Zrcadlo, zrcadlo, kdo je ve světě zdejším nejhokejovějším –
nejmistrovanějším? Česká republika to není, tedy od loňska (hokejisté se lvem a
orlicí na hrudi triumfovali v příběhu mistrovství světa od roku 1993 6x,
zato kluci s javorovým listem už 7x), avšak je zde pár bodů, nad kterými
Češi vládnou a nad jedním přímo drží ochrannou ruku – zlatý hattrick.
Vyhrát mistrovství světa třikrát v řadě, ve
vyřazovacích bojích porážet celý svět a nakonec dojít až na vrchol. Unikát,
který doteď vybojoval jen a pouze český národní tým. Česká republika se už
dvakrát proměnila ve strážce jedinečného výsledku a dvakrát jej dokázala
ubránit v samotném finále proti přímému ohrožovateli – v roce 2005
v Rakousku se český tým sešel nabitý hvězdami z NHL ve výluce, aby ve
vídeňském finále sebral Kanadě zlato s pořadovým číslem tři. V roce
2010, taktéž v Německy mluvící zemi, Češi neutralizovali rozjeté Rusy –
rovněž dvojnásobné šampióny z posledních dvou let. A v roce 2017?
Rozhodující klání turnaje se budou hrát zase tam, kde rozumí po deutsche sprache.
A pro hattrick směřuje Kanada… Že by „do třetice všeho dobrého?“
 |
| Český průměr vstřelených branek na zápas |
Kdo se směje
naposledy… ten je Čech
S velkou mírou nadsázky, říct se dá mnoho. Ale celkem
paradoxem je (tedy kromě toho, že hattricky si chráníme vždy v germánských
zemích, abychom se tak mohli zařídit i letos), že když už jsme se postavili
v přímém duelu vyzyvatelům na zlatý hattrick, nikdy jsme se neblýskali
zářivým útokem nebo efektivitou – v roce 2005 ve Vídni úspěšnost střelby
pouze 7,74 %; o pět let později, v Kolíně 2010, efektivita podobně 7,89 %.
V obou případech shodně až desáté místo v žebříčku této disciplíny.
Zajímavé? Ne. Když se psal rok 2005, měli Češi na šampionátu vůbec nejlepší
obranu s úspěšností 95,63 %. V Německu 2010 to sice bylo o něco horší,
avšak 93,98 % je taky více než dost. V těchto atributech se promítá jedna
zásadní věc – nejlepší útok je obrana. A pokud ji Češi dobře postaví (třeba
letos s podporou Radka Gudase), není třeba okupovat tabulky střelců. Stačí
jen jeden pevný Mrázek a zlato je naše.
Bez přesilovek nejsou
koláče
Hokej je rychlá hra a o osudu celků rozhodují individuality
nebo chyby. Převaha jednoho hráče často přibližuje danému celku nejvyšší
příčky. A bohužel početní výhody jsou dar, který náš národní tým tak nějak
odmítá. Důkaz? Cesta k našim dvěma posledním medailím (2011 a 2012 – obě
jsou bronzové) vedla přes povedené početní převahy. Česká republika patřila ve
zmíněných akcích k těm nejlepším – 2011: 21,88 % efektivity a 2012: 30,3 %
- v obou letech konečné čtvrté místo v žebříčku úspěšnosti
přesilových her. Před rokem jsme měli úspěšnost pouze 14,29 % a byli jsme
v této dovednosti až jedenáctí. Co z toho plyne? Pokud přesilové hry
přímo nerozhodují důležitá utkání, pak se k tomu zcela zásadně blíží.
Takže; tým s kamennou obranou, neprůstřelným gólmanem a schopností tu a
tam skórovat z početních výhod je schopen složit na kolena jak Rusy, tak i
třeba Kanaďany.
 |
| Český průměr počtu střel na zápas |
Jsme schopni to
vyhrát
A teď snad střízlivě – je schopen český národní tým posbírat
kuráž a dojít si ve Francii a Německu pro zlato? Samozřejmě že ano! Světový
hokej zná jen sedm velmocí – Kanadu, Rusko, Švédsko, Finsko, USA, Slovensko a
Českou republiku. U dalších zemí by bylo velkým překvapením, kdyby se
probojovali dál než do čtvrtfinále. Ale to není to jediné, v čem se lepíme
až k vrcholu. Není to jen historie a povinnost vůči ní se pokoušet o
zlato. Česká republika stabilně patří mezi líheň kvalitních hokejistů světového
formátu a někteří v nominaci si už nějakou tu medaili domů přivezli. A to
nejdůležitější; strážce zlatého hattricku musí znovu povstat…
Žádné komentáře:
Okomentovat