Jsem s Ukrajinou, díl 3: NATO jako záminka

Když ruská agrese na Ukrajině propukla v plné míře, začaly neutrální státy Finsko a Švédsko uvažovat o razantní změně své dosavadní politiky trvající řadu desetiletí. Z historického hlediska se prakticky okamžitě stalo součástí NATO Finsko. To Finsko, které s Ruskem sdílí hranici dlouhou 1325 km. To je o něco více nebo zhruba stejně, jak je dlouhá frontová linie na Ukrajině. A jaký je důsledek vstupu Finska do NATO z pohledu Ruska kromě výhružek, že Finsko na tohle doplatí? Z vojenského hlediska prakticky žádný, protože na finské hranici nejsou ze strany Ruska alokovány prakticky žádné vojenské síly. Z logiky věci tedy vyvstává otázka, proč je možný vstup Ukrajiny do NATO pro Rusko hrozbou (až takovou, že musí „preventivně“ zaútočit), ale už aktuální členství Finska v NATO pro Rusko nic neznamená? Jinými slovy, Rusko už nechtělo více NATO na své hranici, ale ve výsledku dostalo pravý opak. Na ruské hranici je více NATO, než tam bylo před válkou. To je objektivní a prokazatelný fakt. A navíc hrozba samotná. Pokud je NATO pro Rusko hrozbou, proč nejsou na finsko-ruské hranici takřka žádné vojenské brigády? Rusko velmi dobře ví, že NATO na něj rozhodně nezaútočí.

Jsem s Ukrajinou, díl 2: Pohled na rok 1968 očima Ukrajinců a Rusů

 Vraťme se k základům našich historických zkušeností s Ruskem, respektive se Sovětským svazem. Musím úvodem říci, že jsem v naší zemi nezažil okupaci ani socialistický režim komunismu, ale na otázku okupace jsem přesto velmi citlivý. Možná proto, že nesnáším, když se věci nenazývají pravými jmény a realita se ohýbá podle toho, jak se komu hodí. Pokud je slaďoučké, čerstvě utržené jablko červené, nemůže být žluté ani zelené. Může se v kombinaci s jinými barvami jevit jinak, ale samo o sobě prostě zelené ani žluté není, protože je červené.

Jsem s Ukrajinou, díl 1: Proč ve válce Ukrajiny s Ruskem jednoznačně podporuji Ukrajinu?

Jednoduše proto, že je to elementární slušnost a – skoro bych řekl – naprostá povinnost postavit se za oběť agrese a násilí.

Já v Kyjevě v roce 2017

Vláda chystá revoluci ve zdravotnictví: přines ledvinové kameny, odnes si iPhone

 

O tom, že je Česká republika země plná technologických revolucí, dnes samozřejmě nikdo ani za mák nepochybuje. Každý rok stát nezklame a přichází s převratnou inovací, která zaručeně otřese pohodlím občanů do morku kostí. Po letošním triumfu, kdy se Ministerstvo spravedlnosti proměnilo v největší státní směnárnu Bitcoinů, přichází s vlastním hi-tech řešením i Ministerstvo zdravotnictví. Nová reforma má přinést nejen efektivitu, ale především příjmy, protože jak prohlásil náměstek Ministerstva zdravotnictví Vendelín Úsporný:
„Nemocnice nesmí být jen místem léčby — musí se stát centrem moderní ekonomiky.“

Konec orlic, začátek účtů: Jak si Česko kupuje identitu za tři miliony

Opět skvělá ukázka efektivního nakládání se státními prostředky — Česká republika si pořídila nové logo, které bude zkrášlovat všechny úřady. Autorem návrhu, za „symbolických“ tři miliony korun, je Jakub Spurný ze Studia Najbrt. Nejvýraznější inovací je samozřejmě zmizení moravské i slezské orlice — protože přece jen jde jen o ptáky a historie je zbytečně rušivý element. A je naprosto logické, že návrh reprezentace celé republiky vytvořili lidé výhradně z Prahy. Ostatně jak designér Spurný, tak i Studio Najbrt mají sídlo tam, kde to přece všechno začíná i končí.

Smrt otce mě naučila, že úzkosti už mě nesemelou

Když úzkost ovládá život

Když mi před několika lety byla diagnostikována úzkostná porucha a já věděl, z čeho pocházejí moje panické ataky, začal jsem si myslet, že tohle mě nikdy neopustí.

Jak Retro Nation oživuje zapomenuté herní klasiky a konzole

Už je to jedna dekáda, co nás do hlubin starých a zapomenutých her na vlnách českého internetu unáší dvojice Pavel Dobrovský a Jan Olejník. Dva zmiňovaní muži se s nádechem nostalgie ponořují ke vzácným herním i konzolovým artefaktům – a za mne osobně to dělají výborně.

Logo Retro Nation, zdroj https://retronation.cz/