Matýskova moudra: Jsem blázen?

Mockrát jsem přemýšlel o tom, co v životě dělám, co chci a jak si za tím jdu a říkal jsem si: „Člověče, ty seš ale blázen…“ Moje knížky, které si už chci vydávat sám bez vydavatele budiž toho důkazem. A budiž toho důkazem i má napruženost vůči Vodafonu, který své dlouholeté zákazníky vodí za nos jak vychytralá zlatokopka penězi otupělého milionáře se srdcem na pravém místě (existuje nějaký takový?).

Tohle jsem zahlédl v práci. Něco na tom asi bude.

Jak jste si ve zmíněném článku mohli všimnout, nejsem člověk, který pocit křivdy umí spláchnout. Ani to dělat nechci. Ani se nechci vzdávat svých nápadů, třebaže nejsou výstavně normální a běžné – napsat nějakou Natašu, knížku spíše pro ženské publikum, nebo První poločas – příběh na více jak čtyři sta stran, které zase směřují více na muže, což je trochu problém – chlapský čtenář často, když vidí počet stran tři sta a víc, ježí se mu vlasy na hlavě a chlupy na nohou. A co teprve se mu naježí, když uvidí číslo poslední strany mého více jak čtyř set stránkového svazku mouder. Možná jsem bláznem ještě více, když řeknu, že mám námět na druhý díl – a měl jsem jej od napsání prvního slova v první knížce. Pokračování by se mělo jmenovat Druhý poločas. Tam se má příběh domotat na tom základě, kde se začal dramatizovat první díl – v jeho druhé půlce a tam, kde hlavně končí – dovolím si tvrdit, že poslední věty jsou překvapením pro mnohé, obzvláště osud hlavního hrdiny kráčejícího za svým snem. Otázka je, kdo je větším bláznem než já a na ten konec došel…

Na tom jsem se taky podílel, milá sociálko.

Jsem blázen, že jsem sepsal několik otázek týkajících se obecných témat k životu v ČR a poslal je politickým stranám, aby mi na ně odpověděli, že bych jejich názory velmi rád zveřejnil. Jako ostřílený sázkař, který v jednom kuse prohrává (ne však závratné částky), jsem vsadil na to, že pár měsíců před volbami budou partaje hledat kamarády – vždyť teď je to těžší období jejich života – musí se bavit s lidem… Tak uvidíme, některé strany mi komunikaci už slíbily. Není mi jedno, kam jako národ směřujeme nebo nesměřujeme, ale jsem blázen, když si myslím, že na tom můžu něco změnit.

Po tomto městě je mi smutno, ale v takové podobě si jej pamatovat nemůžu; zdroj: Atlas Česka

Takže i to na mých stránkách přijde. A možná že i mobilní operátory rozvedu do dalších pokračování… Mimochodem, když si někdo myslí, že jsem blázen, cítím se poctěn, protože mě ten někdo považuje něčím zvláštním a to je přece super ne? Mimochodem, výčet důvodů dělajících ze mě blázna by dal dohromady nudně dlouhý seznam… A jsem za to rád…