není krásný?
Teď už jsem v Brně. Rodina se mi směje, že jsem Brňák, zdejší se mi zase hned po otevření pusy a vypuštění prvního slova vysmívají, že jsem Ostravák. Občas na svých nových známých zahlídnu cukající koutky, když řeknu nějaké slovo. Z toho pochopím, že mé výrazy nejsou v brněnském slovníku.
 
I tohle je momentka z Frenštátu. Pes Rocky, který už nežije

Změnil jsem sice adresu bydliště, ale adresa těchto stránek bude nadále stejná. Navíc, pokud mě nemáte ještě dost, můžete si přečíst nějakou z mých e-knih, ve kterých se objevuje Frenštát pod Radhoštěm dost. Sám nechápu, ale lidé to stahují, takže číst se to snad dá. Co je ještě méně uvěřitelné, někteří dokonce posílají penízky – jenom teď musíte vědět, že většinu z nich utratím v Brně. Frenštátská ekonomika bude po mém stěhování jistě trpět…





Žádné komentáře:

Okomentovat